David Brainerd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
David Brainerd
DavidBrainerd.jpg
Narození 20. dubna 1718
Connecticut
Úmrtí 9. října 1747 (ve věku 29 let)
Northampton
Příčina úmrtí tuberkulóza
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Brainerd (20. dubna 17189. října 1747) byl americký misionář amerických indiánů (původních obyvatel), který vedl úspěšnou službu zejména mezi indiány kmene v Delaware (zvaný Lenape) v New Jersey. V průběhu svého krátkého života se potýkal s mnoha těžkostmi. Jeho životopis se proto stal zdrojem inspirace a povzbuzení pro spoustu křesťanů, včetně misionářů jako William Carey a Jim Elliot, James Brainerd Taylor (1801–1829), the Second Great Awakening evangelista, který byl jeho bratrancem.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Brzký život[editovat | editovat zdroj]

David Brainerd v sedle koně. Na koni procestoval více jak 4 800 km. [1]

David Brainerd se narodil 20. dubna 1718 ve městě Haddam, ve státě Connecticut, jako syn Chizkijáše, zákonodárce Connecticutu a Dorothy. Měl devět sourozenců, jeden z nich byl z Dorotina prvního manželství. Osiřel ve 14 letech, jeho otec zemřel 1727 v 64 letech a jeho matka zemřela o 5 let později.[2]

Po smrti své matky se přestěhoval do East Haddam, aby tam žil se starší sestrou Jerushou. V 18 letech zdědil farmu poblíž Durhamu, ale farmaření neměl příliš v oblibě, takže se o rok později vrací do East Haddam, aby se připravil na Yale. 12. července 1739 zaznamenává zážitek "nevýslovné slávy", který v něm započal vydatnou touhu vyvýšit Boha, posadit ho na trůn a "hledat nejprve Boží království".[3] Což bylo evangelickými učenci interpretováno jako prožití obrácení.[4]

Příprava na službu[editovat | editovat zdroj]

O dva měsíce později se přihlásil na Yale. Ve svém druhém roce na Yale byl poslán domů z důvodu vážné nemoci, která zapříčinila, že plival krev. Touto nemocí pravděpodobně byla tuberkulóza, která se stala příčinnou jeho smrti o sedm let později. Když se vrátil v listopadu 1740, začalo narůstat napětí mezi studenty a zaměstnanci fakulty, kvůli přílišnému duchovnímu entuziazmu, který byl podněcován navštěvujícími kazateli jako George Whitefield, Gilbert Tennent, Ebenezer Pemberton a James Davenport a jež byl tehdejšími zaměstnanci vyhodnocen jako nadměrný. Následně situace vyústila ve vyhlášku vydanou správci školy v roce 1741 - "Pokud student této vysoké školy, nazve přímo nebo nepřímo rektora, správce nebo učitele pokrytcem, tělesným nebo neobráceným člověkem v případě prvního takového prohřešku učiní doznání v hale v případě, že se to bude znovu opakovat bude takový student vyloučen." Odpoledne toho stejného dne pozvala fakulta Jonathana Edwardse, aby odkázal zahajovací projev, doufajíc, že podpoří stanovisko fakulty, on se však přiklonil na stranu studentů. Brainerd byl vyloučen, když prohlásil o rektoru Chaunceyi Whittelseymu: "nemá více milosti než židle" a poté se divil proč rektor "nepadl mrtvý na zem", kvůli jeho vybíráni peněz od studentů za jejich přílišnou horlivost.[5] Později se omluvil za první prohlášení, ale popřel, že by učinil druhé.[6]

Tato událost Brainerda zarmoutila, zvlástě poté, když nedávný zákon dovoloval jmenování duchovních v Connecticutu, pouze pokud dokončili Harvard, Yale nebo evropskou vzdělávací instituci. Musel tedy přehodnotit svoje plány.[7] 1742 získal Brainerd licenci kázat od skupiny evangelikálů známou jako "New Lights". Díky tomu si ho všiml Jonathan Dickinson, přední známý Presbyterián v New Jersey, který se neúspěšne pokusil navrátit Brainerda zpět na Yale. Místo toho bylo tedy navrženo, aby se Brainerd oddal misionářské práci mezi původními obyvateli Ameriky (Indiány), podporován Society in Scotland for Propagating Christian Knowledge. K této práci byl vybrán 25. listopadu 1742.[8]

Vstup na misii[editovat | editovat zdroj]

1. dubna 1743, po krátké době strávené službou ve sboru na Long Islandu, začíná Brainerd pracovat jako misionář pro Americké indiány, s čímž bude pokračovat až do pozdního období roku 1746, kdy mu zhoršení zdravotního stavu znemožnilo nadále pracovat. Tuberkulóza je obecně považována za nemoc, kterou začal trpět už na Yale, ale ke zhoršení zdravotního stavu došlo, jakmile vstoupil na misijní pole. V posledních letech svého života trpěl také jistou formou deprese, která občas zapříčinila jeho znehybnění a taktéž přání smrti a to v alespoň 21 případech. Také ho postihly jiné těžkosti, kterým čelili i jiní misionáři v jeho době, jako je samota a nedostatek potravy.[9]

Jeho prvním úkolem bylo pracovat v Kaunameeku, s husatonickou indiánskou skupinou, poblíž dnešního města Nassau v New Yorku, 20 nebo 30 mil daleko od misionáře Johna Sergeanta, který pracoval v Stockbridge, stát Massachusetts. Brainerd tam zůstal po dobu jednoho roku. Během této doby založil školu pro indiánské děti a začal s překladem Žalmů.[10]

Následně byl přeřazen na práci s Indiány v Delaware, podél řeky Delaware, severovýchodně od města Bethlehem v Pensylvánii, kde zůstal jeden rok, během něhož byl vysvěcen Newark Presbytery.[10] Poté se přesunul do Crossweeksung v New Jersey, kde měl nejplodnější službu. Během jednoho roku se indiánský sbor rozrostl na 130 členů, kteří se v roce 1746 přesunuli do Cranbury, kde založili křesťanskou komunitu.[11]

Během těchto let odmítl několik nabídek stát se pastorem, neopustil tak misijní pole a to včetně jednoho sboru v East Hampton na Long Islandu. Zůstal odhodlaný pracovat mezi Indiány a to navzdory mnoha těžkostem. Do deníku si poznamenal:

'Nemohl bych mít žádnou svobodu v myšlení za jakýchkoli jiných okolností nebo podnikání v životě: Veškerou moji touhou je obrácení pohanů, a veškerá moje naděje je v Bohu: Bůh neztrpí potěšení nebo utěšení z toho vidět přátele, návrat k mým drahým známostem, užívání si světského pohodlí'.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1746 byl už příliš nemocný, aby mohl pokračovat ve službě, přestěhoval se proto k Jonathanovi Dickinsonovi do Elizabethtownu. Po několika měsících odpočinku se přesunul do Northamptonu v Massachusetts, kde zůstal v domě Jonathana Edwardse. Z výjimkou výletu do Bostonu v létě téhož roku, zůstal v Edwardsově domě až do své smrti následujícího roku.[11] V květnu 1747 mu byla diagnostikována nevyléčitelná tuberkulóza; v posledních měsících svého života hodně trpěl. Ve svém diáři ke dni 24. září Brainerd napsal:

'V největším utrpení, jaké jsem kdy vydržel, majíce neobvyklou formu škytavky; která mě buď dusila a nebo mě nutila zvracet.'[12]

Během této doby ho ošetřovala Jerusha Edwards, Jonathanova sedmnáctiletá dcera. Přátelství, které mezi nimi vzniklo bylo tak silné, že to některé vedlo k domnění, že tito dva byli romanticky zpřízněni.[13] Brainerd zemřel na tuberkulózu 9. října 1747 ve věku 29 let. Je pohřben na hřbitově Bridge Street v Northamptonu, vedle Jerushuvi, která zemřela v únoru 1748 na tuberkulózu, kterou dostala, když se starala Brainerda. Jeho náhrobní kámen obsahuje tento epitaf:

Na počest pomátce Rev. Davida Brainerda. Věrného a pracovitého misionáře indiánských kmenů Stockbridge, Delaware a Sasquehanna, který zemřel v tomto městě. 10. října 1747, ve věku 32 let.[14]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Dopad na církev a misii[editovat | editovat zdroj]

Uvěřilo díky němu spoustu lidí, nicméně známým se stal v 19. století (1800–1899) z knih, které o něm byly publikovány.[15] Jeho deník byl vydán na dvě části roku 1746 Scottish Society for Promoting Christian Knowledge.

Brainerdův vliv na budoucí generace může být jistě přisuzován biografii, kterou sepsal Jonathan Edwards a byla poprvé vydána roku 1749 pod názvem "An Account of the Life of the Late Reverend Mr. David Brainerd." Edwards věřil, že biografie o Brainerdovi by byla užitečná a odložil dokonce i anti-Arminianské pojednání, které psal (později vydané jako Freedom of the Will).[16] Nakonec bylo vyústěním vydání upravené verze Brainerdova deníku, které neobsahovaly pásaže zobrazující jeho zoufalsví.[17] Deníku se dostalo okamžitého uznání, teolog z 18. století John Wesley nabádal: 'Nechme každého kazatele pozorně přečíst o životě Davida Brainerda'.[18] Nejvíce znovutištěná kniha od Edwardse, kniha byla vždy dostupná, nikdy nechyběla na skladě. A z tohoto důvodu ovlivnila mnoho následujících generací, zejména kvůli Brainerdovu odhodlání a zapálení pro jeho práci navzdory mnohým utrpením a zkouškám. Clyde Kilby shrnul Brainerdův vliv jako založený na faktu, že 'v naší bázlivosti a nášem chatrném opportuntismu jsme vždy rozrušení, když se člověk objeví za horizontem ochoten riskovat veškerá jeho přesvědčení'.[19] Od 18. století nacházeli ostatní misionáři v této biografii inspiraci a povzbuzení. Gideon Hawley napsal uprostřed potíží:

'Potřebuji, hrozně potřebuji něco víc než jen lidskou a přirozenou podporu. Čtu svou Bibli a Brainerdovu biografii, jediné knihy, které jsem si vzal sebou a z nich mám trochu té podpory'.[20]

Ostatní misionáři, kteří přiznali vliv Jonathana Edwardse a jeho vydání Brainerdovy biografie na jejich život, jsou Henry Martyn, William Carey, Jim Elliot[21] a Adoniram Judson.[17]

Nová edice obsahující Brainerdovi žurnály a dopisy byla vydána Sereno E. Dwightem v New Haven roku 1822; a 1884 byla vydána v podstatě jako nová edice "The Memoirs of David Brainerd", upravená Jamesem M. Sherwoodem. Brainerdovy zápisky obsahují zamyšlení nad podstatou nemoci, která vedla k jeho smrti a její souvislostí na jeho vztah s Bohem.

David Belden Lyman (1803–1868), misionář na Havaji, byl jedním z mnoha v Americe v 19. století, kdo pojmenoval svého syna po Davidovi Brainerdovi (David Brainerd Lyman, 1833–36, a další David Brainerd Lyman, 1840–1914).

Dopad na vyšší vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Brainerdův život hrál určitou roli při zakládání Princeton College a Dartmouth College. The 'College of New Jersey' (později Princeton) byla založena z důvodu nespokojenosti Presbyteriánského synodu z New Yorku a New Jersey s Yale; jejich vyloučení Brainerda a následné zamítnutí jej znovu přijmout bylo důležitým faktorem pro jednání lidí jako Jonathan Dickinson a Aaron Burr. Vyučování začalo v Dickinsonově domě v květnu 1747, zatímco se tam Brainerd léčil. Dartmouth College vychází ze školy založené mužem jménem Eleazar Wheelock jakožto vzdělávací instituce pro původní obyvatele Ameriky a kolonisty v 1748. Wheelock byl inspirován Brainerdovým příkladem pro vzdělávání Indiánů.[22]

Navzdory Brainerdovu vyloučení z Yale University po něm univerzita pojmenovala budovu (Brainerd Hall at Yale Divinity School). Jedná se tak o jedinou budovu v kampusu pojmenovanou po studentovi, který byl vyloučen. Dále po něm byla pojmenována David Brainerd Christian School.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Brainerd na anglické Wikipedii.

  1. Jonathan Edwards: A gallery of friends, foes & followers', Christian History & Biography, 8 (1985).
  2. Piper, pp. 123-124.
  3. Piper, pp. 124-127.
  4. E.g. Piper, pp. 126, 131.
  5. Piper, pp. 127-128.
  6. EDWARDS, Jonathan. The Life and Diary of the rev'd. David Brainerd. [s.l.]: [s.n.] S. Thursday, Sept. 14, 1743. (anglicky) 
  7. Piper, pp. 128-129.
  8. Piper, pp. 129-130.
  9. Piper, pp. 133-145.
  10. a b Piper, p. 130.
  11. a b Piper, pp. 130-131.
  12. Quoted in Piper, p. 133.
  13. Piper, p. 138.
  14. Quoted in Piper, p. 159. Jak Piper poznamenává, datum Brainerdovi smrti a věk ve kterém zemřel jsou na jeho náhrobním kameni špatně uvedeny.
  15. Did You Know?. Christian History & Biography. Spring 2006, s. 2. (anglicky) 
  16. Pettit, p. 28.
  17. a b Noll, 'Jonathan Edwards'.
  18. Quoted in Piper, p. 131.
  19. Kilby, p. 202.
  20. Quoted in Piper, p. 132.
  21. Piper, pp. 131-132.
  22. Piper, pp. 156-157

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Grigg, John A., The Lives of David Brainerd: The Making of an American Evangelical Icon (Oxford, OUP, 2009).
  • Kilby, Clyde, 'David Brainerd: Knight of the Grail', in Russell T. Hitt (ed.), Heroic Colonial Christians (Philadelphia, 1966)
  • Nichols, Heidi L., 'Those exceptional Edwards women', Christian History & Biography, 77 (2003)
  • Noll, Mark, 'Jonathan Edwards: Christian history timeline - Passing the torch', Christian History & Biography, 77 (2003)
  • Pettit, Norman, 'Prelude to mission: Brainerd's expulsion from Yale', The New England Quarterly, 59 (1986), pp. 28-50
  • John Piper, Tested By Fire: The Fruit of Suffering in the Lives of John Bunyan, William Cowper and David Brainerd (Inter-Varsity Press, 2001)