Daniel Bell

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Daniel Bell
Daniel Bell.jpg
Narození 10. května 1919
New York
Úmrtí 25. ledna 2011 (ve věku 91 let)
Cambridge
Alma mater Kolumbijská univerzita
City College of New York
Zaměstnavatelé Harvardova univerzita
Chicagská univerzita
Kolumbijská univerzita
Ocenění Guggenheimovo stipendium
W.E.B. Du Bois Career of Distinguished Scholarship award
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Bell (10. května 1919 New York City25. ledna 2011 Cambridge (Massachusetts)) byl americký publicista a sociolog, profesor Harvardovy univerzity.

Život[editovat | editovat zdroj]

Daniel Bell se narodil jako D. Boltansky v rodině židovských přistěhovalců z Polska. Studoval na Columbia University v New Yorku a v letech 1940-1945 pracoval jako novinář. V letech 1945-1948 přednášel na Chicagské univerzitě a v letech 1948-1958 byl redaktorem časopisu Fortune. V letech 1959-1968 byl profesorem sociologie na Columbia University v New Yorku a od roku 1969 až do svého emeritování v roce 1990 na Harvardově univerzitě. V 60. a 70. letech byl členem různých poradních sborů amerických presidentů, získal řadu významných ocenění a čestných doktorátů. Times Litterary Supplement zařadil roku 2008 dvě jeho knihy mezi nejvlivnější díla od konce druhé světové války.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bell na sebe upozornil roku 1960 knihou „Konec ideologie“ (The end of ideology), kde ukazoval, že velké ideologie 19. století se vyčerpaly a v bohatých průmyslových zemích se díky demokracii a participaci zaměstnanců na rozhodování oslabilo ostří konfliktů. To však není jen důvod k radosti: po ideologiích zbývá velké prázdno.

Roku 1973 předložil svoji teorii postindustriální společnosti, kterou charakterizuje posun těžiště od výroby ke službám, rostoucí význam informací a vědy, který způsobí také jiné sociální rozvrstvení společnosti. Bell se však nepřipojil k postmoderně, ale považoval tento vývoj za přirozené pokračování západní modernity.

Zároveň však kritizoval kapitalistickou společnost, protože její kultura vytváří u úspěšných potřebu nějaké „odměny“ (gratification), což podrývá pracovní morálku, která stála za úspěchy kapitalismu. Zatímco v puritánské morálce se s vinou člověk mohl vyrovnávat pokáním, moderní společnost může proti individuálním úzkostem nabízet jen psychoterapii. Bezpečné identity však může člověk podle Bella dosáhnout jen v rámci nějakého mravního řádu. Sám sebe charakterizoval jako „ekonomického socialistu, politického liberála a kulturního konzervativce“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • D. Bell, Kulturní rozpory kapitalismu. Praha: SLON 1999

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://entertainment.timesonline.co.uk/tol/arts_and_entertainment/the_tls/article5418361.ece

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]