Damascénská ocel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moderní kapesní nůž s čepelí z damaškové oceli

Termín damascénská ocel (podle syrského města Damašek, přes který byla dříve tato ocel zejména z Indie dovážena) označuje materiál složený z více druhů železa či oceli, na jehož leštěném nebo leptaném povrchu je zřetelná struktura těchto střídajících se vrstev.

V současnosti označuje obecně dva druhy ocelí. Historický, tzv. pravý damask byl používán k výrobě kvalitních čepelí nožů a mečů, které bylo možno ohnout od čepele ke špičce. Těmito meči byli křižáci schopni přeseknout i nepřátelské brnění. V tomto případě se jednalo o vysoce kvalitní ocel s charakteristickými vzory - tzv. mramorováním (anglicky "watering pattern"). Damascénská ocel byla forma oceli s vysokým obsahem uhlíku vyráběna při vysokých teplotách z karbonové oceli anglicky zvané wootz společně s fragmenty železa v keramických nádobách fúzováním. Díky tomu, že obsah uhlíku obvykle překračoval 2 % (většina ostatních ocelí má obsah uhlíku pod 1 %), na povrchu se tvořil charakteristický vzor (damask pattern). Pomocí skenovací elektronové mikroskopie bylo nedávno odhaleno[1], že společně s vysokým množstvím karbidového materiálu (Fe3C) Damascénská ocel obsahuje i vícevrstvé​ uhlíkové nanotrubičky a nanodráty, což pravděpodobně dává tomuto starověkému high-tech materiálu jeho zajímavé vlastnosti.

Jelikož byla výroba pravé Damascénské oceli velmi drahá a její výroba tajná, byla snaha tuto ocel napodobit, což vytvořilo tzv. nepravý damask (anglicky pattern-weld), což je prakticky ocel svařovaná do vzorů. Tato ocel nebyla nijak kvalitní a s pravým damaskem měla společné jen ono mramorování. Výroba původního damasku byla časem zapomenuta, nepravý damask se stále používá a tato technologie je nazývána damaskování.

Dnes se damašková ocel vyrábí mnohonásobným skováním, překládáním a opětovným skováním několika pásků ocelí o rozdílných vlastnostech, čímž vzniká charakteristický vzor, který mívá několik desítek i několik stovek vrstev. Tato ocel je díky kombinaci materiálů o rozdílných vlastnostech (měkčí a ohebnější ocel kombinovaná s tvrdší a křehčí ocelí) jak dlouhodobě ostrá, tak i houževnatá (nezlomí se). Ve výsledku je tedy kombinací dobrých vlastností obou použitých ocelí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní damascénská ocel se vyráběla v Indii a na Srí Lance[2], poté se výroba rozšířila do Persie a do Turecka, odkud se výrobky dostaly do Evropy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Reibold, M. et al., Carbon nanotubes in an ancient Damascus sabre, Nature, 2006, 444, str. 286-286
  2. John Hobson i The Eastern Origins of Western Civilisation| publisher ISBN 0-521-54724-5 str. 192-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]