Dagmar Rosíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dagmar Rosíková
Dagmar Rosíková (2005)
Dagmar Rosíková (2005)
Základní informace
Narození4. října 1925
Ostrava
Úmrtí8. ledna 2018 (ve věku 92 let)
Praha
Žánryopera a opereta
Povolánízpěvačka
Hlasový oborsoprán
Aktivní roky1952–2002
Příbuzná témataHudební divadlo v Karlíně
OceněníCena Thálie za celoživotní mistrovství (2013)
DětiMiriam Němcová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František Voborský jako Dr. Falke a Dagmar Rosíková jako Rosalinda v operetě Netopýr
Dagmar Rosíková jako Laura v operetě Žebravý student

Dagmar Rosíková (4. října 1925 Ostrava8. ledna 2018 Praha) byla česká operní a operetní zpěvačka, sopranistka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině bankovního úředníka. Uměnímilovní rodiče ji od dětských let vedli k hudbě. Po vážném úrazu ruky musela zanechat hry na klavír a školila se v sólovém zpěvu u Václava Ševčíka na Masarykově ústavu hudby v Ostravě. Po válce pokračovala ve studiu zpěvu na Pražské konzervatoři a soukromě u Louise Kadeřábka a Roberta Rosnera. Zároveň byla posluchačkou hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Když se zastala pronásledovaného profesora Josefa Huttera, byla krátce před dokončením studia z fakulty vyloučena. Rehabilitace a udělení titulu doktorky filozofie se dočkala až po roce 1989. Dráhu operní zpěvačky nastoupila v roce 1952 v amatérském souboru Pražské zpěvohry. První stálé profesionální angažmá získala roku 1954 v Městském oblastním divadle v Kladně. Roku 1955 se stala v Praze sólistkou Státního (později Hudebního) divadla v Karlíně, kde setrvala do roku 2002. Kromě častého účinkování v Krušnohorském divadle v Teplicích a zájezdů s Pražskou zpěvohrou, Rakovnickou operou a s divadly v Kladně a v Karlíně hostovala v různých divadlech v Československu a v zahraničí ve Francii, Rumunsku, Německu, Rakousku a Japonsku. Mimo operu a operetu se věnovala koncertnímu zpěvu a duchovní hudbě v kostelích, což jí za komunismu ztěžovalo uměleckou kariéru. Zpívala s orchestry FOK a Čs. rozhlasu, Karlovarským symfonickým orchestrem, s Brixiho akademickým souborem, Pražským Hlaholem, se soubory Cantores Pragenses, Camerata nova di Praga, Canticum camerale aj. Na jevišti vytvořila 105 rolí ve 22 operách a v 60 operetách a muzikálech.[1] Její koncertní repertoár obsahoval více než 60 oper, oratorií, kantát a dalších vokálních skladeb. V Supraphonu natočila tři desky, v rozhlase dvě opery[2] a 17 operet, účinkovala v několika televizních přenosech a inscenacích operet.[3] Roku 2005 získala od Herecké asociace cenu Senior Prix a v roce 2013 byla poctěna Cenou Thálie za celoživotní mistrovství.[4]

Umělecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Operní role[editovat | editovat zdroj]

Operetní a muzikálové role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Koncertní repertoár (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tvorba osobností. vis.idu.cz [online]. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. 
  2. WWW.GRANDIT.CZ. P. Bořkovec / F. Kubka: Paleček — Radiotéka. www.radioteka.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  3. Dagmar Rosíková. Discogs [online]. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Skutečné hodnoty nemizí... - Haló noviny. www.halonoviny.cz [online]. [cit. 2021-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-19. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. 1. vyd. Svazek II. M-Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. S. 434. 
  • HRADIL, František Míťa; STEINMETZ, Karel; HURNÍK, Ilja. Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1981. S. 188–189, 191. 
  • KOŇÁKOVÁ, Blanka. Krušnohorské divadlo v Teplicích a jeho soubory - vznik, historie, osobnosti, přínos. Ústí nad Labem, 2011. Diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. . Dostupné online.
  • PLEVKA, Bohumil. Cesty 1945–1985. Krušnohorské divadlo Teplice. Teplice: Krušnohorské divadlo, 1985. S. 25–26. 
  • POSPÍŠIL, Jára; KEŠNER, Emil. Hvězdou operety. 1. vyd. Praha: Panton, 1978. S. 220–221, 225, 231. 
  • POSPÍŠIL, Milan. Jubileum Dagmar Rosíkové. Harmonie. 1995, čís. 10, s. 7. 
  • POSPÍŠIL, Milan. Hvězda operety. Rozhovor s Dagmar Rosíkovou. Harmonie. 2005, čís. 10, s. 18–20. Dostupné online. 
  • STOLAŘÍK, Ivo. Život není fráze. 1. vyd. Šenov u Ostravy: Tilia, 2002. ISBN 80-86101-53-3. S. 32–34. 
  • VLACH, Pavel. Dagmar Rosíková. FDb.cz [online]. HyperMedia, a.s. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. 
  • WINTER, Richard. Dagmar Rosíková. Hudební rozhledy. 02.2018, roč. 71, čís. 2, s. 28. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]