Daň z obratu
Daň z obratu (DzO) je druhem nepřímé daně. Základem této daně je rozdíl mezi koncovou cenou zboží a penězi použitými na jeho výrobu. Používá se v zemích, kde nepoužívají daň z přidané hodnoty (DPH) – například v USA, Japonsku, Kanadě, Austrálii a Číně.[zdroj?]
Marxistické ekonomiky
[editovat | editovat zdroj]V marxisticky orientovaných ekonomikách byla DzO jedním z prostředků směřujících k dosažení cenové stability a zabránění nedostatku nebo nadbytku spotřebního zboží. DzO tam vyjadřuje rozdíl mezi koncovou cenou statku a potřebou peněz při výrobě statku (např. náklady na mzdy); jejím uvalením by měla být nastolena rovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Stanovuje ho tedy obvykle nějaká státní autorita samostatně pro každou komoditu nebo skupinu výrobků,
Společenská potřebnost jednotlivých statků je rozhodující při stanovení centrálního plánu. Na statky nezbytné k naplňování sociálních práv (potraviny, náklady spojené s bydlením apod.) pak musí být obvykle uvalena záporná daň, která fakticky představuje dotaci.
V ojedinělých případech, kdyby cena statku měla spekulativní charakter nebo by hrozil neúměrný růst černého trhu, jsou používány jiné regulační mechanismy (pořadníky, přídělový systém, bony a jiné poukazy apod.).
Československo
[editovat | editovat zdroj]V ČSSR a následně v ČSFR definoval použití DzO Zákon č. 73/1952 Sb., který s dvěma drobnými novelami platil od 1. ledna 1953 až do 31. prosince 1992, tedy do zániku československé federace. Výši DzO podle něj stanovovala buď vláda pro zboží se stanovenou státní maloobchodní cenou, anebo ministr financí nebo jím zmocněné krajské národní výbory pro ostatní zboží.[1]
Příkladem aplikace DzO může být maloobchodní cena osobního automobilu Škoda Favorit. Od 1. ledna 1991 vstoupila v platnost liberalizace cen, kdy federální vláda přestala určovat ceny většiny komodit na maloobchodním trhu i v dodavatelsko-odběratelských vztazích, přičemž však stále ještě určovala samotnou prodejní cenu automobilu. Toto nerovnoměrné nastavení působilo automobilce nesmírné ekonomické problémy, protože její dodavatelé začali rychle zdražovat (neslavný rekord držel monopolní výrobce ocelových disků kol Nová huť Ostrava, který se rozhodl zdražit svoje dodávky více než na pětinásobek), ale to se nesmělo promítnout do výsledné ceny – stanovená prodejní cena základního provedení Favorita tehdy činila 129 000 Kčs, z čehož 51 600 Kčs (40 %) tvořila právě daň z obratu.[2]
Od 1. ledna 1993 současně se vznikem České republiky byla daň z obratu nahrazena jednodušeji počítanou daní z přidané hodnoty na základě Zákona č. 222/1992 Sb., o DPH.[3]
USA
[editovat | editovat zdroj]V USA si každý stát určuje výši DzO samostatně, v současnosti od 0% do 7,5% z ceny zboží.[4] Platí se jen, pokud je koncový spotřebitel ze stejného státu, jako prodávající – např. Kaliforňan objednávající přes Internet z Texasu se této dani vyhne. Na Internetu bývají ceny bez daně a daň se účtuje až dle dodací adresy kupujícího, na pultě bývají ceny uvedeny již s daní.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu [online]. Zakonyprolidi.cz [cit. 2026-01-23]. Dostupné online.
- ↑ HLAVATÝ, Pavel. Jak se měnily cenovky ze dne na den? V lednu 1991 jsme se učili žít v kapitalismu [online]. Český rozhlas, 2026-01-21 [cit. 2026-01-23]. (Cyklus Dokument Plus.). Dostupné online.
- ↑ Zákon o dani z přidané hodnoty. BusinessCenter.cz [online]. [cit. 2022-10-11]. Dostupné online.
- ↑ State and Local Sales Tax Rates in 2015 [online]. 2015-04-08 [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Michal, Jan Š.: Komparativní hospodářské systémy. Praha : Karolinum, 1994. ISBN 80-7066-954-3.
