Diecézní dům kardinála Trochty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z DDKT)
Diecézní dům kardinála Trochty
Základní informace
Současný majitelBiskupství litoměřické
Poloha
AdresaKomenského 4, Litoměřice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
WebDiecézní dům kardinála Trochty
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diecézní dům kardinála Trochty (ve zkratce DDKT) je budova v Litoměřicích v majetku litoměřického biskupství.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V domě v dnešní Komenského ulici 4, postaveném v roce 1858, sídlil původně Diecézní ústav pro hluchoněmé (něm. Taubstummeninstitut), který v témže roce založil biskup Augustin Bartoloměj Hille.[1] O ústav neslyšících pečovaly v letech 19101939 řádové sestry z rakouské provincie Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.[2] Byl určen především dětem německé národnosti. V roce 1925 získal objekt podobu, kterou si pak uchoval řadu desetiletí. Nad průčelím vchodu ve druhém patře budovy se nacházejí reliéfy, na nichž jsou vyobrazena řemesla a odbornosti, ve kterých byli hluchoněmí obyvatelé domu vyučováni. Po vypuknutí druhé světové války byla činnost institutu přerušena. Ústav byl definitivně zrušen v roce 1947.[3]

V letech 19481950 byl v budově umístěn kněžský seminář litoměřické diecéze, po jeho zrušení ji pak využívala Československá armáda.

V roce 1953 se sem nastěhoval pražský kněžský seminář, tehdy už jediný v českých zemích, a Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta. Přestože bohoslovecké fakultě byla propůjčena v roce 1966 do užívání budova litoměřického kapitulního proboštství, s přibývajícím počtem těch, kterým komunistický režim dovolil studovat teologii, se seminář potýkal s nedostatkem ubytovacích kapacit. Situaci zčásti vyřešila přístavba (tzv. Okál podle typu stavby[p 1]), provedená díky finanční pomoci německých katolíků, zejména spolku Ackermann-Gemeinde. Ta umožnila snížit faktický počet seminaristů ubytovaných v původní části budovy, dimenzované pro 90 ubytovaných, z asi 200 na zhruba 160. V roce 1987 byla provedena oprava vnějšího pláště domu s výměnou oken, financovaná z vlastních zdrojů církve, zejména pak ze sbírek věřících v moravských diecézích.

Po návratu kněžského semináře do Prahy v roce 1990 sloužil dům jako teologický konvikt. Protože nebylo jasné, zda zde konvikt zůstane, neboť se uvažovalo o jeho přestěhování do Brna, prováděla se v objektu jen nejnutnější údržba. Na potřebnou generální rekonstrukci se nedostávalo finančních prostředků. S ohledem na stav budovy i její nedostatečnou využívanost vzhledem ke stále klesajícímu počtu studentů byl proto konvikt v roce 2002 přestěhován do Olomouce.

Využití ve 21. století[editovat | editovat zdroj]

Biskup Jan Baxant žehná kapli v DDKT po rekonstrukci (13. října 2015)

Od 1. září 2002 vzniklo, z rozhodnutí biskupa Koukla, v objektu středisko pastoračních aktivit označované jako Diecézní dům kardinála Trochty (DDKT). Ubytovací kapacity slouží pro vícedenní setkání kněží i věřících, volné pokoje jsou nabízeny veřejnosti k dočasnému bydlení (například víkendové nebo prázdninové pobyty). K dispozici jsou čtyři učebny, tělocvična, hřiště, parkoviště, velká zahrada a dvě kaple – velká kaple Nejsvětějšího Srdce Páně (zrekonstruovaná v roce 2015[4]) a zahradní Mariánská kaple. Jídelnu s kapacitou přes 100 osob lze využít i jako přednáškový sál. V domě se také nacházejí dvě diecézní centra litoměřické diecéze (pastorační centrum a centrum pro mládež). Od roku 2010 využívá volné ubytovací kapacity společnost s ručením omezeným, která zde provozuje hostel u sv. Štěpána a jejímž jediným společníkem je litoměřické biskupství. Od roku 2015 je v diecézním domě vybudován minipivovar a restaurace, které se provozují pod názvem Biskupský pivovar U sv. Štěpána.[5]

Ředitelé a představení domu[editovat | editovat zdroj]

Okolní objekty[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KASTNEROVÁ, Eva. Pohled slyšících vedoucích pracovníků na zaměstnávání neslyšících pedagogů na školách pro sluchově postižené. Olomouc, 2015 [cit. 2020-11-24]. 138 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Eva Souralová. s. 29. Dostupné online.
  2. MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 220.
  3. HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999. 395 s. ISBN 80-7216-096-6. 
  4. Kaple v diecézním domě má novou podobu [online]. [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. 
  5. Biskupský pivovar U sv. Štěpána [online]. [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. 
  6. VOLKERY, Augustinus. Diptychon sacerdotum Dioecesis Litomericensis inde ab anno 1886 pie in Domino defunctorum in eorundem memoriam. Litoměřice: Verlagsbuchdruckerei „Union“, Leitmeritz, Domgasse 16, 1937. 104 s. (němčina) 
  7. MÁZEROVÁ, Romana. Kultura komunity neslyšících v České republice. Praha: Open Society Institute, 1999. 88 s. Dostupné online. 
  8. Kalendárium neslyšících
  9. Litoměřice: Archiv biskupství litoměřického, 2018. 
  10. Katalog biskupství litoměřického, Biskupství litoměřické - diecézní dům kardinála Trochty [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]