Amacukaze (DDG-163)
.jpg) Amacukaze (DDG-163) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | torpédoborec |
| Číslo trupu | 163 |
| Zahájení stavby | 29. listopadu 1962 |
| Spuštěna na vodu | 5. října 1963 |
| Uvedena do služby | 15. února 1965 |
| Osud | vyřazen 29. listopadu 1995 |
| Následovník | třída Tačikaze |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 3050 t (standardní) 4000 t (plný) |
| Délka | 131 m |
| Šířka | 13,4 m |
| Ponor | 4,2 m |
| Pohon | 2 turbíny, 2 kotle 60 000 shp |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Posádka | 290 |
| Výzbroj | 4× 76,2mm kanón (2×2) 1× ASROC (8 hl.) 1× RIM-24 Tartar (40 střel) 2× Hedgehog (2×1) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Elektronika | OPS-17 SPS-29 SPS-52 SPG-51 SPG-34 SQS-23 |
Amacukaze (DDG-163) byl torpédoborec Japonských námořních sil sebeobrany. Byl to první japonský (raketový) torpédoborec vyzbrojený řízenými střelami.[1][2] Ve službě byl v letech 1965–1995. Z hlediska protiletadlové výzbroje se jednalo o ekvivalent americké třídy Charles F. Adams.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Torpédoborec postavila loděnice Mitsubishi Heavy Industries. Kýl plavidla byl založen 29. listopadu 1962, trup byl na vodu spuštěn 5. října 1963 a torpédoborec byl do služby přijat 15. února 1965.[3]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_of_JS_Amatsukaze(DDG-163)_at_JMSDF_Yokosuka_Naval_Base_June_1,_2008.jpg)
Hlavňovou výzbroj plavidla představovaly čtyři 76,2mm kanóny ve dvoudělových věžích na přídi. K ničení vzdušných cílů sloužilo jednoduché odpalovací zařízení Mk 13 pro protiletadlové řízené střely RIM-24 Tartar umístěné na zádi. Neseno bylo celkem 40 střel. Protiponorkovou výzbroj tvořil osminásobný vrhač raketových torpéd ASROC, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Detekci ponorek zajišťoval trupový sonar SQS-23. Řízené střely naváděly dva radary SPG-51 umístěné na zádi.[1]
Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbíny, pohánějící dva lodní šrouby. Výkon pohonného systému byl 60 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[3]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Roku 1978 bylo plavidlo vyzbrojeno výkonnějšími řízenými střelami Standard SM-1MR a příslušnou elektronikou. Počet nesených střel se nezměnil.[1] Roku 1982 byly instalovány vrhače klamných cílů Mark 36 SRBOC a satelitní komunikační systém SATCOM.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 278–279.
- ↑ a b c DDG 163 Amatsukaze (Guided Missile Destroyer) [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Class Amatsukaze Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amacukaze (DDG-163) na Wikimedia Commons
