Džalaludin Bucharí
| Džalaludin Bucharí | |
|---|---|
 fiktivní portrét Džalaludina Bucharího | |
| Rodné jméno | Jalaluddin Haider |
| Jiná jména | Surkh-posh ("oděný v červeném"); Jalal Ganj; Mir Surkh (Rudý vůdce); Sharrif Ullah (ušlechtilý Alláha); Mir Buzurg (Velký vůdce); Makhdum-ul-Azam; Jalal Akbar; Azim Ullah (velkolepý Alláha); Sher Shah (Lví král); Jalal Azam, Surkh-Posh Bukhari. S formálními tituly: Sayyid Jalaluddin; Mir Surkh Bukhari; Shah Mir Surkh-Posh z Buchary; Pir Jalaluddin Qutub-al-Aqtab; Sayyid Jalal, Sher Shah Sayyid Jalal[1][pozn. 1] |
| Narození | 22. květen 1195 Buchara, Chórezmská říše (  Uzbekistán) |
| Úmrtí | 20. květen 1290 Uch Sharif, Dillíský sultanát (  Padžáb-Pákistán) |
| Místo pohřbení | Uch Sharif (29°14′24,48″ s. š., 71°3′10,31″ v. d.) |
| Povolání | islámský mystik, učitel, misionář |
| Znám jako | Surkh-Posh |
| Titul | Sayyid, Mir, (Sher) Shah, Pír |
| Předchůdce | Bahá-ud-Din Zakarija Multaní |
| Nábož. vyznání | islám sufíijského směru džalali |
| Choť | Syeda Fatima (†1236/37); Tahireh (Zahra, sňatek někdy mezi 1238-44); Fatima Habiba Saeeda[1] |
| Děti | 5 synů: Ali a Ja'far; Sadruddin Mohammed Ghaus a Bahauddin Mohamed Masoom; Syed Ahmed Kabir[1] (a neuváděné dcery) |
| Příbuzní | Džahanian Džahangir (vnuk), Džahanián Džahángašt (vnuk, 1303–1383), Sadruddin Rajan Qatal (vnuk), Bibi Džawindi (prapra..vnučka, †1402) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sayyid Jalaluddin Surkh-Posh Naqvi al Bukhari (anglická transkripce; farsí: سید جلال الدین سرخ پوش بخاری, [Džalaludin Surk-Poš Nakví al Bucharí])( 22. květen 1195 Buchara – 20. květen 1290 Uch,[pozn. 2] 595-690 A.H.) byl súfijský náboženský učitel a hlasatel islámu. Jako misionář působil v západních oblastech indického subkontinentu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jalaluddin ibn Moeed al Bukhari se narodil jako Jalaluddin Haider ("lev") roku 1195 (595. roku Hidžry) v Buchaře, metropoli někdejší Bucharské provincie Chórezmské říše, kam rodinu přivedl jeho prapraděd Syed Mehmood. Jeho otcem byl Syed Ali Al-Moeed, dědem Syed Ja'far Muhammed Hussain. Bukhariho rané vzdělání zajistil jeho otec. Později byl ovlivněn Syedem Shahjamalem Mujaradem z Kohlapuru v dnešní Indii.
Bukhari spolu se svými příbuznými z rodu Muhammada Al-Makkiho emigroval před Čingischánovými Mongoly do Bukkuru na Indu v Sindhu. Po sporu se svými nastávajícími švagry přesídlil spolu se svým tchánem Sayyidem Badruddinem do Multanu a nakonec roku 1244/45 do Uchu, kde se svým synem Baha‘al-Halim založili náboženskou školu (madrásu).[1][2]
Bucharí tu zemřel roku 1290 (690. roku Hidžry) ve věku 95 let. Nejprve byl pohřben ve vesnici Risalpur, asi 10 kilometrů od Uchu, ale kvůli obavám z povodní byla jeho rakev přemístěna do Bely. I toto místo se ukázalo jako náchylné k záplavám, rakev tak byla opět přemístěna do Uchu a uložena poblíž hrobu jeho syna (nebo vnuka) Rajana Qattala. Naposledy byly jeho ostatky přemístěny na současné místo na západním okraji města Makhdumem Mushammadem Naubaharem[3] roku 1618. Současný dargah (hrobku) měl nechat vystavět nawab Bahawal Khan II. z Bahawalpuru.[1]
Komplex jeho hrobky a přilehlé mešity je jako součást souboru mauzoleí v Uchu od roku 2004 na předběžném seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO.[4]
Jalaluddin Bukhari odvozoval svůj původ od 10. šíitského imáma Aliho al-Hadiho (čímž mu náleželo přízvisko al-Naqvi – "jasný", "čistý"). Přezdívku Surkh-Posh ("oděný v červeném") získal díky svému charakteristickému červenému plášti.[2]
Učený muž měl (a dosud má) hojné potomstvo, z nichž řada v dalších generacích pokračovala v jeho stopách a dosáhli proslulosti jako islámští misionáři, náboženští učitelé a předáci uctívaní věřícími v dnešní Indii a Pákistánu. Známí jsou jako klan (nebo řád) Jalali (podle jednoho ze jmen praotce Bukhariho). K nejvýznačnějším jsou řazeni vnuci Džahanian Džahangir, Džahanián Džahángašt (1303–1383), Sadruddin Rajan Qatal, prapravnučka Bibi Džawindi (†1402), či Sadarudin Shah Kabir Naqvi Al Bukhari.[2]
Přímí potomci Jalaluddina Bucharího užívají přízvisko Naqvi al-Bukhari.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jalaluddin Bukhari působil na svých četných cestách jako misionář a vykladatel Prorokova učení v duchu súfijského náhledu. V tomto ohledu byl následovníkem Bahá-ud-dina Zakariyi z ortodoxního řádu Suhrawardiyya. Tradice Bukharimu přisuzuje obrácení kmenů jako Soomro, Samma, Chadhar, Sial, Dahar a Warar k islámu.[2][1]
Byl, spolu s Bahauddinem Zakariyou z Multanu (1170–1267), Baba Faridem z Pakpattanu (1174–1266) a Lalem Shahbazem Qalandarem, aka Jhulelalem ze Sehwanu (1177–1274), členem skupiny náboženských myslitelů, označované jako Chaar Yaar ("čtyři přátelé") působící ve 13. století na západě indického subkontinentu. Skupina stála u základů súfijských hnutí Suhrawardiyya a Chisti.[5]
Své myšlenky i rodinnou historii Bukhari sepsal v řadě rukopisů, které mají být v držení jeho potomků. Tiskem vyšel spis Marat-e-Jalali (persky: مرآت جلالی) zabývající se genealogií (šajara) rodová linie Syedů.[6][7]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jalaluddin Bukhari je považován za svatého muže šíitského islámu. Jeho následovatelé a ctitelé jeho učení pro něj vybudovali v Uchu honosný dargah (pohřební komplex s hrobkou a mešitou), ve kterém je každoročně při výročí jeho úmrtí konán týdenní urs (oslava blízká pojmu křesťanské pouti) s hojnou účastí věřících.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jalaluddin Surkh-Posh Bukhari na anglické Wikipedii.
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Světci a vážení mužové (ženy) súfijského islámu jsou běžně titulováni čestnými přívlastky a přídomky, jako: Šejk (Sheik, Sheikh) -vůdce kmene, šlechtic, Sajd (Sajjíd, Sayd) - čestný titul potomků Husajna, syna Alího, v širším pojetí potomků proroka Mahameda; Makhdoom - čestný titul súfijských duchovních ve významu "ten kterému se slouží" či "učitel Sunnah" (cesty, islámských tradic); Pír (Píra) - súfijský duchovní, starší; Hazrat - "vznešený" - titul/oslovení proroků a dalších náboženských vůdců islámu; R.A. (dovětek u zemřelého) - Allahu 'Anhu/'Anha, "Ať je Alláh s ním/ní spokojen", projev úcty k váženým osobnostem islámské tradice; lze se tak setkat s různými tvary (a délkami) osobních jmen.
- ↑ Přesná data uváděna podle místní náboženské tradice. V psaných pramenech je méně jistoty.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Syed Jalaluddin Surkh-Posh Bukhari – The Syed Family [online]. [cit. 2025-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d SUVOROVA, Anna Aronovna. Muslim saints of South Asia: the eleventh to fifteenth centuries. First issued in paperback (2004). vyd. London, New York: Routledge, 2011. 244 s. (Routledge Sufi series). ISBN 978-0-415-66471-4. S. 149.
- ↑ Jalaluddin Bukhari Tomb, Uch Sharif, Pakistan. Asian Architecture [online]. orientalarchitecture.com [cit. 2025-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UNESCO, World Heritage Centre. Tomb of Bibi Jawindi, Baha'al-Halim and Ustead and the Tomb and Mosque of Jalaluddin Bukhari. whc.unesco.org [online]. [cit. 2025-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GUPTA, Rajendra Kumar. Sufism Beyond Religion. [s.l.]: B.R. Pub. 240 s. Dostupné online. ISBN 978-81-7646-411-6. S. 158. (anglicky) Google-Books-ID: u5kQAQAAIAAJ.
- ↑ KHALEEL Ahmad (ed.). Mirat-e-Jalali. Asrar Karimi Press, Allahabad 1918 (nákladem Jamia Hamdard, Delhi) Dostupné online. ss 79. (urdu)
- ↑ UMAR, Khalid Bin. Wirasat - Pargana Chail- Allahabad: Correction of Ultimate error - in Mirat al Jalali [online]. 2018-10-20 [cit. 2025-11-27]. Dostupné online.