Džálí
Džálí je proděrovaný kámen, nebo mřížovaná zástěna, obvykle zdobený kaligrafií, geometrickými, nebo přírodními vzory. Tento prvek je běžný v indo-islámské a indické architektuře.[1] Samotné slovo jālī znamená síť.
Struktura
[editovat | editovat zdroj]Džálí propouští do budov světlo a vzduch prostřednictvím pasivní ventilace a zároveň brání zatékání vody při dešti.[2]
Strukturální pevnost je zajištěna velikostí otvorů. Ty jsou přibližně stejně široké nebo menší, než je tloušťka kamene, do něhož jsou zhotoveny. Ve vlhkých oblastech jako Kerala a Konkan mají džálí větší otvory ve srovnání s těmi v suchých oblastech Gudžarátu a Rádžasthánu.[2]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší indické svatyně, typicky zasvěcené buddhismu, džinismu, nebo hinduismu, byly slabě osvětlené a uzavřené, aby připomínaly přírodní jeskyně. Pro tlumení denního světla se používaly destičky známé jako džálí, které světlo odstiňovaly a tím směrovaly pozornost příchozích k posvátným obrazům. Tradice používání džálí se zachovala i v pozdější indické architektuře. Postupem času se objevilo zdobení geometrickými a přírodními vzory, později se objevilo i zdobení drahými kovy a kameny.
Protože světlo má hluboký symbolický význam také v Islámu, po příchodu tohoto náboženství do indické oblasti se džálí rychle rozšířili o do muslimské architektury a staly se prominentním prvkem mešit a hrobek. Rychlé začlenění džálí do nově příchozí architektury nejspíše vychází i z toho, že zedníci pracující na stavbách byli většinou místní obyvatelé, tedy lidé z buddhistického, hinduistického a džinistického prostředí.[3][4]
Po rozšíření skla v druhé polovině 19. století začaly džálí mizet, oproti proskleným tabulkám neposkytovala tato okna tolik soukromí a bezpečí. Ovšem znovu se začaly zavádět v 21. století jako nízkoenergetické řešení klimatizace.[5]
Muzejní sbírky
[editovat | editovat zdroj]Některé džálí jsou ve velkých muzeích v USA a Evropě, například v Muzeu umění v Indianapolis, Metropolitním muzeu umění a Muzeu Victorie a Alberta.[6][7][8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jali na anglické Wikipedii.
- ↑ LERNER, Martin. The flame and the lotus: Indian and Southeast Asian art from the Kronos collections. New York: Metropolitan Museum of Art : H.N. Abrams, 1984. 191 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87099-401-2, ISBN 978-0-87099-374-9.
- ↑ a b PANDYA, Yatin. Yatin Pandya on 'jaali' as a traditional element. DNA India [online]. [cit. 2024-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ASIAN ART MUSEUM. Jali: Lattice of Divine Light, with Navina Najat Haidar. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Jali by Mapin Publishing - Issuu. web.archive.org [online]. 2023-08-06 [cit. 2024-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-06.
- ↑ How India's lattice buildings cool without air con. www.bbc.com [online]. [cit. 2024-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ One of twenty-nine drawings of details of architectural ornament taken from rubbings of stone decoration on monuments in Agra district, including Fatehpur Sikri and Sikandra.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Pierced Window Screen (Jali). The Metropolitan Museum of Art [online]. [cit. 2024-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jali Panel (India). Cooper Hewitt, Smithsonian Design Museum [online]. [cit. 2024-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu džálí na Wikimedia Commons
