Důl Silesia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Důl Silesia
Těžní věže dolu Silesia
Těžní věže dolu Silesia
Souřadnice
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Silesia (polsky Kopalnia Węgla Kamiennego „Silesia“, KWK Silesia) je činný černouhelný důl v Czechowicích-Dziedzicích v okrese Bílsko-Bělá. Důl patří společnosti Przedsiębiorstwo Górnicze ”SILESIA”, která patří do skupiny Energetický a průmyslový holding.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za výstavbou dolu stála rakouská společnost „Dziedzitzer Montangewertschaft Bielitz“, která v roce 1900 zahájila v Czechowicích hloubení průzkumných vrtů do hloubky 400 m. V roce 1902 na to navázala výstavba ventilační jámy č. 1 o průměru 4,2 m. Při jejím hloubení bylo dosaženo hloubky 463 m. Těžní jáma č. 2 s hloubkou 469 m byla dostavěna v roce 1905 a v témže roce byla zahájena těžba na dvou patrech v hloubce 288 a 411 m. Těžba probíhala v důlních polích Ida, Rosa, Adela a Eliza s celkovou plochou 146 ha.

V roce 1918 se vlastníkem dolu stala společnost „Zakłady Górnicze Silesia S.A. w Dziedzicach“ se sídlem v Moravské Ostravě. V roce 1919 k dolu přibyla těžní pole Paweł, Hugo a Józef. Téhož roku začala výstavba těžní jámy č. 3 dokončená v roce 1922. Počátkem září 1939 důl přechází do správy koncernu Elektrowerke AG v Berlíně a název dolu se mění na „Grube Silesia-Dziedzitz“. Od roku 1944 do konce 2. světové války byl důl majetkem akciové společnosti Energieversorgung Oberschlesien-Bergwerkverwachtung Grube Silesia.

Po skončení války důl přešel do jednotky Rybnickie Zjednoczenie Przemysłu Węglowego, poté v roce 1950 jej převzalo Jaworznicko-Mikołowskie Zjednoczenie Przemysłu Węglowego. Po zvětšení dobývacího prostoru na 16,3 km² v roce 1961 bylo o dva roky později zahájeno hloubení vtažné jámy č. 4, v roce 1966 pak začal výstavba ventilační jámy č. 5. V roce 1976 byl dobývací prostor rozšířen východním směrem na celkovou výměru 21,36 km². V roce 1987 byla zahájeny výstavba ventilační jámy č. 6 v Kaniówě a důl byl organizačně začleněn do jednotky Jaworznicko-Mikołowskie Gwarectwo Węglowe.

V roce 1997 byla Silesia společně s dalšími sedmi doly začleněna do společnosti Nadwiślańska Spółka Węglowa S.A. se sídlem v Tychách. Po likvidaci společnosti byl důl v roce 2003 vložen do společnosti Kompania Węglowa.

V roce 2005 byl dů spojen s dolem Brzeszcze, čímž vznikla skupinový důl Brzeszcze-Silesia” a samotná Silesia byla nyní organizační jednotkou Ruch II Silesia. V roce 2006 bylo vyhlášeno výběrové řízení na prodej dolu. K prodeji však nedošlo a tak v roce 2008 následovalo další kolo výběrového řízení.

K dalšímu pokusu o prodej dolu došlo v roce 2009. Tehdy zaměstnanci dolu založili společnost Przedsiębiorstwo Górnicze „Silesia” Sp. z o.o. (PG Silesia), pro kterou získali investora z Česka - firmu Energetický a průmyslový holding. Tato společnost měla převzít důl Silesia určený k likvidaci. 9. prosince 2010 byla v sídle Velvyslanectví České republiky ve Varšavě podepsána mezi společnostmi Kompania Węglowa a PG Silesia smlouva, na jejímž základě došlo k prodeji dolu Silesia do rukou PG Silesia.[1]

Produkce dolu[editovat | editovat zdroj]

Důl Silesia se zabývá především těžbou energetického uhlí. Bilanční zásoby uhlí jsou odhadovány na 500 mil. tun.[2] Mezi odběratele uhlí patří mj. elektrárna Opatovice nad Labem, kam je uhlí z dolu Silesia po železnici dováženo od roku 2012.[3]

Důlní neštěstí[editovat | editovat zdroj]

Dolu se nevyhnuly ani velké důlní havárie mezi něž patří výbuch metanu, ke kterému došlo 28. června 1974. V jeho důsledku zahynulo 34 horníků. K dalšímu velkému neštěstí došlo 30. října 1979, kdy na následky požáru zemřelo 22 horníků.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HISTORIA KOPALNI „SILESIA”. PG Silesia [online]. [cit. 2016-04-27]. Dostupné online. 
  2. Informacje ogólne. PG Silesia [online]. [cit. 2016-04-27]. Dostupné online. 
  3. ŠTEFEK, Petr. Zahraniční dodávky uhlí do Elektráren Opatovice. Stránky přátel železnic [online]. Srpen 2012 [cit. 2016-04-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]