Děvín (hrad, okres Česká Lípa)
| Hrad Děvín | |
|---|---|
 Hrad Děvín u Hamru na Jezeře | |
| Účel stavby | |
ochrana obchodní stezky | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotika |
| Výstavba | 13. století |
| Materiál | kámen |
| Současný majitel | Stát |
| Poloha | |
| Adresa | Hamr na Jezeře,  Česko |
| Nadmořská výška | 436 m |
| Souřadnice | 50°41′33,75″ s. š., 14°51′16,05″ v. d. |
  Děvín | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 20346/5-2940 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Děvín je zřícenina hradu na vrcholu stejnojmenného kopce (436[1] metrů) v Ralské pahorkatině (okres Česká Lípa) ve správním území obce Hamr na Jezeře. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka[2] a nachází se na území přírodní památky Děvín a Ostrý.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název hradu je odvozen z osobního jména Děva, které má původ ve staročeském slově děva (dívka).[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Písemné zprávy dokazují existenci hradu v majetku krále Přemysla Otakara II. v 13. století. Byl jedním z hradů postavených na ochranu staré obchodní cesty na sever do Lužice. Král Václav II. hrad roku 1283 postoupil Janovi z Michalovic a od něj jej získal vyšehradský probošt Jan.[4] Dostavbu dříve královského hradu zajistili pozdější vlastníci z rodu Vartenberků v následujícím století. Ti jej drželi do roku 1516. Hrad odolal i nájezdům husitských vojsk. V době panování Vartenberků hrad roku 1444 oblehlo žitavské vojsko, ale dobýt hrad se mu nepodařilo.[5]
V roce 1516 se vlastníkem Děvína stali Biberštejnové,[6] ovšem za jejich panství význam hradu klesal, ač i za nich stavební úpravy v renesančním slohu pokračovaly rozšiřováním hradu. V následujících letech se jeho majitelé střídali, během třicetileté války roku 1645 byl pobořený Švédy a pak zcela zpustl. Zdivo si zčásti rozebrali obyvatelé obce.
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Hrad prošel složitým stavebním vývojem a jeho pozůstatky jsou silně poškozeny těžbou surovin, skalním řícením a rozebíráním zdiva na stavební kámen. Hradní jádro pravděpodobně patřilo k hradům s obvodovou zástavbou. Z nejstarší stavební fáze zřejmě pochází obvodová hradba jádra s obdélným baštovitým výstupkem na severozápadní straně a spodní úroveň čtverhranné věže ve východním nároží. Vnější opevnění vzniklo nejspíše až během 15. století a při renesančních úpravách. Patří k němu mohutná podkovovitá dělostřelecká bašta na jižní straně hradního areálu a výrazně menší opevnění na protilehlém konci hradu. Ve vnějším opevnění se dochoval obloukovitý portál, který by mohl být pozůstatkem výtahu.[7]
S rozvojem dělostřelby se stal hradu nebezpečným vrchol sousedního Hamerského Špičáku. Už na začátku 15. patnáctého století jej proto zajistila předsunutá bašta tvořená dvojicí příkopů, které obklopovaly dřevěnou podsklepenou budovu.[7]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Zříceniny hradu jsou dostupné po červené turistické značce z Hamru na Jezeře do Chrastné.[8]
Děvín v literatuře[editovat | editovat zdroj]
O zdejší velmi hluboké hradní studni se rozepsal Bohuslav Balbín, popis včetně zmínek o pověstech zanechal historik August Sedláček a jednu z pověstí včlenila Karolina Světlá do povídky Lamač a jeho dítě. Byla o kdysi zlém rytíři, který jako přízrak vyděsil chalupníka z nedalekého městečka Osečná.[9] Jedna z pověstí uváděla existenci tajné podzemní chodby až do kostela v Osečné, vzdálené zhruba šest kilometrů.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-07-04]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-12-20]. Identifikátor záznamu 131173 : Hrad Děvín. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Děvín, s. 385–386.
- ↑ MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou. Praha: NLN, 2004. ISBN 80-7106-716-4. Kapitola Děvín a poustevnice na Stohánku, s. 159.
- ↑ a b PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha 3: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Děvín, s. 117.
- ↑ Českolipsko a Máchův kraj. Děčín: Česká turistika, 2005. ISBN 80-903410-9-8. Kapitola Ralsko, s. 38.
- ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Děvín, s. 111.
- ↑ Mapa KČT 15, Máchův kraj. 4. vyd. Praha: Trasa, 2008. ISBN 978-80-7324-168-1.
- ↑ Mudrová, str. 158.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LAHODA, Ladislav. Tajnostmi podzemí: po stopách legend a příběhů z temnot : podzemím českých zemí : od hradních sklepů až k podzemním továrnám. 1. vyd. Praha: Lubor Kasal, 2004. 166 s. ISBN 80-903465-2-9. Kapitola Tajemství hradní studny, s. 53–57.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Děvín na Wikimedia Commons - Podzemí pod středověkým sídlem králů Děvínem na Stream.cz, 19. 11. 2020
