Cutomu Mijazaki
| Základní údaje | |
|---|---|
| Rodné jméno | Cutomu Mijazaki |
| Alias | Vrah Otaku |
| Datum narození | 21. srpna 1962 |
| Místo narození | Ome, Japonsko  |
| Datum úmrtí | 17. června 2008 |
| Místo úmrtí | Tokio tamtéž |
| Zatčení | 23. června 1989 |
| Výše trestu | trest smrti |
| Oběť | |
| Modus operandi | vražda, znásilnění, kanibalismus |
| Počet obětí | 4 |
| Období vraždění | 1988-1989 |
| Stát vraždění | Japonsko |
| Místo vraždy | Anchorage, Aljaška |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cutomu Mijazaki (宮崎 勤; Mijazaki Cutomu, 21. srpna 1962 – 17. června 2008), známý jako vrah Otaku, byl japonský sériový vrah.
Pozadí[editovat | editovat zdroj]
Mijazaki se narodil předčasně s deformovanými horními končetinami – měl srostlá zápěstí. Kvůli tomuto handicapu byl na základní škole šikanován, následkem toho se stranil okolí a stával se posedlým čtenářem mangy.
Přestože měl ve škole zpočátku velmi dobré výsledky, s přechodem na střední školu se velmi zhoršily. Svůj původní plán stát se učitelem angličtiny změnil a studoval na fototechnika.
Život sériového vraha[editovat | editovat zdroj]
V letech 1988 a 1989 Mijazaki zabil a znetvořil čtyři dívky ve věku od čtyř do sedmi let; znásilnil jejich těla a snědl část třetí oběti. Jeho činy byly šokem pro prefekturu Saitama, která je známá dlouhodobě nízkou kriminalitou.
Do této doby Mijazaki příliš nevybočoval z řady, dal se charakterizovat jako tichý a poslušný zaměstnanec. Své oběti si vybíral náhodně. Terorizoval rodiny obětí, posílal jim dopisy, kde podrobně popisoval, co obětem provedl. Rodině oběti Eriky Nambaové Mijazaki poslal morbidní pohled jako koláž s nalepenými slovy vystříhanými z časopisů: Erika. Studená. Chroptí. Hrdlo. Odpočívá. Smrt.
Torzo první obětí Mari Kon'no nechal rozkládat v kopcích nedaleko od svého domu. Ruce a nohy byly nalezeny po jeho zatčení u něj doma. Kosti spaloval v kotli a poté je rozemlel na prach a poslal rodině v krabici s několika přiloženými zuby, fotkami oblečení a pohledem se vzkazem: Mari. Zkremována. Kosti. Zjistit. Ověřit.
Zatčení[editovat | editovat zdroj]
V roce 1989 se Mijazaki pokusil školačce zavést lupu do pochvy v parku nedaleko jejího domu. Naštěstí byl poblíž její otec, který Mijazakiho napadl. Ten uprchl, ale vrátil se do parku pro auto a díky tomu byl vzápětí zatčen. Policie prohledala jeho dvoupokojový byt a našla sbírku 5 763 videokazet, z nichž některé obsahovaly pornografické anime a slash filmy. Navzdory informacím, které šířil bulvární tisk, tvořily většinu sbírky běžné anime seriály. Policie rovněž našla videonahrávky a snímky Mijazakiho obětí. Ústředními snímky pro něj pravděpodobně bylo prvních pět dílů filmů Guinea Pig (Morče); jako vzor pro své vraždy použil právě druhý film z této série. Mijazakiho činy zvedly v Japonsku vlnu paniky zaměřené na anime a otaku. Během procesu zůstal Mijazaki chladný a netečný. V roce 1989 byl shledán vinným z vražd, které vešly ve známost jako vraždy Otaku.
V průběhu procesu Mijazakiho otec odmítl svého syna podporovat (ten chtěl peníze na právníka) a spáchal sebevraždu.
Uvěznění a proces[editovat | editovat zdroj]
V průběhu devadesátých let byl Mijazaki uvězněn a podroben mnoha psychiatrickým vyšetřením. V roce 1997 skupina psychiatrů z Tokijské university zveřejnila zprávu o Mijazakim, ve které konstatovala, že Mijazaki sice trpí mnohonásobnou poruchou osobnosti a schizofrenií, ale přesto si byl schopen uvědomit následky svých činů, které spáchal, a tudíž je za ně právně odpovědný. Krátce na to byl Mijazaki odsouzen k trestu smrti oběšením.
17. ledna 2006 japonský nejvyšší soud znovu potvrdil trest smrti. Dne 17. června 2008 byl Mijazaki popraven oběšením.[1]
Oběti[editovat | editovat zdroj]
- Mari Kon'no (今野 真理 Kon'no Mari) – věk čtyři roky
- Masami Jošizawa (吉沢 正美 Jošizawa Masami) – věk sedm let
- Erika Nanba (難波 絵梨香 Nanba Erika) – věk čtyři roky
- Ajako Nomoto (野本 綾子 Nomoto Ajako) – věk pět let
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Japan executes 3, including serial killer who mutilated young girls [online]. International Herald Tribune, 2008-06-17 [cit. 2008-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
