Curtiss Falcon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Curtiss Falcon
Curtiss A-3B Falcon (S/N 30-25), 13th Attack Squadron, 3rd Attack Group, 16. května 1933
Curtiss A-3B Falcon (S/N 30-25), 13th Attack Squadron, 3rd Attack Group, 16. května 1933
Určení Bitevní letoun
Výrobce Curtiss Aeroplane and Motor Co.
Uživatel USAAC
USMC
Cena za kus 11 215 dolarů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Curtiss A-3 Falcon byl americký dvoumístný jednomotorový bitevní dvouplošník s pevným ostruhovým podvozkem.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Prototyp Curtiss XO-39 Falcon (32-211)

Na konci roku 1924 americké letectvo vypsalo soutěž na nový dvoumístný pozorovací letoun, který by ve výzbroji nahradil stroje De Havilland D.H.4B s řadovým motorem Liberty 12 o 294 kW, vzniklé modernizací licenčních D.H.4. Podmínkou soutěže, které se účastnilo 11 firem, bylo použití této pohonné jednotky. Společnost Curtiss byla zastoupena prototypem XO-1.

Konkurz vyhrál Douglas XO-2, objednaný v první sérii 46 kusů. Curtissovi konstruktéři zdůrazňovali zastaralost vybraného motoru Liberty, který již v roce 1925 nedosahoval špičkových parametrů. Samotné USAAC s výsledky nebylo spokojeno a ještě téhož roku vypsalo další kolo soutěže s požadovanou instalací řadového motoru Packard 1A-1500 o výkonu 375 kW. Douglas Aircraft i Curtiss tak svoje prototypy upravili pro tuto pohonnou jednotku, která byla sice výkonnější, ale velmi těžká a nespolehlivá.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Curtis O-11 Falcon, 101st Observation Squadron

Společnost Curtiss se snažila využít této situace a nabídla produkt svého motorářského oddělení, dvanáctiválec D-12 (označovaný také V 1150) o maximálním výkonu 320 kW. Po jeho zabudování se zlepšila ovladatelnost letounu, dolet a samotná spolehlivost pohonné jednotky.

Objednávka letectva pro Curtiss nakonec znamenala výrobu 104 sériových letounů O-1O-1G s motory D-12 a bojovým jménem Falcon.

Curtiss O-39 Falcon, 1st Observation Squadron

Z mnoha dalších pozorovacích Falconů se do velmi malé sériové výroby dostaly jen verze O-11 a O-39.

Na ostatních strojích se většinou testovaly různé motory, nebo úpravy jejich příslušenství. Například na verzi Curtiss XO-16 Falcon Curtiss V-1570 Conqueror o výkonu 441 kW, na kterém se zkoušelo první glykolové chlazení.

Pozorovací O-1 se vzhledem ke své snadné pilotáži, obratnosti, strukturální pevnosti a poměrně velké nosnosti hodil k mnoha dalším účelům. Tyto vlastnosti se podařilo získat také díky použití nově vyvinutého profilu křídel Clark Y. V roce 1926 se proto americké armádní letectvo zaměřilo na Falcon při výběru nového typu kategorie A, bitevníků k přímé podpoře pozemních vojsk. V červenci bylo rozhodnuto o objednání série upravených O-1, která měla běžet do vývoje speciálního letounu této kategorie.

Curtiss A-3 Falcon

V říjnu 1927 tak na základny jediné Attack Group USAAC, která se skládala ze tří perutí, přišly první stroje Curtiss A-3 Falcon, patřících do série 76 kusů objednaných 28. února 1927. Pohon zajišťovaly motory V-1150-3 o 320 kW. A-3 se konstrukčně shodovaly s variantou O-1, odlišná však byla výzbroj. O-1 měl nad pohonnou jednotkou jeden nebo dva synchronizované kulomety Browning ráže 7,62 mm a letecký pozorovatel na zadním sedadle obsluhoval dvojkulomet Lewis instalovaný na oběžném kruhu Scarff. U A-3 přibyly do spodního křídla další dva pevné Browningy střílející mimo okruh dvoulisté vrtule. Pod spodní křídlo bylo možné zavěsit pumy do celkové hmotnosti 90 kg.

V roce 1928 bylo pět A-3 upraveno na bojové cvičné A-3A. Konstruktéři ze zadního prostoru odstranili výzbroj a instalovali kompletní řízení pro instruktora, snížili jeho okraje a současně jako ochranný prvek zabudovali opěrku hlavy. A-3A byly využívány při zaškolování pilotů k hloubkovým letům a ostřelování pozemních cílů.

Curtiss A-3B-2 Falcon, 13th Attack Squadron, Fort Crockett, Texas, USA

V létě 1929 byl zahájen vývoj modifikace A-3B s upraveným motorem V-1150-5 o 320 kW, novými křidélky Frise a otočnou ostruhou s kolečkem, které nahradilo kluznou patku. Po zalétání v dubnu 1930 byla zahájena produkce 78 exemplářů. Prázdná hmotnost letounu se zvýšila, což při nezměněném výkonu motoru způsobilo zhoršení letových vlastností.

Společnost Curtiss se snažila využít úspěšný drak letadla ještě v úpravě XA-4 z roku 1928, poháněné vzduchem chlazeným devítiválcem Pratt & Whitney R-1340-1 Wasp o 301,5 kW. Montáží hvězdicového motoru sice odpadl zranitelný chladič kapaliny, avšak armádní letectvo tehdy preferovalo řadové motory a výkony se typ nelišil od A-3B. XA-4 tak zůstal pouze v prototypové fázi.

Výroba všech tří verzí A-3 byla ukončena po dohotovení 154. kusu. Všechny jeho modifikace sloužily u armádního letectva do roku 1934, kdy byly jeho perutě přezbrojovány na celokovový dolnoplošník Curtiss A-8 Shrike.

Curtiss OC-2 Falcon (BuNo A7949) perutě VO-7M USMC, Nikaragua, 1930

Univerzální vlastnosti typu Falcon zaujaly také US Navy, které potřebovalo dvoumístné bitevní stroje pro hloubkové nálety. V roce 1928 objednalo 6 kusů s hvězdicovými motory Pratt & Whitney R-1340 Wasp téměř shodných s XA-4. Námořnictvo na rozdíl od USAAC dávalo přednost vzduchem chlazeným pohonným jednotkám. Testy prvních dvou prototypů F8C-1 pro očekávané použití dopadly neuspokojivě a všech 6 kusů bylo předáno USMC, kde pod označením OC-1 sloužily jako pozorovací.

Podobný osud mělo 21 kusů v podstatě shodných F8C-2, upravených podle armádních A-3B. Námořní pěchota tyto letouny označila kódem OC-2.

V roce 1929 bylo vyrobeno 12 Falconů pro civilní sektor, z nichž 11 převzala pro dopravní službu letecká společnost National Air Transport a jeden převzalo ministerstvo pošt.

Další, tentokrát speciální Falcon vyrobený v roce 1930, převzal dopravce Pan American World Airways k přeletům And. Pokusy o prodej Falconů soukromým osobám se nezdařily pro nezájem zákazníků.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Curtiss O-11 Falcon, 104th Observation Squadron, 1930

Údaje platí pro verzi A-3B[1]

  • Rozpětí: 11,58 m
  • Délka: 8,55 m
  • Výška: 3,06 m
  • Nosná plocha: 32,30 m
  • Prázdná hmotnost: 1310 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2170 kg
  • Maximální rychlost u hladiny moře: 233 km/h
  • Praktický dostup: 4300 m
  • Čas výstupu do 1500 m: 6,25 min
  • Maximální dolet: 990 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Němeček Václav, Curtiss A-3 Falcon, Letectví+Kosmonautika, 1968, str.55, č.22•23

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2. 
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 2. Praha: Naše vojsko, 1990. 240 s. ISBN 80-206-0116-3. 
  • NĚMEČEK, Václav. Curtiss A-3 Falcon. Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 22/23, s. 55 a 56. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]