Cukrovar Modřany
| Cukrovar Modřany | |
|---|---|
.jpg) komín zaniklého cukrovaru | |
| Základní informace | |
| Architekt | Matěj Blecha |
| Výstavba | 1861 |
| Zánik | 2005 |
| Další majitelé | První česká a.s. pro rafinování cukru v Modřanech |
| Poloha | |
| Adresa | Komořanská 52, Praha 4 - Modřany,  Česko |
| Ulice | Komořanská |
| Souřadnice | 49°59′55,46″ s. š., 14°24′16,31″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cukrovar Modřany (První česká a.s. pro rafinování cukru v Modřanech) je zaniklý průmyslový objekt v Praze 12, který se nacházel na pravém břehu Vltavy v jihozápadní části Modřan.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Cukrovar byl postaven na pozemcích bývalého Panského mlýna, které roku 1861 koupil stavitel Zloch a započal s jeho výstavbou. Ještě nedokončenou stavbu prodal podnikateli Urbánkovi, který ji téhož roku na podzim dokončil.
Stavbu projektovala a stavěla firma Josefa Blechy z Karlína, zařízení dodala Daňkova strojírna. V říjnu roku 1881 firma iniciovala a finančně podpořila stavbu železnice z Vršovic do Modřan. Roku 1891 měl cukrovar 827 zaměstnanců a 35 parních strojů.
Prvními produkty rafinerie byly až do roku 1939 bílé homole, které po spodním odříznutí vážily v průměru 12,5 kg. Výrobní proces probíhal na půdách, v sušárně a balírně a trval 14 dní. 17. listopadu 1925 bylo do prvního člunu naloženo 307,5 tun krystalového cukru určeného pro Anglii. Pod cukernými sklady poté firma Lanna postavila vlastní přístaviště.[1]
Ve 20. a 30. letech 20. století rozšířil výrobu o produkci kávových kostek, limonády, marmelády a šuměnek. Patentované čajové kostky "Elča" (Elitní čaj) k přípravě 1/2 litru čaje měly citronovou nebo rumovou příchuť. Roku 1934 zavedl ing. Bauer jako svůj patent výrobu luxusních barevných kostek "Bridge".
Pro výrobu marmelády byly používány vlastní zdroje ovoce - plody peckovin osázených na všech okolních pozemcích. Vysazeno bylo celkem 900 stromů, z nichž se některé dochovaly na východ od původního řepného složiště.
Roku 1936 do Modřan přesídlila bonbonárna "RA RA" s vysoce kvalitními čokoládovými výrobky.
Ochranná známka[editovat | editovat zdroj]
Ochranná známka byla úředně schválena 26. ledna 1862:
"Dvouocasý lev v ní symbolizuje české podnikání. Později k němu přibyla šesticípá hvězda, jako symbol židovského finančního kapitálu, a kotva, znamenající, že veškerý export se nakládal do lodí přes Hamburk, i když šel do jugoslávských přístavů. Dole umístěné číslo B 280 znamená, že sídlo finanční správy bylo ve Vídni a písmeno B je odvozeno od německého názvu Čech - Böhmen."[1]
Po roce 1948[editovat | editovat zdroj]
Po skončení druhé světové války byl cukrovar začleněn do České společnosti pro průmysl cukerní v Praze. Výroba na kávovně byla ukončena a bonbonárna "RA RA" zrušena. Do podniku Orion Modřany poté přešla část zaměstnanců. 1. ledna 1950 byly k závodu připojeny cukrovary v Uhříněvsi a Berouně a název organizace se změnil na Modřanské cukrovary, n. p. se sídlem v Modřanech. 1. ledna 1979 vznikla Výzkumná a vývojová základna cukrovarnického průmyslu, do které byl začleněn Výzkumný ústav cukrovarnický, který využíval cukrovar Modřany jako svůj experimentální závod.[1]
Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]
Cukrovar se stal součástí státní akciové společnost Cukrspol Praha-Modřany a spolu s touto společností byl privatizován.[1]
Roku 2005 byly provozní stavby cukrovaru zbořeny, zachován zůstal pouze jeden z komínů (výstavba 1927, firma Brát a spol.), objekt sodovkárny (výstavba 1935, projekt Hukal a spol.) a vrátnice s trojúhelníkovým štítem (výstavba 1917, stavitel Pokorný).
Panský mlýn[editovat | editovat zdroj]
Původní Panský mlýn stával u řeky pod cukrovarem. Roku 1928 byl vykoupen a zrušen navigačním fondem a jeho mlýnské zařízení bylo odstraněno, aby "nepřekáželo plavbě po Vltavě".[2] Mlýn (dům s věžičkou) sloužil ve 20. století jako kanceláře.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d ÚMČ Praha 12: Historie modřanského cukrovaru. 10.9.2010. [cit. 2017-07-21] Dostupné z WWW.
- ↑ Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách. III., Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 263 s. ISBN 80-7277-051-9. S. 127 - 128.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 14: Jihovýchodní Praha, s. 239-240, č. 288.
- Hansl, František, ed. a Fiala, Oskar, ed. Smíchovsko a Zbraslavsko. Na Smíchově: F. Hansl, 1899. 658 s., [1] složený l. obr. příl. S. 633. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cukrovar Modřany na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.73. Městská knihovna v Praze.
- KODA - komínová databáze: Bývalý cukrovar Modřany. více autorů.
- Fakulta strojní ČVUT v Praze: Cukrovar Modřany.[nedostupný zdroj] Pavel Hoffman. Fotografie rok 1979.
- Zaniklé obce a objekty: Cukrovar - Praha-Modřany. Fanda Podzimek, 26.8.2013.
- Idnes.cz: Dělníci likvidují modřanský cukrovar. MF Dnes, Radek Plavecký, 4.6.2002.
