Crimen sollicitationis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Crimen sollicitationis (latinsky zločin (sexuálního) obtěžování popř. zločin nabízení sexuálních služeb) je dopis poslaný v roce 1962 kardinálem Alfredem Ottavianim, tajemníkem kongregace pro nauku víry. Adresátem byli „všichni patriarchové, arcibiskupové, biskupové a další místní ordináři,“ včetně těch z východních katolických církví.

V tomto dokumentu kongregace pro věrouku načrtla procedury, které je vhodno dodržet v případě potýkání se s případy, kdy jsou klerici (kněží, pastoři, biskupové) římskokatolické církve obviněni z homosexuálního, pedofilního či zoofilního chování nebo z toho, že zneužili svátost pokání[1] k sexuálním návrhům zpovídaných. Pravidla v Crimen sollicitationis uvedená byla specifičtější než obecná pravidla uvedená v kanonickém zákoně.[2] Záležitosti dopisu a všechna nařízení se týkají výhradně vyšetřování dle kanonického práva (tedy církevního vyšetřování, které rozhoduje např. o případné exkomunikaci či jiných církevních trestech pro viníky), nemá nic společného s vyšetřováním civilními úřady.

Revize[editovat | editovat zdroj]

Revize Crimen sollicitationis byla vydána v roce 2001 ve formě instrukce De delictis gravioribus.[3][4] Za touto revizí stál nynější papež Joseph Ratzinger.

Osnova Crimen sollicitationis[editovat | editovat zdroj]

Dokument v úvodu obsahoval předběžná ustanovení, hlavní stať byla rozdělena do pěti „hlav“, za nimiž následoval schvalovací stať papeže Jana XXII. z 16. dubna 1962 a přílohy.

  • Předběžná ustanovení (oddíly 1-14)
  • Hlava I: První náznak zločinu (15-28)
  • Hlava II: Soudní líčení
    • Kapitola I: Vyšetřování (29-41)
    • Kapitola II: Kanonická omezení a opatrnost obviněných (42-46)
    • Kapitola III: Vyvolání obviněných (47-54)
    • Kapitola IV: Vedení soudu, rozsudek a odvolání (55-60)
  • Hlava III: Postihy (61-65)
  • Hlava IV: Oficiální komunikace (66-70)
  • Schválení papeže Jana XXII. (z 16. dubna 1962) (71-74)
  • Přílohy
    • (rozdělení na „vzorce“ (formule) označené od písmene A do T)

Tajnost soudního líčení[editovat | editovat zdroj]

Oddíl 11 hovoří o tom, že:

  • soudní líčení (míněno nikoliv líčení soudů civilních, ale církevních) musejí být „zvládnuty“ s „maximální důvěrností“
  • diskrétnost je hlavní starost celé této procedury
  • poté co je vynesen rozsudek, nesmí být soudní proces nikdy později zmíněn
  • naprosto každý člověk s jakoukoli relací k tribunálu musí být vyrozuměn, že je vázán neporušit „nejpřísnější tajemství“ (tajemství svatého úřadu, the secrecy of the Holy Office) ohledně všech relevantních osob a věcí, a to pod trestem automatické exkomunikace (latae sententiae).

Tímto tento dokument uvalil absolutní utajení na soudní líčení, jeho vedení i po jeho rozsudku bez ohledu na jeho výsledek. Slib tajnosti (v příloze dokumentu, části nazvané „Formula A“) je uvalen nejen na členy tribunálu ale i na osobu nebo osoby, které na homosexuální, pedofilní, zoofilní chování nebo sexuální návrhy kněží nebo biskupů upozornili; dále na svědky a též na obviněného, který (podle oddílu 13) případ mohl probírat pouze s jeho právním zástupcem. Přísaha udržení tajnosti je v dokumentu velmi přísně definovaná a vyzrazení bylo nepřípustné „…přímo ani nepřímo, gestem, slovem, psaným projevem ani žádným jiným způsobem, pod žádnou záminkou, ani tou pro vyšší princip či pro vysoce naléhavý a vážný důvod…“.

Církevní trest za porušení tajemství členy tribunálu znamenal automatickou exkomunikaci. V případě obviněného kněze byla trestem pouze suspenze a divinis. Na žalobce a oběti se žádné církevní tresty nevztahovaly, pokud k porušení nedošlo po výslovném varování během vyšetřování (Sekce 13).

Církev v reakci na dokument BBC, kterému vytýká zkreslování infomrací, řekla, že Crimen sollicitationis se nijak netýká povinnosti mlčet o zneužívání chlapců, ale povinnosti chránit zpovědní tajemství a kajícníky i v případech, kdy by došlo ke zneužívání svátosti smíření ze strany kněží.[5]

Dokument taktéž nijak nikoho nevázal k tomu, že o zločinech kněží nemá informovat policii. Týkal se striktně práva církevního a povinností zúčastněných pouze během církevního vyšetřování.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crimen sollicitationis (document) na anglické Wikipedii.

  1. "Crimen sollicitationis habetur cum sacerdos aliquem poenitentem, quaecumque persona illa sit, vel in actu sacramentalis confessionisa revi; vel ante aut immediate post confessionem ..." (úvodní slova dokumentu)
  2. Codex Iuris Canonici (1917), Liber quartus: De processibus
  3. http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/documents/rc_con_cfaith_doc_20010518_epistula_graviora%20delicta_lt.html
  4. Origins, 31:32 anglická verze Instruction De delictis gravioribus.
  5. http://www.getsemany.cz/node/1148
  6. http://www.nationalcatholicreporter.org/update/bn080703.htm

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Audiovizuální dokumenty[editovat | editovat zdroj]