Craco

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Craco
Craco0001.jpg
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška391 m n. m.
StátItálieItálie Itálie
Craco
Craco
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha77,0 km²
Počet obyvatel725 (2018)[1]
Hustota zalidnění9,4 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.comune.craco.mt.it
Telefonní předvolba0835
PSČ75010
Označení vozidelMT
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Craco je opuštěné město v provincii Matera v regionu Basilicata v Itálii. Ještě v 19. století mělo Craco přes dva tisíce obyvatel, pak ale začali lidé z této neúrodné horské krajiny hromadně odcházet. Po velkém zemětřesení v roce 1959 bylo Craco postiženo rozsáhlými sesuvy půdy, jejichž příčinou měl být závadná vodovodní a kanalizační síť. V roce 1963 úřady nařídily z bezpečnostních důvodů přesídlení zbylých obyvatel do nedaleké nově zbudované části obce Craco Peschiera.

Opuštěné město se stalo turistickou atrakcí a populární filmovou lokací. V roce 2010 bylo Craco zapsáno na seznam organizace World Monuments Fund (WMF).[2]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Craco se nachází zhruba 40 km od Tarentského zálivu. Město bylo z obranných důvodů postaveno na velmi strmém vrcholu, což mu dodává velmi nápadný vzhled. Centrum bylo postaveno na nejvýše postavené straně města. Stojí před hřebenem, který se strmě táhne k jihozápadu, kde stojí novější budovy. Město leží na vrcholu 400 m vysokého útesu s výhledem na údolí řeky Cavone. V celé na vegetaci chudé oblasti je množství valů nazývaných calanchi vytvořených intenzivní erozí.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V Craco byly nalezeny hrobky pocházející z 8. století př. n. l.. Kolem roku 540 př. n. l. oblast obývali Řekové, kteří se přestěhovali do vnitrozemí z pobřežního města Metaponto.

Název města lze datovat do roku 1060 n. l., kdy byla půda v držení Arnalda, arcibiskupa z Tricarica, který oblast nazval Graculum, což v latině znamená „malé zorané pole“. Dlouhé spojení církve s městem mělo na obyvatele velký vliv. V letech 1154–1168 přešla vesnice do držení šlechtice Eberta, pravděpodobně normanského původu, který byl jejím prvním feudálním držitelem. V roce 1179 se majitelem města Craco stal Roberto z Pietrapertosy. Za Fridricha II. bylo Craco důležitým vojenským centrem a hradní věž hostila lombardské zajatce, kteří bojovali proti císaři Svaté říše římské. V roce 1276 byla ve městě založena univerzita. Během 13. století byl feudálním držitelem Craco Muzzio Sforza. Počet obyvatel se zvýšil ze 450 (1277), na 655 (1477), na 1718 (1532), až v roce 1561 dosáhl počtu 2590. V následujících stoletích mělo Craco průměrně 1500 obyvatel. V 15. století byly ve městě čtyři velké paláce: Palazzo Maronna poblíž věže, Palazzo Grossi poblíž velkého kostela, Palazzo Carbone a Palazzo Simonetti. Během roku 1656 udeřil mor, při kterém zemřely stovky lidí a snížil se počet rodin ve městě.[3]

V roce 1799, kdy byla vyhlášena Parthenópská republika, měšťané svrhli bourbonský feudální systém. Innocenzo De Cesare se vrátil do Neapole, kde studoval a podpořil nezávislou obec. Republikánská revoluce byla o několik měsíců později potlačena armádou Svaté víry a Craco se vrátilo pod bourbonskou monarchii. Poté se město dostalo pod kontrolu napoleonské okupace. Dne 18. července 1807 zaútočily na Craco skupiny zbojníků, podporované bourbonskou exilovou vládou, které drancovaly a zabíjely profrancouzské významné osobnosti. V roce 1815 bylo město dostatečně velké na to, aby se rozdělilo na dvě části: Torrevecchia, nejvyšší oblast sousedící s hradem a věží; a Quarter della Chiesa Madre, oblast sousedící s kostelem San Nicola. Po sjednocení Itálie bylo v roce 1861 Craco dobyto skupinami banditů v čele s Carminem Croccem.[3]

Poté co skončily občanské nepokoje se největším problémem města staly problémy environmentální a geologické. Od roku 1892 do roku 1922 odešlo do Severní Ameriky přes 1300 obyvatel, hlavně kvůli špatným zemědělským podmínkám. V roce 1963 začala evakuace města, kvůli sérii sesuvů půdy. Obyvatelé se přestěhovali do údolí Craco Peschiera. Sesuvy byly pravděpodobně vyvolány špatným stavem infrastruktury kanalizace a vodovodu. V roce 1972 situaci ještě zhoršila povodeň a zabránila možnému opětovnému osídlení historického centra. Po zemětřesení v Irpinii v roce 1980 bylo Craco zcela opuštěno.

V roce 2007 potomci emigrantů z Craco ve Spojených státech vytvořili neziskovou organizaci The Craco Society, která zachovává kulturu, tradice a historii obce.[4]

Znak[editovat | editovat zdroj]

Craco má ve znaku paži, držící v ruce tři zlaté klasy na modrém poli.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple Santa Maria della Stella – kaplička postavená na stráni, která je součástí aktivního společenství vzdávajícího úctu Panně Marii. Stojí na místě, kde byla pastýřem zázračně objevena socha Panny Marie s dítětem ve vodě. Socha Panny Marie je stále umístěna kaple, ačkoli socha dítěte byla po odcizení nahrazena kopií.
  • Kostel Chiesa Madre – kostel zasvěcený svatému Nicolovi Vescovo, patronovi Craco, byl postaven kolem 14. století a byl největším kostelem ve městě. Po sesuvu bylo vybavení kostela přesunuto do nového kostela v novém městě Craco Peschiera.

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Craco kolem roku 1960
Craco z ptačího pohledu

Film[editovat | editovat zdroj]

Craco se stalo oblíbenou filmovou lokací. Natáčely se zde filmy:

Televize[editovat | editovat zdroj]

  • Craco bylo jednou z natáčecích lokací pro italský televizní seriál Classe di ferro (1989–1991), který režíroval Luiz: Bruno Corbucci.[5]
  • Craco bylo jednou z filmových lokací pro brazilskou telenovelu O Rei do Gado (1996–1997), kterou režíroval Luiz Fernando Carvalho.[8]
  • V roce 2015 se Craco natáčela reklama pro japonskou Pepsi.[9]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Francouzská folková skupina Ödland v Craco natočila videoklip pro píseň „Santa Lucia” z alba Sankta Lucia (2011).
  • Německý hudební skladatel Hauschka napsal skladbu „Craco” z alba Abandoned City (2014).[10]
  • V Craco se natáčelo hudební video „Paradise” (2020) italského tanečního projektu Meduza spolu s Dermotem Kennedym.[11]
Craco, Itálie
Craco, Itálie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Craco na anglické Wikipedii.

  1. Popolazione Residente al 1° Gennaio 2018. Dostupné online. [cit. 2019-03-16]
  2. Historic center of Craco [online]. wmf.org [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Basilicata & Craco [online]. The Craco Society [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  4. About The Craco Society [online]. The Craco Society [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i Craco Cinema 2014 [online]. comune.craco.mt.it [cit. 2014-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 July 2014. (anglicky) 
  6. Craco Cinema 2014 [online]. isassidimatera.com [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. (Italian) 
  7. The Passion of the Christ [online]. movie-locations.com [cit. 2019-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. O Rei Do Gado: Bastidores [online]. teledramaturgia.com.br [cit. 2014-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2014. (anglicky) 
  9. Visit these 3 Places in Italy before they're Ruined by Tour Groups [online]. thedailymeal.com, 8 August 2015 [cit. 2015-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Hauschka – UK Headline Tour & 'Elizabeth Bay' Video Premiere [online]. folkradio.co.uk, 30 January 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Craco protagonista nel videoclip di "Paradise ft. Dermot Kennedy" dei Meduza con le immagini di Vincenzo Sidonio e Aldo Amati [online]. sassilive.it, 31 October 2020 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]