Craco
| Craco | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 40°22′43″ s. š., 16°26′24″ v. d. |
| Nadmořská výška | 391 m n. m. |
| Stát |  Itálie |
  Craco | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 77,0 km² |
| Počet obyvatel | 725 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 9,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0835 |
| PSČ | 75010 |
| Označení vozidel | MT |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Craco je opuštěné město v provincii Matera v regionu Basilicata v Itálii. Ještě v 19. století mělo Craco přes dva tisíce obyvatel, pak ale začali lidé z této neúrodné horské krajiny hromadně odcházet. Po velkém zemětřesení v roce 1959 bylo Craco postiženo rozsáhlými sesuvy půdy, jejichž příčinou měl být závadná vodovodní a kanalizační síť. V roce 1963 úřady nařídily z bezpečnostních důvodů přesídlení zbylých obyvatel do nedaleké nově zbudované části obce Craco Peschiera.
Opuštěné město se stalo turistickou atrakcí a populární filmovou lokací. V roce 2010 bylo Craco zapsáno na seznam organizace World Monuments Fund (WMF).[2]
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Craco se nachází zhruba 40 km od Tarentského zálivu. Město bylo z obranných důvodů postaveno na velmi strmém vrcholu, což mu dodává velmi nápadný vzhled. Centrum bylo postaveno na nejvýše postavené straně města. Stojí před hřebenem, který se strmě táhne k jihozápadu, kde stojí novější budovy. Město leží na vrcholu 400 m vysokého útesu s výhledem na údolí řeky Cavone. V celé na vegetaci chudé oblasti je množství valů nazývaných calanchi vytvořených intenzivní erozí.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V Craco byly nalezeny hrobky pocházející z 8. století př. n. l.. Kolem roku 540 př. n. l. oblast obývali Řekové, kteří se přestěhovali do vnitrozemí z pobřežního města Metaponto.
Název města lze datovat do roku 1060 n. l., kdy byla půda v držení Arnalda, arcibiskupa z Tricarica, který oblast nazval Graculum, což v latině znamená „malé zorané pole“. Dlouhé spojení církve s městem mělo na obyvatele velký vliv. V letech 1154–1168 přešla vesnice do držení šlechtice Eberta, pravděpodobně normanského původu, který byl jejím prvním feudálním držitelem. V roce 1179 se majitelem města Craco stal Roberto z Pietrapertosy. Za Fridricha II. bylo Craco důležitým vojenským centrem a hradní věž hostila lombardské zajatce, kteří bojovali proti císaři Svaté říše římské. V roce 1276 byla ve městě založena univerzita. Během 13. století byl feudálním držitelem Craco Muzzio Sforza. Počet obyvatel se zvýšil ze 450 (1277), na 655 (1477), na 1718 (1532), až v roce 1561 dosáhl počtu 2590. V následujících stoletích mělo Craco průměrně 1500 obyvatel. V 15. století byly ve městě čtyři velké paláce: Palazzo Maronna poblíž věže, Palazzo Grossi poblíž velkého kostela, Palazzo Carbone a Palazzo Simonetti. Během roku 1656 udeřil mor, při kterém zemřely stovky lidí a snížil se počet rodin ve městě.[3]
V roce 1799, kdy byla vyhlášena Parthenópská republika, měšťané svrhli bourbonský feudální systém. Innocenzo De Cesare se vrátil do Neapole, kde studoval a podpořil nezávislou obec. Republikánská revoluce byla o několik měsíců později potlačena armádou Svaté víry a Craco se vrátilo pod bourbonskou monarchii. Poté se město dostalo pod kontrolu napoleonské okupace. Dne 18. července 1807 zaútočily na Craco skupiny zbojníků, podporované bourbonskou exilovou vládou, které drancovaly a zabíjely profrancouzské významné osobnosti. V roce 1815 bylo město dostatečně velké na to, aby se rozdělilo na dvě části: Torrevecchia, nejvyšší oblast sousedící s hradem a věží; a Quarter della Chiesa Madre, oblast sousedící s kostelem San Nicola. Po sjednocení Itálie bylo v roce 1861 Craco dobyto skupinami banditů v čele s Carminem Croccem.[3]
Poté co skončily občanské nepokoje se největším problémem města staly problémy environmentální a geologické. Od roku 1892 do roku 1922 odešlo do Severní Ameriky přes 1300 obyvatel, hlavně kvůli špatným zemědělským podmínkám. V roce 1963 začala evakuace města, kvůli sérii sesuvů půdy. Obyvatelé se přestěhovali do údolí Craco Peschiera. Sesuvy byly pravděpodobně vyvolány špatným stavem infrastruktury kanalizace a vodovodu. V roce 1972 situaci ještě zhoršila povodeň a zabránila možnému opětovnému osídlení historického centra. Po zemětřesení v Irpinii v roce 1980 bylo Craco zcela opuštěno.
V roce 2007 potomci emigrantů z Craco ve Spojených státech vytvořili neziskovou organizaci The Craco Society, která zachovává kulturu, tradice a historii obce.[4]
Znak[editovat | editovat zdroj]
Craco má ve znaku paži, držící v ruce tři zlaté klasy na modrém poli.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple Santa Maria della Stella – kaplička postavená na stráni, která je součástí aktivního společenství vzdávajícího úctu Panně Marii. Stojí na místě, kde byla pastýřem zázračně objevena socha Panny Marie s dítětem ve vodě. Socha Panny Marie je stále umístěna kaple, ačkoli socha dítěte byla po odcizení nahrazena kopií.
- Kostel Chiesa Madre – kostel zasvěcený svatému Nicolovi Vescovo, patronovi Craco, byl postaven kolem 14. století a byl největším kostelem ve městě. Po sesuvu bylo vybavení kostela přesunuto do nového kostela v novém městě Craco Peschiera.
V kultuře[editovat | editovat zdroj]
Film[editovat | editovat zdroj]
Craco se stalo oblíbenou filmovou lokací. Natáčely se zde filmy:
- La lupa (1953), režie: Alberto Lattuada[5]
- Kristus se zastavil v Eboli (1979), režie: Francesco Rosi[5]
- Král David (1985), režie: Bruce Beresford[5]
- Saving Grace (1986), režie: Robert M. Young[5]
- The Sun Also Shines at Night (1990), režie: Paolo a Vittorio Taviani[5]
- Ninfa plebea (1996), režie: Lina Wertmüller[6]
- Umučení Krista (2004), režie: Mel Gibson[7]
- The Big Question (2004), režie: Alberto Molinari, Francesco Cabras
- Příběh zrození (2006), režie: Catherine Hardwicke[5]
- Quantum of Solace (2008), režie: Marc Forster[5]
- Basilicata křížem krážem (2010), režie: Rocco Papaleo[5]
Televize[editovat | editovat zdroj]
- Craco bylo jednou z natáčecích lokací pro italský televizní seriál Classe di ferro (1989–1991), který režíroval Luiz: Bruno Corbucci.[5]
- Craco bylo jednou z filmových lokací pro brazilskou telenovelu O Rei do Gado (1996–1997), kterou režíroval Luiz Fernando Carvalho.[8]
- V roce 2015 se Craco natáčela reklama pro japonskou Pepsi.[9]
Hudba[editovat | editovat zdroj]
- Francouzská folková skupina Ödland v Craco natočila videoklip pro píseň „Santa Lucia” z alba Sankta Lucia (2011).
- Německý hudební skladatel Hauschka napsal skladbu „Craco” z alba Abandoned City (2014).[10]
- V Craco se natáčelo hudební video „Paradise” (2020) italského tanečního projektu Meduza spolu s Dermotem Kennedym.[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Craco na anglické Wikipedii.
- ↑ Popolazione Residente al 1° Gennaio 2018. Dostupné online. [cit. 2019-03-16]
- ↑ Historic center of Craco [online]. wmf.org [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Basilicata & Craco [online]. The Craco Society [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ About The Craco Society [online]. The Craco Society [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Craco Cinema 2014 [online]. comune.craco.mt.it [cit. 2014-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 July 2014. (anglicky)
- ↑ Craco Cinema 2014 [online]. isassidimatera.com [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. (Italian)
- ↑ The Passion of the Christ [online]. movie-locations.com [cit. 2019-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ O Rei Do Gado: Bastidores [online]. teledramaturgia.com.br [cit. 2014-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2014. (anglicky)
- ↑ Visit these 3 Places in Italy before they're Ruined by Tour Groups [online]. thedailymeal.com, 8 August 2015 [cit. 2015-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hauschka – UK Headline Tour & 'Elizabeth Bay' Video Premiere [online]. folkradio.co.uk, 30 January 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Craco protagonista nel videoclip di "Paradise ft. Dermot Kennedy" dei Meduza con le immagini di Vincenzo Sidonio e Aldo Amati [online]. sassilive.it, 31 October 2020 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Craco na Wikimedia Commons - The Craco Society
