Cornelius Drebbel
| Cornelius Drebbel | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1572 Alkmaar |
| Úmrtí | 7. listopadu 1633 Londýn |
| Povolání | vynálezce, ponorkář, chemik, tiskař, kreslíř, inženýr, výrobce nástrojů, fyzik, konstruktér a rytec |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cornelis Jacobszoon Drebbel (1572 Alkmaar – 7. listopadu 1633 Londýn) byl nizozemský vynálezce a přírodovědec, často spojovaný i s alchymií a raně novověkou „přírodní filosofií“. Většinu kariéry strávil v Anglii u dvora krále Jakuba I. Je připisován konstruktérský podíl na prvním doloženě funkčním a navigovatelném podvodním člunu, který byl zkoušen na Temži kolem roku 1620.
Po celý život zabýval především vývojem měřících a optických přístrojů[1], s nimiž se seznámil již při svém studiu na akademii v Haarlemu. Během svého života pobýval na dvoře anglického krále Jakuba I., ale v letech 1610–12 také na pozvání Rudolfa II. v Praze. Po Rudolfově smrti se uchýlil zpět do Londýna.
Jeho velikým úspěchem bylo sestavení mikroskopu se dvěma vypouklými čočkami v roce 1621, ačkoli dodnes se o jeho prvenství vedou spory. Vynalezl také první vyhřívanou kuřecí líheň s primitivním termostatem, udržujícím konstantní teplotu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1572 v Alkmaaru; podle pozdějších indicií je považován za člověka z anabaptistického / mennonitského prostředí (v jeho okruhu se později objevuje řada osob z těchto komunit). Základní vzdělání získal mimo jiné na latinské škole. Kolem roku 1590 se stal učedníkem známého haarlemského rytce Hendricka Goltzia, u něhož se kromě řemesla seznámil i s alchymistickou tradicí.
Roku 1595 se oženil se Sofií, mladší sestrou Hendricka Goltzia. Po svatbě se usadil v Alkmaaru jako rytec a kartograf a začal se věnovat i mechanickým vynálezům. V roce 1598 získal patent na čerpadlo a hodiny označované jako „perpetuum mobile“ (ve skutečnosti šlo o zařízení využívající změny teploty a tlaku vzduchu). Na počátku 17. století podnikal také v Middelburgu (mj. kašna 1601) a získal další patent (např. na vylepšený komín).[2]
Kolem let 1604-1605 odešel do Anglie, kde své přístroje a „divy techniky“ předváděl u dvora krále Jakuba I. a jeho syna, prince Jindřicha. Pobýval mimo jiné v Eltham Palace a podílel se na konstrukci jevištních strojů pro dvorské produkce. V Londýně se rovněž věnoval optice (včetně „magických luceren“) a podnikání v barvířství ve Stratford-Bow.
V říjnu 1610 odjel na pozvání císaře Rudolfa II. do Prahy, kde se věnoval alchymii, mechanickým projektům a mimo jiné důlním čerpadlům. Po Rudolfově sesazení (1611) ztratil klíčového patrona a byl krátce vězněn; roku 1613 se směl vrátit do Anglie.[3]
V dalších letech se znovu soustředil na optiku a výrobu přístrojů (včetně raných mikroskopů) a kolem roku 1620 postavil ponorný člun. Později spolupracoval s rodinou Kufflerů[4], kteří jeho vynálezy také propagovali a komerčně rozvíjeli (zejména v barvířství). Kolem roku 1628 pracoval pro anglické námořnictvo na výbušninách a zápalných lodích v souvislosti s expedicí k obléhané La Rochelle.
Ke konci života se dostal do finanční tísně a obživu si zajišťoval mimo jiné provozováním hostince; přitom se dál objevoval u projektů meliorací a odvodňování (např. oblast „Fens“).[5] Zemřel v Londýně roku 1633.
Dílo a význam
[editovat | editovat zdroj]Drebbel byl typickým raně novověkým „praktikem“: kombinoval řemeslo, experiment a dvorské zakázky. Jeho práce zasahovala do mechaniky, optiky, chemie/barvířství i vojenské pyrotechniky.
Měření a regulace: „perpetuum mobile“ a termostatické principy
[editovat | editovat zdroj]Patentované „perpetuum mobile“ (1598) nebylo perpetuum mobile v dnešním smyslu, ale zařízení využívající proměny tlaku a teploty vzduchu. Podle odborného životopisu KNAW Drebbel tento princip využíval jako termoskop a aplikoval jej i při regulaci tepla v pecích a výhních (princip zpětné vazby/„termostatu“). Britannica mu připisuje i podíl na vývoji samoregulačních pecí a zlepšení teploměrů (u těchto atribucí je vhodné je formulovat opatrně, protože vynálezy tohoto typu mají často více paralelních autorů).
Optika a mikroskopy
[editovat | editovat zdroj]Po roce 1613 se intenzivně věnoval broušení čoček a výrobě optických přístrojů. KNAW uvádí, že kolem roku 1619 vyráběl složené mikroskopy. Otázka „kdo vynalezl první složený mikroskop“ je ale sporná: starší svědectví (např. diplomat Willem Boreel v pozdější korespondenci) popisuje, že Drebbel v roce 1619 v Londýně ukazoval mikroskop, který měl být původně darem a spojován se jménem Zacharias Janssen; zároveň jiné dobové hlasy přisuzovaly Drebbelovi vlastní konstrukce a zlepšení.
Chemie a barvířství
[editovat | editovat zdroj]Drebbel publikoval spis Een kort tractaet van de natuere der elementen (poprvé 1604; opakovaně vydáván a překládán). Britannica mu připisuje objev použití sloučenin cínu jako mořidel pro šarlatové barvivo z košenily a také návrh postupu pro výrobu kyseliny sírové oxidací síry. KNAW zdůrazňuje zejména roli cínového mořidla pro košenilu a následné komerční využití v okruhu Kufflerů.
Mezi další alchymistické/chemické texty spojované s jeho jménem patří De quinta essentia tractatus (tisk 1621; edičně a bibliograficky doloženo).
Ponorný člun (1620)
[editovat | editovat zdroj]V roce 1620 Drebbel dokončil ponorné plavidlo (dobově označované jako „diving boat“), které bývá uváděno jako první navigovatelná ponorka v evropské tradici. Podle Encyklopedie Britanniky šlo o dřevěné plavidlo poháněné vesly, utěsněné proti vodě maštěnou kůží; na Temži se mělo pohybovat v hloubce zhruba 4 metry na trase Westminster–Greenwich a vzduch měl být přiváděn dvěma trubicemi s plováky, které udržely jeden konec nad hladinou.[6]
Současně ale existuje i opatrnější interpretace: podle životopisu KNAW mohlo jít konstrukčně spíše o zařízení blízké potápěčskému zvonu (otevřené dno; řízení/„veslař“ nad hladinou). Detailní technické popisy tedy závisí na tom, z jakých pozdějších vyprávění vychází konkrétní autor, a je vhodné je v textu vždy uvádět jako „podle X zdroje“. V každém případě se zdá, že Drebbelův projekt nezískal trvalou podporu admirality a v boji použit nebyl.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Hlavní díla
[editovat | editovat zdroj]- Een kort tractaet van de natuere der elementen (poprvé [s. l.] 1604; četná další vydání a překlady).
- De quinta essentia tractatus (Hamburk 1621).[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The Galileo Project. galileo.library.rice.edu [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Cornelis Drebbel (en). sites.google.com [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Alchymisti. Seriál o tom, jak císař Rudolf II. zoufale hledal kámen mudrců. Rádio Junior [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Johannes Siberius Kuffler (The Diary of Samuel Pepys). The Diary of Samuel Pepys [online]. 2005-03-15 [cit. 2026-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Drebbel in London - Cornelis Drebbel. drebbel.net [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné online.
- ↑ BRITANNICA, Encyclopedia. Cornelius Drebel. Britannica. Dostupné online.
- ↑ CORNELIUS DREBBEL. Cornelii Drebelii Belgae Tractatus duo. 1. De natura elementorum. 2. De quinta essentia. Accedit his de mobilis perpetui inuentione epistola lectu dignissima. E Belgico idiomate in Latinum vertit D. Petrus Laurembergius ... [s.l.]: typis & sumpt. Ioan. De Tournes 69 s. Dostupné online. (Latin)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cornelius Drebbel na Wikimedia Commons
