Continental Barum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Continental Barum
Barum Continental - administrativní budova.JPG
Právní forma Společnost s ručením omezeným
IČO 45788235
Založeno 1992
Sídlo Otrokovice, Česká republika
Oblast činnosti Automobilový průmysl
Produkty Pneumatiky
Obrat 48 mld. Kč (2011)[1]
Zaměstnanci 3 571 (2013)[2]
Mateřská společnost Continental AG
Oficiální web http://www.conti-online.com/generator/www/start/cz/cz/index_cz.html
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Continental Barum s. r. o. se sídlem v Otrokovicích je německý výrobce osobních, nákladních a industriálních pneumatik značek Barum, Continental, Semperit, Uniroyal a General Tire. Od roku 1992 je společnost součástí německého koncernu Continental AG. Tradice výroby pneumatik na českém území sahá až do roku 1932, kdy byly v prostorách firmy Baťa ve Zlíně vylisovány první osobní a nákladní pláště. Otrokovická pneumatikárna – slavnostně otevřená v roce 1972 – je v současné době největší světovou pneumatikárnou s roční produkcí čítající téměř 20 milionů plášťů.[3]

Výroba pneumatik u firmy Baťa[editovat | editovat zdroj]

Automobilový průmysl byl ve dvacátých letech dvacátého století na velkém vzestupu a vlastnictví vozidla přestávalo být výsadou nejmajetnějších vrstev obyvatelstva. Českoslovenští řidiči však byli závislí na dovozu drahých zahraničních pneumatik. Užívání jak motorových vozidel, tak bicyklů bylo tedy nákladné a často se stávalo, že se po tuzemských silnicích pohybovaly dopravní prostředky s podomácku opravovanými plášti, jež nesplňovaly ani ty nejzákladnější bezpečnostní požadavky. Výrobce levných a zároveň kvalitních pneumatik by si tak velmi rychle podmanil celý československý trh, což si vedení firmy Baťa zcela jistě velmi dobře uvědomovalo.

Její výrobní sortiment byl v tomto ohledu nejdříve rozšířen o velopláště a veloduše, které se po dodání příslušného strojního vybavení začaly ve Zlíně vyrábět v roce 1931. Cena jednoho pláště byla v porovnání s konkurenčními výrobky o polovinu nižší, zájem ze strany spotřebitelů byl veliký a denní produkce se tedy zvýšila z původních 400 až na 2000 pneumatik.

Výroba autoplášťů byla pak spuštěna v roce 1932. Prvotním podnětem pro rozhodnutí rozšířit sortiment vyráběného zboží též o pneumatiky pro automobily byla snaha snížit vysoké náklady vydávané na nákup drahých nákladních pneumatik nutných k přepravě firemního zboží k odběratelům a do německých přístavů k nakládce, resp. zeminy potřebné k navýšení otrokovického Bahňáku. V dubnu byly vylisovány první dobré pláště rozměru 32x6. Tomáš Baťa poručil těmito prvními plášti ihned opatřit jeho osobní vůz značky Lincoln, se kterým se vydal na konferenci průmyslníků do Luhačovic, kde nový výrobek představil svým kolegům a přátelům. V dalších měsících se počet vyráběných rozměrů stále zvyšoval, ceny ovšem klesaly. Pro představu: v roce 1931 stál plášť o rozměru 32x6 bezmála 2500 Kč, v roce 1933 jej firma Baťa prodávala za 889 Kč. V roce 1933 bylo ve Zlíně vyrobeno 68 000 pneumatik, svého předválečného vrcholu pak produkce dosáhla v roce 1939, kdy lisy opustilo 250 000 kusů.

Ve válečných letech způsoboval gumárnám velké těžkosti nedostatek klíčových surovin. Zvýšený důraz byl kladen na využívání regenerátu nebo syntetického kaučuku, na jehož vývoji usilovně pracovali němečtí vědci již ve třicátých letech. Přes to přese všechno situace ohledně dodávek surovin nebyla ideální, což se koneckonců podepsalo také na poklesu výroby – např. v roce 1941 klesla roční produkce na 77 700 kusů pneumatik, v roce 1945 na pouhých 27 800 kusů.

Dějiny národního podniku Rudý říjen[editovat | editovat zdroj]

Již v květnu roku 1945 byla rozhodnutím Místního národního výboru ve Zlíně zavedena národní správa v akciové společnosti Baťa a po podepsání dekretů prezidenta republiky přešel znárodněný majetek Baťovy rodiny do rukou státu jako národní podnik Baťa.

Výroba pneumatik byla ke konci války značně omezena a tak se první poválečné roky nesly ve znamení obnovení a normalizace výrobního procesu. V roce 1947 bylo ve Zlíně vyrobeno již 278 100 pneumatik, o rok později dokonce 323 300. I když přičteme produkci ostatních gumárenských závodů v Československu, počet vyrobených plášťů nedokázal i díky špatné distribuci plně uspokojit nárazovou potřebu v prvních poválečných letech.

Reakcí na to byl návrh na zřízení organizace, jejímž úkolem by bylo zajišťovat společnou distribuci československých pneumatik a dalších pryžových výrobků. Návrh byl roku 1947 odsouhlasen vedoucími činiteli zainteresovaných národních podniků Baťa, Kudrnáč – Rubena, Matador, Michelin – Mitas a z počátečních písmen jednotlivých firem vznikla obchodní značka BARUM, pod kterou byly v následujících čtyřiceti letech prodávány všechny gumárenské výrobky v ČSR. Vlastníkem nově vzniklé ochranné známky se stala firma Baťa Zlín, která se na celostátní gumárenské výrobě podílela v roce 1947 58%.

K 1. lednu 1949 byl národní podnik Baťa přejmenován na národní podnik Svit. Ze Svitu se pak v následujících několika letech oddělovaly výrobní celky a vznikaly samostatné národní podniky. Nejprve se v roce 1950 oddělily strojírny a vznikl tak národní podnik ZPS, o dva roky později se zrodil stavební podnik Stavosvit a konečně v roce 1953 výroba pneumatik a dalších gumových výrobků přešla pod národní podnik Rudý říjen.

Tempo, jakým narůstala roční produkce pneumatik v Československu, bylo vzhledem k míře vzrůstajícího počtu vozidel nevyhovující – propočet uvedený ve výhledové studii z roku 1957 pravil, že aby byla pokryta veškerá domácí poptávka, musela by se výroba pneumatik zvýšit do roku 1970 trojnásobně. Každá z československých pneumatikáren nabízela určité možnosti, jak rozšířit výrobu, např. cestou malé mechanizace, zavedením výkonnějších strojů, doplněním strojního zařízení, zintenzivněním práce nebo využitím volných prostorů, tím však v žádném případě nemohlo být dosaženo očekávané produkce. Výroba v samotném Rudém říjnu navíc probíhala na zastaralých strojích, které mnohdy pamatovaly dobu prvních zlínských plášťů a duší. Trpěla tím jednak pracovní výkonnost, jednak kvalita. Všechny uvedené problémy mohla do budoucna vyřešit pouze výstavba zbrusu nové moderní pneumatikárny.

V roce 1963 bylo definitivně rozhodnuto o výstavbě nové pneumatikárny v Otrokovicích-Kučovaninách, které byly svou polohou výhodné jak z ekonomického (nízké náklady na dovoz klíčových surovin), tak z personálního hlediska (mnohaletá tradice gumárenské výroby v regionu a dostatek kvalifikovaných pracovních sil). Výstavba probíhala od roku 1966 a v plánu bylo vytvořit jeden z největších a nejmodernějších závodů ve střední Evropě s roční výrobní kapacitou více než 2,5 miliónu pneumatik. Celá stavba byla řešena na svou dobu zcela nezvyklým a inovativním způsobem: všechny výrobní články – sklady, výroba, sociální zařízení, pomocné provozy, dílny – byly sdruženy uvnitř jednoho výrobního bloku na ploše 480 x 270 metrů. Střecha tohoto monobloku by zakryla 16 fotbalových hřišť. Podobně rozlehlá stavba neměla v tehdejším Československu obdoby. Celkové náklady na výstavbu se vyšplhaly na jednu miliardu korun. Továrna byla vybavena nejpokrokovějším tuzemským a zahraničním zařízením, které umožňovalo mj. výrobu moderních osobních radiálních plášťů.

První radiální pneumatika 155 – 14 OR 6 byla v novém závodě vylisována za přítomnosti ministra průmyslu Oldřicha Svačiny v roce 1971. O rok později, konkrétně 3. května 1972, se do Otrokovic sjeli nejvyšší představitelé státu a komunistické strany v čele s Gustávem Husákem, Lubomírem Štrougalem a Aloisem Indrou, aby slavnostně ve zbrusu nové otrokovické továrně spustili provoz. Rozhodnutím ministra průmyslu ČSR pak bylo s účinností od 1.srpna 1973 přeneseno sídlo národního podniku Rudý říjen z Gottwaldova do Otrokovic.

Výrobní program n. p. Rudý říjen se po otevření pneumatikárny orientoval především na produkci plášťů pro osobní automobily, nákladní automobily a traktory. Tabulka č. 1 představuje vývoj produkce osobních, nákladních a traktorových plášťů ve vybraných letech.

Tabulka č. 1: Vývoj produkce osobních, nákladních a traktorových plášťů ve vybraných letech (v tis. kusech)
1949 1956 1962 1967 1970 1971 1972 1973 1980
Osobní pláště 182,3 79,7 142,1 222,8 419,8 655,3 956,5 1217 1572
Nákladní pláště 157,4 111,3 98,1 38,0 36,2 51,7 231,6 260,1 529,7
Traktorové pláště přední 36,4 71,0 133,4 144,3 117,1 122,5 190,7 217,7 206,1
Traktorové pláště zadní 35,0 63,6 113,5 139,2 148,4 163,4 216,9 239,9 264,9

Výrobky Barum však nebyly v padesátých a šedesátých letech vyváženy pouze do zemí sovětského bloku a NSR, ale taktéž do Švédska, Finska, Dánska, Holandska, Belgie, Francie, Rakouska, Jugoslávie, do zemí horní Afriky a některých asijských států. Po modernizaci celého výrobního procesu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se seznam odběratelských zemí rozšířil například o Japonsko, USA, Austrálii, Kanadu nebo Indii. Otrokovické pneumatiky využívali pro první výbavu například podniky Automobilové závody Mladá Boleslav, LIAZ Mnichovo Hradiště, Tatra Kopřivnice, Jawa Brodce, Agrozet Brno, Aero Vodochody, Let Kunovice a další.

Zrod společnosti Continental Barum s. r. o.[editovat | editovat zdroj]

Continental Barum s.r.o. – administrativní budova

Až do roku 1989 byl národní podnik Rudý říjen (od roku 1986 nově přejmenovaný na Barum – Rudý říjen) podřízen generálnímu ředitelství Českých závodů gumárenských a plastikářských v Gottwaldově (ČZGP). Snaha o posílení demokratických principů v řízení jednotlivých gumárenských národních podniků vyvolalo nahrazení ČZGP státním podnikem Barum se sídlem v Gottwaldově, kterému byl krátce podřízen také otrokovický národní podnik.

Po dvaceti letech statického neměnného uspořádání tak gumárenský průmysl zaznamenal změnu, která předznamenala nástup série kroků, které vedly nejprve k úplnému osamostatnění podniku (6/1990 – státní podnik Barum, Otrokovice) a zanedlouho poté k založení akciové společnosti (11/1990 – Barum, Otrokovice a. s.). Všechny tyto kroky směřovaly k přípravě privatizace otrokovického podniku.

Kolem roku 1990 bylo 85% celosvětového trhu s pneumatikami ovládáno pouze osmi společnostmi. Obrat každé z nich byl desetkrát až dvacetkrát vyšší, nežli obrat otrokovického podniku. Přežití takto malé společnosti v konkurenci gumárenských gigantů se jevilo z dlouhodobějšího hlediska jako nemožné. Mnoho podobně malých podniků tou dobou měnilo své majitele a přecházelo do rukou velkých společností – tvářnost světového pneumatikárenského průmyslu se tak počala přetransformovávat v čistý oligopol.

Aby mohla být firma v takovém prostředí úspěšná, musela nabídnout zákazníkům a odběratelům široký sortiment výrobků na odpovídající cenové a kvalitativní úrovni, což byly podmínky, které jedna malá samostatná firma nebyla vhledem k vysokým nákladům na výzkum a vývoj s to uskutečnit. Aby bylo otrokovickému podniku možné zajistit konkurenceschopnost a úspěšnou budoucnost, bylo nutné nalézt mezi šesti největšími světovými podniky – koncerny Michelin, Goodyear, Bridgestone, Sumitomo, Continental a Pirelli – strategického partnera, který by zajistil potřebný kapitál a umožnil přístup k novým technologiím. Správným směrem se od začátku ubírala jednání s německým Continentalem, který projevil nejvážnější zájem o nalezení společné řeči v otázce případné kooperace.

Zdlouhavá a náročná jednání nakonec slavila úspěch a v roce 1992 byla s německým koncernem podepsána smlouva, na jejímž základě vznikl druhý největší joint venture v České republice – Barum Continental spol. s r. o. –, který začal oficiálně fungovat od 1. března 1993. S účinností od 1. ledna 2013 došlo ke změně obchodního názvu společnosti na Continental Barum s. r. o. Spolupráce se silnou zahraniční společností, dlouhodobě úspěšně operující v globálním tržím prostředí, zajistila otrokovickému podniku přístup k moderním technologiím a pokrokovému know-how. Jak ukazuje tabulka 2, produkce pneumatik rok od roku strmě stoupala, a to při takřka neměnném počtu zaměstnanců.

Ani katastrofální povodně v červenci 1997, během nichž firma utrpěla škodu ve výši 1 miliardy Kč, nezastavily progresivní růst společnosti. V roce 1999 překročila roční výroba hranici 11 milionů pneumatik pro osobní vozy. O tři roky později byla zahájena výroba v novém provozu High-Tech Cell, určeném k produkci nejnáročnějších a nejdokonalejších plášťů koncernu. V témže roce se vyrobilo již více než 15 milionů plášťů. V roce 2008 se v Otrokovicích začaly vyrábět pneumatiky ContiSeal, které umožňují pokračovat v jízdě i v případě průpichu běhounu.[3]

Tabulka č. 2: Vývoj produkce osobních, nákladních, zadních traktorových a průmyslových plášťů ve vybraných letech (v tis. kusech)
1991 1994 1998 2000 2002 2005 2007 2009 2011
Osobní pláště 1762 3572 8216 13209 14479 17269 17892 15607 17964
Nákladní pláště 409 282 391 346 313 395 531 391 684
Traktorové pláště zadní 226 219 239 233 345 27
Průmyslové pláště 35 108 96 72 107

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Barum Continental spol. s r. o. Výroční zpráva 2011
  2. Výroční zpráva Continental Barum s.r.o. za rok 2013, strana 41
  3. a b Publikace vydaná společností Continental Barum u příležitosti oslav jejího trojího výročí