Consuelo Kanaga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Consuelo Kanaga
Narození 25. května 1894
Astoria
Úmrtí 28. února 1978 (ve věku 83 let)
New York
Povolání fotografka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Consuelo Kanaga: She Is a Tree of Life to Them (Matka s dětmi), 1950, Brooklyn Museum, součást výstavy Lidská rodina
Consuelo Kanaga: Mladá dívka z profilu (ze série Tennessee), 1948, Brooklyn Museum
Consuelo Kanaga: Bez názvu (Žena v kapuci) Brooklyn Museum
Consuelo Kanaga: School Girl, St. Croix, 1963, Brooklyn Museum
Consuelo Kanaga: spisovatelka knížek pro děti Margaret Wise Brown, Brooklyn Museum

Consuelo Delesseps Kanaga (1894-1978) byla americká fotografka a spisovatelka, známá svými fotografiemi afroameričanů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kanagaová se narodila 15. května 1894 v Astorii v Oregonu jako druhé dítě Amose Reama Kanaga a Mathildy Caroliny Hartwigové. Její otec byl úspěšný právník a soudce v Ohiu. Poté, co se přestěhovali do Astorii, stal se okresním advokátem města, a také hodně cestoval, často opouštěl rodinu, se kterou byl jen málo. Poté, co se v roce 1915 přestěhovali do Kalifornie, se její matka stala realitní makléřkou, v té době velmi nevšedním zaměstnáním pro ženu. Příjmení "Kanaga" pochází ze Švýcarska a podle rodinné genealogie sleduje její kořeny nejméně 250 let. Své jméno uváděla jako "Consuela", přinejmenším ve dvacátých a třicátých letech, ale je obecně uvedena jako Consuelo, což je běžnější španělské jméno. Její prostřední jméno "Delesseps" pochází z obdivu matky Ferdinanda de Lessepse, francouzského diplomata a developera Suezského kanálu.[1]

V roce 1911 se rodina přestěhovala z Oregonu do Larkspuru v okrese Marin v Kalifornii. V roce 1915 získala Kanaga práci jako reportérka, spisovatelka a fotografka na částečný úvazek pro San Francisco Chronicle. Dorothea Langeová později uvedla, že Kanaga byla první ženská fotografka, s níž se kdy setkala.[1] Právě tam objevila článek Alfreda Stieglitze z Camery Work a rozhodla se, že se stane fotografkou. Langeová ji povzbuzovala k profesionálnímu fotografování a představila ji rostoucí komunitě umělců z oblasti San Francisco Bay Area, zejména Anně Brigmanové, Edwardu Westonovi, Francisu Bruguièrovi a Louise Dahl Wolfové.

V roce 1919 se provdala za Evanse Davidsona, ale během dvou let se rozvedli. V roce 1922 se přestěhovala do New Yorku, aby pracovala jako fotožurnalistka pro noviny New York American. Zatímco v New Yorku spolupracovala v novinách, Donald Litchfield jí představil Alfredovi Stieglitzovi. Stieglitz spolupracoval s Kanageovou, aby pomohl přeměnit její fotožurnalistickou vizi na umělečtější fotografický styl. Do března 1923 žila s Litchfieldem, ačkoli v té době ještě nebyla s Davidsonem rozvedená. V roce 1924 se s Litchfieldem přestěhovala do Kalifornie, poblíž Santa Cruz, San Franciska a Los Angeles. Do konce roku dokončila rozvodové řízení s Davidsonem a stala se zaměstnankyní Litchfielda. Vztah trval jenom šest měsíců a do konce roku už spolu nebyli.

V roce 1926 se setkala s Tinou Modotti, která navštívila San Francisco, a uspořádali společně malou výstavu snímků Modottiové ve studiu Kanagaové na Post Street. S podporou uměleckého patrona Alberta Bendera začala plánovat delší "turné" po Evropě a v roce 1927 strávila druhou část roku cestováním a fotografováním ve Francii, Německu, Maďarsku a Itálii. Zatímco se tam setkala s Dahl Wolfovou a strávili mnoho týdnů společně.

Při cestě do Tuniska v lednu 1928 se setkala s Jamesem Barrym McCarthym, irským spisovatelem a bývalým pilotem, a do března se vzali. V květnu se vrátili do New Yorku, kde se ubytovali. Kanagaová zpočátku našla práci jako fotografická retušérka, ale během několika měsíců měla vlastní temno komoru a tiskla první z mnoha fotografií z Evropy. V roce 1930 se s McCarthym přestěhovali do San Francisca a brzy byla znovu etablována ve fotografické komunitě.

V roce 1931 potkala černocha Eluarda Luchella McDanielsa, mladého muže všech řemesel, který pro ni pracoval jako dělník a šofér. Začala ho fotografovat u svého domova, a když spolu hovořili, začala se zajímat neštěstím afroameričanů a jejich pokračujícím bojem proti rasismu. Brzy věnovala velkou část svých fotografií obrazům Afroameričanů, jejich domovům a kultuře.

V roce 1932 byla pozvána Westonem a Ansel Adamsem, aby se zúčastnila velké výstavy Skupiny f/64 v Young Memorial Muzeu a vystavila s nimi své čtyři tisky. Panuje poněkud zmatek v tom, jestli je Kanaga "členkou" Skupiny f/64. Oznámení o výstavě v de Young Museum uvedlo sedm fotografů ve Skupině f/64 a uvedlo: "Čas od času se od ostatních fotografů bude požadovat, aby vystavili svou práci se Skupinou f/64. Ti, kteří byli pozváni k první výstavě, jsou: Preston Holder, Consuela Kanaga, Alma Lavenson a Brett Weston."[2] Nicméně v roce 1934 skupina zveřejnila oznámení v časopise Camera Craft, ve kterém se uvádí, že "Skupina f/64 zahrnuje mezi členy tak dobře známé jména jako jsou Edward Weston, Ansel Adams, Willard Van Dyke, John Paul Edwards, Imogene [sic] Cunningham, Consuela Kanaga a několik dalších."[3] V rozhovoru později v jejím životě Kanga sama říkala: "Byla jsem na výstavě f/64 s Edwardem Westonem, Imogen Cunninghamovou, Willardem Van Dykem a Ansemem Adamsem, ale nebyla jsem ve skupině, ani jsem k ničemu nepatřila."[4]

V roce 1935 se přestěhovala zpět do New Yorku bez McCarthyho a spolu se zřejmě rozvedli někdy v tomto roce. Začala plánovat portfólio Afroameričanů a rozhovory s několika rodinami v Harlemu. Zatímco se tu setkala s malířem Wallacem Putnamem, s níž se setkala v době kdy žila v New Yorku. Během tří měsíců se vzali. Podnikli svatební cestu a navštívili Alfreda Stieglitze v jeho domě u jezera George.

V roce 1938 nastoupila do uměleckého spolku Photo League, kde přednášela pro novou generaci uměleckých fotografů a stala se vedoucím projektů dokumentární skupiny, včetně Neighborhoods of New York.[5] Její fotografie byly vytištěny v progresivních publikacích té doby, včetně New Masses, Labor Defender nebo Sunday Worker.[6] V roce 1940 konstatovala, že výuka je příliš omezující a vrátila se k fotografování na plný úvazek. Aktivně fotografovala a vystavovala v průběhu čtyřicátých, padesátých a šedesátých let. V posledním desetiletí se stala velmi aktivní v občanských právech a zúčastnila se a fotografovala mnoho demonstrací a pochodů. V roce 1963 byla zatčena v Albany v Georgii během pochodu za mír.

Zdálo se, že v Putnamovi našla správného romantického a tvůrčího partnera a spolu zůstávali po zbytek života. Často spolu cestovali a trávili poslední polovinu šedesátých let minulého století cestami tam do Francie a zpět.

Z přehledu zveřejněného v The New York Times bylo uvedeno, že "v práci pokračovala až do svých sedmdesáti let, ačkoli trpěla emfyzémem a rakovinou, které byly pravděpodobně způsobeny chemikáliemi používanými při tvorbě jejích tisků. Její práce, i když poměrně malá, je trvale výjimečná. Consuelo Kanaga zemřela 28. února 1978 prakticky neznámá, ale její talent trvá."[7] Celý její majetek činil 1345 dolarů ve fotografickém zařízení, téměř 2 500 negativů a 375 výtisků. Všechno ostatní rozdala svým přátelům.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Consuelo Kanaga byla nazývána "jednou z nejtranscendentnějších, přesto překvapivě nejméně známých fotografek."[1] Měla širokou škálu vizuálních zájmů, od piktorialismu po fotožurnalistiku, od portrétů k panoramatům měst a zátiší. Bylo řečeno, že hlavním tématem její práce je "trvalý zájem o americkou scénu a angažovanost v ní".[1] Oslavovala člověka v každé fotografii, kterou pořídila, ať už to byly obrazy farmářů a jejich domů na jihu, nebo nalezené zátiší květin či záclon. Byla také známá jako technik nejvyšších dovedností v temné místnosti.

Její portréty zahrnovaly mnoho známých umělců a spisovatelů třicátých a čtyřicátých let, včetně Miltona Averyho, Morrise Kantora, Whartona Eshericka, Marka Rothka nebo W. Eugena Smitha.

Kanaga, která byla běloška, byla jednou z mála fotografek ve třicátých letech, kdo vytvořil umělecké portréty černochů. Významné byly čtyři tisky, kterými přispěla k první výstavě Skupiny f/64, všechny portréty černochů, včetně dvou Eluarda Luchella McDaniela, s nímž v následujících letech opakovaně fotografovala.[8] Kanaga také fotografovala černošské spisovatele a intelektuály, mezi nimi také Langston Hughes nebo Countelen Cullen.

V roce 1949 byla zařazena na významnou výstavu 50 Photographs by 50 Photographers: Landmarks in Photographic History (50 fotografií 50 fotografů: Památky ve fotografické historii) v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Lidská rodina[editovat | editovat zdroj]

Její nejznámější fotografie She Is a Tree of Life to Them[9] dostala svůj název od Edwarda Steichena, když j vybral pro výstavu Lidská rodina v roce 1955. Snímek ze série migrujících pracovníků na Floridě zobrazuje štíhlou černošskou ženu rámovanou bílou zdí, která jemným gestem drží své dvě děti.

Ve fotografování pokračovala i v šedesátých letech, včetně řady fotografií demonstrací za občanská práva v Albany v Gruzii v roce 1963. Kanagaová v roce 1974 uspořádala jednu samostatnou výstavu v galerii Lerner-Heller v New Yorku a v roce 1976 malou, ale důležitou retrospektivu v Brooklynském muzeu. V roce 1977 měla výstavu na Wave Hill v Riverdale v New Yorku, po níž následovala účast na historické skupinové výstavě fotografů na University of Missouri.

Dne 15. října 1993 se v Brooklynském muzeu konala první velká retrospektiva práce Consuely Kanagaové. Výstava byla pojmenována Consuelo Kanaga: Americká fotografka a trvala do 27. února 1994. Výstava obsahovala přibližně 120 želatinových stříbrných tisků, z nichž mnohé nebyly dříve publikovány. Všechny fotografie byly vybrány ze sbírky více než 2000 negativů a 340 tiskovin Brooklynského muzea v roce 1982 umělcem, manželem a malířem Wallacem Putnamem. K výstavě vyšel plně ilustrovaný katalog publikovaný Brooklynským muzeem ve spolupráci s University of Washington Press. Publikace zahrnovala úvod Williama Maxwella a eseje od Barbary Head Millsteinové a Sarah M. Lowe.[10] [11]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Consuelo Kanaga ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Consuelo Kanaga na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Barbara Head Millstein and Sarah M. Lowe. Consuelo Kanaga, An American Photographer. [s.l.]: Seattle: University of Washington Press, 1992. S. 21–40. (anglicky) 
  2. Announcement of the Group f.64 exhibition at the M.H. de Young Memorial Museum. [s.l.]: [s.n.], 1932. (anglicky) 
  3. Therese Thau Heyman. Seeing Straight: The f.64 Revolution in Photography. [s.l.]: Oakland Museum, 1992. S. 60. (anglicky) 
  4. Margaretta K. Mitchell. Recollections: Ten Women of Photography. [s.l.]: NY: Viking Press, 1979. S. 158–160. (anglicky) 
  5. Consuelo Kanaga bio at The Jewish Museum. www.thejewishmuseum.org [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-15. 
  6. Kanaga Untitled (Tenements, New York) at The Jewish Museum (New York). www.thejewishmuseum.org [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-11. 
  7. A Pioneer of Realism. The New York Times. October 9, 1993. Dostupné online [cit. May 14, 2014]. (anglicky) 
  8. Charles Hagen, "Photography/Review: Images of Blacks When They were Mostly Invisible," New York Times, 10 December 1993
  9. Archived copy [online]. [cit. 2008-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 8, 2008. (anglicky)  Los Angeles County Museum of Art- New Acquisitions
  10. Consuelo Kanaga: An American Photographer [online]. Brooklyn Museum [cit. 2014-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-05. (anglicky) 
  11. MILLSTEIN, Barbara Head; LOWE, Sarah M; BROOKLYN MUSEUM. Consuelo Kanaga: an American photographer. Brooklyn, N.Y.: Brooklyn Museum in association with University of Washington Press, 1992. ISBN 978-0-87273-128-8. (anglicky)