Přeskočit na obsah

Codex Seraphinianus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Codex Seraphinianus
AutorLuigi Serafini
Původní názevCodex Seraphinianus
ZeměItálie
Jazykuncoded language
ŽánrFantastický manuskript
Datum vydání1981
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Codex Seraphinianus,[1] původně publikovaný v roce 1981, je ilustrovaná encyklopedie fantastického imaginárního světa. Byl vytvořen italským umělcem, architektem a průmyslovým designérem Luigim Serafini mezi lety 1976 a 1978.[2] Obsahuje zhruba 360 stran a je napsán ve smyšleném, imaginárním jazyce.[3]

Původně byl publikován v Itálii, ale později byl vydán i v dalších zemích.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Encyklopedický rukopis je doplněn bohatými ručně kreslenými barevnými, bizarními anatomickými nákresy a fantastickými ilustracemi flóry, fauny, módy, potravin, atd. Bývá přirovnáván k dosud nerozluštěnému Voynichovu rukopisu,[4] povídce Tlön, Uqbar, Orbis Tertius od Jorge Luise Borgese[5] a uměleckým dílům MC Eschera [6] a Hieronyma Bosche [7].

Ilustrace jsou často surreálními[8][9][10] parodiemi výjevů z reálného světa. Například krvácející ovoce, rostlina která roste ve tvaru připomínajícím židli, a je tedy později v židli upravena, či kopulující pár, který postupně metamorfuje v aligátora. Jiné kresby zobrazují prapodivné, zdánlivě nesmyslné stroje (často působí křehkým dojmem nebo jsou spojené tenkými vlákny). Zatímco v některých ilustracích lze rozpoznat obrysy lidských tváří či map, jiné (obzvlášť v kapitole o fyzice) jsou zcela abstraktní.[3] Prakticky všechny ilustrace jsou však výrazně barevné a velmi detailní.

Jazyk rukopisu

[editovat | editovat zdroj]

Smyšlený jazyk, ve kterém je celý kodex napsán, vykazuje znaky západních psacích systémů. Text se čte zleva doprava v řádcích a abeceda rozlišuje velká a malá písmena, z nichž některá představují zároveň číslice. Některá písmena se objevují pouze na začátku nebo na konci slova, podobně jako u semitských jazyků. Provazy či nitě evokující písmena, vlnící se ve smyčkách (občas dokonce nesou uzly),[11] připomínají Sinhálštinu.[12]

Serafini sám v roce 2009 v přednášce na Oxfords University Society of Bibliophiles prohlásil, že texty v rukopisu jsou zcela nesémantické. Mají čtenáři přiblížit pocit dětí, prohlížejících si knihy – ačkoli nedokáží číst, ví, že dospělí textu rozumí.

Obsah

[editovat | editovat zdroj]

Kodex je rozdělen do 11 kapitol a dvou sekcí s obsahem a doslovem. Formou věrně kopíruje běžné encyklopedie. Popisuje nejen roztodivnou floru (prapodivné květiny či migrující stromy) a faunu (surreální variace zvířat) a podivné dvounohé tvory, ale i fyziku, chemii či bizarní stroje. Obsahuje i kapitoly zabývající se „humanitárními“ vědami, otázkou sexuality či historií a tradicemi, písmem, jídlem, sociálními zvyklostmi, hrami, sporty i architekturou.

Na rozdíl od běžných encyklopedií, snažících se upevnit vědění jedné konkrétní epochy, v Serafiniho fantastickém manuskriptu není pevně dáno nic. Strukturovanou a vědeckou formu knihy staví v kontrast snaze katalogizovat přitažlivě nestálý svět plný měnících se forem.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ as it were "the book (or manuscript) of Serafini"; the Latin noun codex referred to a book with pages (as opposed to a scroll), and is often applied in modern usage to a manuscript with pages, especially an antiquarian one. Seraphinianus is a Latinisation of the author's surname, Serafini (which in Italian, refers to the seraphs).
  2. ↑ Corrias, Pino. L'enciclopedia dell'altro mondo. La Repubblica. February 5, 2006, s. 39. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Peter Schwenger. The Tears of Things: Melancholy and Physical Objects. [s.l.]: University of Minnesota Press, 2006. ISBN 0-8166-4631-7. Kapitola Museal, s. 119–124. 
  4. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-1-4027-2833-4. 
  5. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-05. 
  6. ↑ Baird Searles (April 1984) Asimov's Science Fiction
  7. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-8166-4631-7. 
  8. ↑ Tim Conley; STEPHEN CAIN. Encyclopedia of Fictional and Fantastic Languages. Codex Seraphinianus. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2006. ISBN 0-313-33188-X. S. 30–31. 
  9. ↑ Baird Searles (April 1984). Asimov's Science Fiction.
  10. ↑ Jim Dwyer. Where The Wild Books Are: A Field Guide to Ecofiction. [s.l.]: University of Nevada Press, 2010. ISBN 978-0-87417-811-1. S. 91. 
  11. ↑ BERLOQUIN, Pierre. Hidden Codes & Grand Designs: Secret Languages from Ancient Times to Modern Day. [s.l.]: Sterling Publishing, 2008. ISBN 978-1-4027-2833-4. Kapitola Chapter 10: The Cipher Gallery, s. 300–302. 
  12. ↑ Christian Bök. Lost Classics. Redakce Michael Ondaatje. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2003. ISBN 0-7475-6175-3. Kapitola Codex Seraphinianus. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  • Voynichův rukopis, ilustrovaný kodex ručně psaný neznámým psacím systémem z počátku 15. století
  • Divoká planeta, francouzský film sestávající z abstraktních obrazů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Codex_Seraphinianus&oldid=24015755“