Claude Goudimel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Claude Goudimel
Claude Goudimel.jpg
Základní informace
Narození 1514
Besançon
Úmrtí 24. srpna 1572 (ve věku 57–58 let)
Lyon
Povolání hudební skladatel, hudební teoretik a editor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude Goudimel (mezi 1514 a 1520?, Besançon, Francie – asi 28. srpna 1572, Lyon) byl francouzský hudební skladatel, vydavatel a hudební teoretik renesance.

Život[editovat | editovat zdroj]

Goudimel žil v Paříži, Métách, Besanconu a Lyonu. Byl pravděpodobně žákem Josquina Despreze. Domněnka, že vyučoval kolem roku 1540 v Římě na hudební škole, ze které vzešel vedle Giovanni Animuccia a Giovanni Maria Nanina také Giovanni Pierluigi da Palestrina se v nynější době považuje za neudržitelnou. V roce 1549 byl zapsán v Paříží na univerzitě, kde studoval. V témže roce vydal první knížku zpěvů. V padesátých letech byl partnerem tiskaře Du Chemina, se kterým několik let spolupracoval. V roce 1557 se přestěhoval do Mét, kde konvertoval k hugenotům. Z Mét se později přestěhoval kvůli rostoucímu nepřátelství městských úřadů vůči protestantismu do Besanconu a pak do Lyonu. Zde zemřel jako jedna z mnoha obětí Bartolomějské noci někdy mezi 28. a 31. srpnem 1572 (rozsekán a hozen do Rhôny).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Goudimel si získal zásluhy především zhudebněním Ženevských žalmů, které jsou dodnes známy v evropských protestantských církvích. V roce 1565 zveřejnil tzv. Ženevský žaltář. Zhudebnil metrický překlad všech 150 žalmů Clémenta Marota a Théodora Beze. Goudimel v předmluvě tohoto díla uvádí, že melodie nepocházejí od něho, ale že je pouze převzal a upravil. Žaltář vyšel o osm let později s německým textem Ambrosia Lobwassera v Lipsku, došel velké obliby a rozšířil se i do Čech a na Moravu. U nás známe přebásnění těchto žalmů od Jiřího Strejce (1546-1599), člena Jednoty bratrské, které vydal pod názvem Žalmové aneb zpěvové sv. Davida v rytmu české nově vyložené a k zpívání zformované.

Vedle zhudebněných žalmů Goudimel psal také před svou konverzí k protestantismu mše, moteta a zhudebnil Horatiovy Ody a Zpěvy, které byly z části uveřejněny ve sbírce pod názvem La fleur des chansons 1574 v Lyonu spolu s podobnými díly Orlanda di Lassa. Ve svých čtyřhlasých žalmech posunul melodii do vrchního hlasu, jak to bylo později obvyklé. Ve zhudebnění žalmů používá synkopické rytmy a oživuje tím melodii.

  • Mše
    • Missa „Il ne se treuve en amitié“ pro čtyři hlasy, Du Chemin, Paříž 1551
    • 4 další čtyřhlasé mše, Le Roy & Ballard, Paříž 1558
  • Žalmy
    • 8 svazků „Pseaumes de David […] mis en musique au long (en forme de motetz)“ pro tři až šest hlasů, Paříž 1551–1566
    • „Les CL Pseaumes de David […] mis en Musique à quatre parties par C. Goudimel“, Paříž 1564 a 1565
    • „Les Cent cinquante Pseaumes de David“, Paříž 1568
  • Magnificat
    • Magnificat primi toni, Paříž 1553
    • Magnificat tertii toni, Paříž 1557
    • Magnificat octavi toni, Paříž 1553
  • Jednotlivá chrámová díla
    • 10 latinských motet pro tři až pět hlasů, Paříž 1551
    • 6 duchovních písní, Paříž 1555
  • Přes 60 světských písní

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pierre Pidoux: Notes sur quelques éditions des psaumes de Claude Goudimel, in: Revue de musicologie Nr. 42, 1958, s. 184–192
  • Walter Blankenburg: Dioe Kirchenmusik in den reformierten Gebieten des europäischen Kontinents, in: Friedrich Blume, Geschichte der evangelischen Kirchenmusik, Kassel 1965, s. 359–362
  • Pierre Pidoux: Vierhundert Jahre Goudimel-Psalmen, in: Musik und Gottesdienst Nr. 19, 1965, s. 141–155
  • D. Gutknecht: Vergleichende Betrachtung des Goudimel-Psalters mit dem Lobwasser-Psalter, in: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie Nr. 15, 1970, s. 132–145
  • M. Egan-Buffet: Les Chansons de Claude Goudimel: Analyses modales et stylistiques. Ottawa 1992 (= Musicological Studies Nr. 57)
  • Édith Weber: La musique protestante en langue française. Honoré Champion, Paris, 1979

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]