Claude Goudimel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Claude Goudimel
Claude Goudimel.jpg
Základní informace
Narození 1514
Besançon
Úmrtí 24. srpna 1572 (ve věku 57–58 let)
Lyon
Povolání hudební skladatel, hudební teoretik a editor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude Goudimel (mezi 1514 a 1520?, Besançon, Francie – asi 28. srpna 1572, Lyon) byl francouzský hudební skladatel, vydavatel a hudební teoretik renesance.

Život[editovat | editovat zdroj]

Goudimel žil v Paříži, Métách, Besanconu a Lyonu. Byl pravděpodobně žákem Josquina Despreze. Domněnka, že vyučoval kolem roku 1540 v Římě na hudební škole, ze které vzešel vedle Giovanni Animuccia a Giovanni Maria Nanina také Giovanni Pierluigi da Palestrina se v nynější době považuje za neudržitelnou. V roce 1549 byl zapsán v Paříži na univerzitě, kde studoval. V témže roce vydal první knížku zpěvů. V padesátých letech byl partnerem tiskaře Du Chemina, se kterým několik let spolupracoval. V roce 1557 se přestěhoval do Mét, kde konvertoval k hugenotům. Z Mét se později přestěhoval kvůli rostoucímu nepřátelství městských úřadů vůči protestantismu do Besanconu a pak do Lyonu. Zde zemřel jako jedna z mnoha obětí Bartolomějské noci někdy mezi 28. a 31. srpnem 1572 (rozsekán a hozen do Rhôny).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Goudimel si získal zásluhy především zhudebněním Ženevských žalmů, které jsou dodnes známy v evropských protestantských církvích. V roce 1565 zveřejnil tzv. Ženevský žaltář. Zhudebnil metrický překlad všech 150 žalmů Clémenta Marota a Théodora Beze. Goudimel v předmluvě tohoto díla uvádí, že melodie nepocházejí od něho, ale že je pouze převzal a upravil. Žaltář vyšel o osm let později s německým textem Ambrosia Lobwassera v Lipsku, došel velké obliby a rozšířil se i do Čech a na Moravu. U nás známe přebásnění těchto žalmů od Jiřího Strejce (1546-1599), člena Jednoty bratrské, které vydal pod názvem Žalmové aneb zpěvové sv. Davida v rytmu české nově vyložené a k zpívání zformované.

Vedle zhudebněných žalmů Goudimel psal také před svou konverzí k protestantismu mše, moteta a zhudebnil Horatiovy Ody a Zpěvy, které byly z části uveřejněny ve sbírce pod názvem La fleur des chansons 1574 v Lyonu spolu s podobnými díly Orlanda di Lassa. Ve svých čtyřhlasých žalmech posunul melodii do vrchního hlasu, jak to bylo později obvyklé. Ve zhudebnění žalmů používá synkopické rytmy a oživuje tím melodii.

  • Mše
    • Missa „Il ne se treuve en amitié“ pro čtyři hlasy, Du Chemin, Paříž 1551
    • 4 další čtyřhlasé mše, Le Roy & Ballard, Paříž 1558
  • Žalmy
    • 8 svazků „Pseaumes de David […] mis en musique au long (en forme de motetz)“ pro tři až šest hlasů, Paříž 1551–1566
    • „Les CL Pseaumes de David […] mis en Musique à quatre parties par C. Goudimel“, Paříž 1564 a 1565
    • „Les Cent cinquante Pseaumes de David“, Paříž 1568
  • Magnificat
    • Magnificat primi toni, Paříž 1553
    • Magnificat tertii toni, Paříž 1557
    • Magnificat octavi toni, Paříž 1553
  • Jednotlivá chrámová díla
    • 10 latinských motet pro tři až pět hlasů, Paříž 1551
    • 6 duchovních písní, Paříž 1555
  • Přes 60 světských písní

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pierre Pidoux: Notes sur quelques éditions des psaumes de Claude Goudimel, in: Revue de musicologie Nr. 42, 1958, s. 184–192
  • Walter Blankenburg: Dioe Kirchenmusik in den reformierten Gebieten des europäischen Kontinents, in: Friedrich Blume, Geschichte der evangelischen Kirchenmusik, Kassel 1965, s. 359–362
  • Pierre Pidoux: Vierhundert Jahre Goudimel-Psalmen, in: Musik und Gottesdienst Nr. 19, 1965, s. 141–155
  • D. Gutknecht: Vergleichende Betrachtung des Goudimel-Psalters mit dem Lobwasser-Psalter, in: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie Nr. 15, 1970, s. 132–145
  • M. Egan-Buffet: Les Chansons de Claude Goudimel: Analyses modales et stylistiques. Ottawa 1992 (= Musicological Studies Nr. 57)
  • Édith Weber: La musique protestante en langue française. Honoré Champion, Paris, 1979

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]