Ciaccona

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ciaccona /tʃakˈko:na/[1] (španělsky: chacona /tʃa'koˑna/; ve francouzské, anglické a německé hudební literatuře: chaconne /ʃaˈkɔn/), je druh hudební formy. Původně se jednalo o charakteristický tanec ze Španělska, či Latinské Ameriky 16. století.[2].

Původ[editovat | editovat zdroj]

Původně tanec spíše živého a žertovného charakteru v trojdobém taktu na vystavěný na ostinátním basu,[3] později u francouzského dvora získal poněkud přísnější obrys a na počátku 17. století se objevuje v baletu, opeře a instrumentálních suitách.[2].

Později se výraz vztahoval na jakoukoli skladbu v mírném ¾ tempu, a která se rozvíjela do několika variací nad basovou linkou.

V 17. století se můžeme setkat s několika spíše výjimečnými případy ciaccon u Claudia Monteverdiho (Zefiro torna) a Heinricha Schütze (Es steh Gott auf, třetí část).[4]

Bas charakterizující ciacconu podléhá pravidlu: pohybuje se od tóniky k dominantě vzestupným či sestupným pohybem, chromaticky neboo diatonicky. Může být také skrytý, umožňuje-li harmonie ve vrchních hlasech vnímat její přítomnost.

Passacaglia[editovat | editovat zdroj]

Ciaccona 17. století, jak nacházíme ve Frescobaldiho modelu, je zpravidla v durové tónině, zatímco passacaglia je obvykle v moll.[5] Ve francouzské praxi 18. století, se passacaglia více opírá o melodické basso ostinato, zatímco ciaccona, "v italské praxi na sklonku [17. století], je v mnoha ohledech vedena volněji".[6] -->

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ciaccóna, vocabolario etimologico, vocabolario Gabrielli, vocabolario Sabatini Coletti.
  2. a b La nuova enciclopedia della musica Garzanti, Milano 1988
  3. Alexander Silbiger, "Chaconne," The New Grove Dictionary of Music and Musicians, ed. S. Sadie and J. Tyrrell (London: Macmillan, 2001)
  4. Gerald Drebes: ‘‘Schütz, Monteverdi und die „Vollkommenheit der Musik“ – „Es steh Gott auf“ aus den „Symphoniae sacrae“ II (1647)‘‘. In: ‘‘Schütz-Jahrbuch‘‘, Jg. 14, 1992, p. 25-55, spec. 42-50, online: [1] Archivováno 16. 1. 2013 na Wayback Machine
  5. Silbiger 1996, §6.
  6. Fischer 1968, 34.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaap Schroder, Bach’s Solo Violin Works, a performer’s guide, Yale University Press, 2007.
  • Renato Ricco, L’evoluzione stilistico-formale della Ciaccona per violino solo (parte prima), in «A tutto arco», (rivista ufficiale di ESTA Italia-European String Teachers Association), anno 2, numero 3, 2009, pp. 13–21.
  • Renato Ricco, L’evoluzione stilistico-formale della Ciaccona per violino solo (parte seconda), in «A tutto arco», (rivista ufficiale di ESTA Italia-European String Teachers Association), anno 2, numero 4, 2009, pp. 18–23.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]