Chvalšiny
| Chvalšiny | |
|---|---|
 Kostel sv Máří Magdalény od jihu | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Český Krumlov |
| Obec s rozšířenou působností | Český Krumlov (správní obvod) |
| Okres | Český Krumlov |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°51′15″ s. š., 14°12′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 270 (2023)[1] |
| Rozloha | 27,95 km²[2] |
| Nadmořská výška | 671 m n. m. |
| PSČ | 382 08 |
| Počet domů | 374 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 4 |
| Počet k. ú. | 4 |
| Počet ZSJ | 7 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Chvalšiny 38 382 08 Chvalšiny podatelna@chvalsiny.cz |
| Starosta | Ing. Jiří Borský |
| Oficiální web: www | |
  Chvalšiny | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 545546 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Chvalšiny (něm. Kalsching) se nachází v okrese Český Krumlov, kraj Jihočeský. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Od roku 1990 je centrum městská památková zóna.
Původ názvu[editovat | editovat zdroj]
Název obce Chvalšiny je českého původu. Původně se obec jmenovala Chvalšín - tato podoba názvu vznikla z osobního jména Chvališa, což naznačuje i nejstarší poněmčená podoba Qualischingen, později Kalsching.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Roku 1263 daroval král Přemysl Otakar II. Chvalšiny cisterciáckému klášteru ve Zlaté Koruně.[5] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1281. R. 1293 povýšeny na městečko (tento status si udržely do poloviny 20. století). V témže roce připomíná se Konrád, plebán chvalšinský.[5] Do husitských válek patřily k panství kláštera Zlatá Koruna (z tohoto období pochází také dodnes užívaný znak se symbolem zlaté královské koruny). Později patřily (poté, co se jich zmocnil Oldřich z Rožmberka) až do zrušení poddanství k českokrumlovskému panství. Po roce 1848 byly Chvalšiny sídlem okresního soudu.
Národnostní vývoj[editovat | editovat zdroj]
Původní slovanské obyvatelstvo se od počátku 15. století postupně germanizovalo. V roce 1900 zde bylo evidováno 1323 Němců a pouze 8 Čechů. Převaha německého obyvatelstva pokračovala i v období První republiky, když v roce 1921 žilo v obci 108 Čechů (7,2 %). Vedle německé školy obecné školy byla v obci od roku 1919 i česká menšinová jednotřídka.[6] Po Mnichovské dohodě připadla obec Třetí říši, v roce 1945 byla osvobozena Američany. Převážná část odsunu německého obyvatelstva se odehrála v letech 1946–1947.[7]
Muzea[editovat | editovat zdroj]
V obci se nachází Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách (Chvalšiny 124). Budova, ve které se nachází, sloužila původně jako radnice, po roce 1848 jako okresní soud. V muzeu se nachází též expozice věnovaná historii obce.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Maří Magdalény se poprvé připomíná v roce 1293, tehdejší budova se však nedochovala, protože byla v letech 1487–1507 nahrazena rozměrnější pozdně gotickou novostavbou. Ta byla posléze vyzdobena nástěnnými malbami, z nichž část se dochovala a byla odkryta při restaurátorských pracích v 90. letech 20. století. Tento kostel se zachoval téměř v původním stavu, mj. se dochoval strmý původní krov. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou, loď pak klenbou krouženou s přetínáním žeber. K novějším částem patří vedle vybavení zejména patrová kruchta (spodní úroveň je barokní ze 17. století, horní z roku 1846) a mariánská kaple na kruhovém půdorysu při severní stěně lodi postavená Růžencovým bratrstvem v roce 1760. Kolem kostela býval hřbitov, zrušený před rokem 1838, kdy byla zbořena jeho ohradní zeď.[8] Z církevních památek se dále obci nachází pět výklenkových kapliček a dvě síňové kaple, pranýř se sochou svatého Jana Nepomuckého, křížová cesta s kapličkou a troje boží muka.
Dalšími pamětihodnostmi obce je např. radnice na náměstí (nyní muzeum; nynější budova obecního úřadu byla před rokem 1900 školou). Na náměstí je rovněž fara renesančního původu, později přestavovaná. Několik domů si navzdory četným požárům dodnes zachovalo pozdně gotické portály a jádra ze začátku 16. století. Na rodném domě Josefa Rosenauera je umístěna pamětní deska v německém jazyce (po roce 1945 sejmuta, po roce 1989 vrácena a doplněna deskou v češtině).
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Josef Rosenauer (1735–1804) – stavitel
Chráněné části přírody[editovat | editovat zdroj]
- Chráněná krajinná oblast Blanský les
- Přírodní památka Hejdlovský potok
- Přírodní památka Provázková louka
- Přírodní památka Svatý Kříž, lokalita kriticky ohroženého rostlinného poddruhu hořečku mnohotvarého českého.
Pověsti[editovat | editovat zdroj]
Zvon z kostela sv. Maří Magdalény byl podle pověsti nalezen na louce u obce, kde jej vyryl obecní býk.
Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]
Inženýrské sítě[editovat | editovat zdroj]
V obci je vodovod, kanalizace a je plně plynofikována.
Škola[editovat | editovat zdroj]
V obci se nachází základní škola s 1. až 9. třídou.
Internet[editovat | editovat zdroj]
Obec je pokryta připojením Wi-Fi, dále je zde dostupné ADSL a GPRS. V místní knihovně je též možno za drobný poplatek surfovat po internetu.
Části obce[editovat | editovat zdroj]
- Chvalšiny (k. ú. Chvalšiny, Okrouhlík a Střemily)
- Borová (k. ú. Borová u Chvalšin)
- Červený Dvůr (k. ú. Chvalšiny)
- Hejdlov (k. ú. Chvalšiny)
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pohled na obec Chvalšiny -
Závěr presbytáře kostela ve Chvalšinách od severovýchodu -
Rosenauerův rodný dům na západní straně náměstí -
Část západní strany náměstí jižně od muzea -
Dům číslo 112 na náměstí -
Dveře domu č. 112 na náměstí ve Chvalšinách -
Stará pumpa (či hydrant vodovodu) na náměstí ve Chvalšinách -
Část západní strany náměstí s muzeem -
Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách (kdysi radnice) -
Střední část západní strany náměstí -
Dům číslo 5 na západní straně náměstí -
Horní část západní strany náměstí -
Severozápadní kout náměstí ve Chvalšinách -
Vrata domu číslo 32 -
Část východní strany náměstí -
Část východní strany náměstí – pohled zdola (od jihu až jihozápadu) -
Dům číslo 48 na náměstí s pozdně gotickým portálem
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ POKORNÝ, Ludvík. Místní jména v Jižních Čechách (kapitola v Jihočeské vlastivědě: Jazyk). Příprava vydání František Cuřín a kol.. [s.l.]: Jihočeské nakladatelství České Budějovice, 1986. S. 90.
- ↑ a b Katalog diecéze českobudějovické [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ VONDRÁČEK, Karel. 50 let Národní Jednoty Pošumavské 1884-1934. [s.l.]: Národní jednota Pošumavská, 1934. Dostupné online. Kapitola Okres Českokrumlovský, s. 80.
- ↑ PODHOLA, R. Chvalšiny: Historie obce [online]. Střelecký klub Chvalšiny [cit. 2022-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Záloha, Jiří, Odložil, Petr: Chvalšiny; vydal Obecní úřad Chvalšiny, první vydání 1998, ISBN nepřiděleno
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HŮLKA, Josef. Farní chrám sv. Maří Magd. ve Chvalšinách. IN: Method 1880, str. 13–18.
- ŠPINAR, Jindřich; MRÁZKOVÁ, Zdena; HUDIČÁK, Petr. Boleticko: krajina zapomenuté Šumavy. 2. vyd. Český Krumlov: [s.n.], 2021. 286 s. ISBN 978-80-906801-1-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chvalšiny na Wikimedia Commons - Chvalšiny v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální web obce
- Informace o obci
- Galerie Chvalšiny na Wikimedia Commons
