Chrochtalovití
 Chrochtalovití | |
|---|---|
 Chrochtal modropásý (Haemulon sciurus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | bodloci (Acanthuriformes) |
| Čeleď | chrochtalovití (Haemulidae) Gill, 1885 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chrochtalovití (Haemulidae) jsou čeleď mořských paprskoploutvých ryb.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Za popisnou autoritu čeledi chrochtalovitých je považován americký přírodovědec Theodore Gill (1885). Na základě tradiční systematiky spadali chrochtalovití do sběrného řádu ostnoploutví (Perciformes), současná systematika čeleď klasifikuje v rámci řádu bodloci (Acanthuriformes).[1][2] V klasifikaci, kterou zveřejnili Betancur-R & kol. (2017), byli chrochtalovití zařazeni společně s chňapalovitými (Lutjanidae) do řádu Lutjaniformes.[3] Tavera & kol. (2018) předpokládají, že čeleď pochází ze středního eocénu (~ 54,7–42,3 mys), ovšem její hlavní linie se vyvinuly teprve během středního oligocénu (~ 30–25 mya).[4]
Následující seznam platných recentních rodů je aktuální k 5. červnu 2025 a vychází z Eschmeyer's Catalog of Fishes:[5]
- podčeleď Haemulinae
- Anisotremus Gill, 1861
- Boridia Cuvier, 1830
- Brachydeuterus Gill, 1862
- Brachygenys Poey, 1868
- Conodon Cuvier, 1830
- Emmelichthyops Schultz, 1945
- Haemulon Cuvier, 1829
- Haemulopsis Steindachner, 1869
- Isacia Jordan & Fesler, 1893
- Microlepidotus Gill, 1862
- Orthopristis Girard, 1858
- Parakuhlia Pellegrin, 1913
- Paranisotremus Tavera, Acero P. & Wainwright, 2018
- Pomadasys Lacepède, 1802
- Rhencus Jordan & Evermann, 1896
- Rhonciscus Jordan & Evermann, 1896
- Xenichthys Gill, 1863
- podčeleď Plectorhinchinae
- Diagramma Oken, 1817
- Genyatremus Gill, 1862
- Parapristipoma Bleeker, 1873
- Plectorhinchus Lacepède, 1801
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
Chrochtalovití se vzhledem podobají chňapalovitým (Lutjanidae), obě čeledi jsou také sdružovány do shodného řádu. Oproti chňapalům však chrochtalové bývají mohutnější, s menší tlamou, ale většími pysky, a chybí jim špičákovité zuby.[6] Celková délka těla činí až 60 cm, u některých zástupců, jako je chrochtal tmavý (Anisotremus surinamensis), se někdy uvádí délka těla až 100 cm a hmotnost až 10 kg. Chrochtalové se vyznačují nedělenou hřbetní ploutví s 9–14 trny a 11–26 měkkými paprsky, řitní ploutev nese 3 trny a 6–18 měkkých paprsků. Branchiostegalií je 7, obratlů 10–11+16.[7][8]
Zástupci této čeledi mohou mít relativně pestré zbarvení, například chrochtal podélnopruhý (Plectorhinchus vittatus) vyniká nápadným pruhováním. Barevný vzor se navíc může vyvíjet v průběhu věku a například chrochtal tečkovaný (Plectorhinchus gaterinus) je v mládí spíše pruhovaný.[7] Zástupci podčeledi Plectorhinchinae mívají pestře zbarvené, masité pysky (v angličtině se tyto ryby proto označují jako „rubberlips“ nebo „sweetlips“).[8]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Chrochtalovití obývají teplé vody Indického, Tichého i Atlantského oceánu, občas vstupují i do brakické vody, výjimečně do sladkých vod.[8] Jde o ekologicky značně rozmanitou skupinu, v rámci níž se objevují jak druhy živící se bentickými bezobratlými, tak druhy konzumující pelagiální zooplankton. První jmenované mívají větší tlamu a vyšší tělo, druhé jmenované bývají spíše štíhlejší a s menší tlamou. V průběhu evoluce došlo u chrochtalů k řadě přechodů mezi oběma stanovišti.[4]
Chrochtalové se krmí většinou po setmění, přes den se často ukrývají pod skalními římsami nebo ve skalních puklinách. Některé druhy žijí v hejnech, která mohou podnikat denní migrace. Ve skupinách alespoň u některých chrochtalovitých probíhá také tření, přičemž vajíčka i larvy se vyvíjejí v pelagiálu.[6]
Jméno těmto rybám vynesla skutečnost, že některé druhy produkují hlasité chrochtavé zvuky.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification - California Academy of Sciences. www.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-03-13. Dostupné online [cit. 2025-06-05]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky)
- ↑ BETANCUR-R, Ricardo; WILEY, Edward O.; ARRATIA, Gloria. Phylogenetic classification of bony fishes. BMC Evolutionary Biology. 2017-12, roč. 17, čís. 1. Dostupné online [cit. 2025-06-23]. ISSN 1471-2148. doi:10.1186/s12862-017-0958-3. PMID 28683774. (anglicky)
- ↑ a b TAVERA, Jose; ACERO P., Arturo; WAINWRIGHT, Peter C. Multilocus phylogeny, divergence times, and a major role for the benthic-to-pelagic axis in the diversification of grunts (Haemulidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2018-04-01, roč. 121, s. 212–223. Dostupné online [cit. 2025-06-05]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2017.12.032.
- ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-05]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 255ff. (anglicky)
- ↑ a b c HANEL, Lubomír. Ryby (2). Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. 9). S. 46.
- ↑ a b c NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 457–458.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chrochtalovití na Wikimedia Commons 
Taxon Haemulidae ve Wikidruzích
