Christophe de Beaumont

Christophe de Beaumont
Christophe de Beaumont
Narození	26. července 1703; Château de la Roque
Úmrtí	12. prosince 1781 (ve věku 78 let); Paříž
Místo pohřbení	Katedrála Notre-Dame
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Ocenění	komandér Řádu svatého ducha; rytíř Řádu sv. Michala
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	Roman Catholic Bishop of Bayonne (1741–1745); Roman Catholic Archbishop of Vienne (od 1745); pařížský arcibiskup (od 1746)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christophe de Beaumont du Repaire, vévoda ze Saint-Cloud (26. července 1703 Meyrals – 12. prosince 1781) byl francouzský římskokatolický kněz, biskup v Bayonne (1741–1745), arcibiskup ve Vienne (1745–1746) a arcibiskup pařížský (1746–1781).

Život[editovat | editovat zdroj]

Christophe de Beaumont byl vysvěcen na kněze dne 19. června 1734. Dne 20. srpna 1741 byl jmenován biskupem v Bayonne a do úřadu nastoupil 24. prosince. V roce 1745 se stal arcibiskupem ve Vienne a o rok později arcibiskupem v Paříži, kde setrval až do svém smrti v roce 1781.

Je znám pro svůj odpor k jansenismu: aby donutil přijmout bulu Unigenitus, která odsoudila jeho doktrínu, nařídil kněžím své diecéze odmítnout rozhřešení a náboženský pohřeb těm, kteří by chodili ke zpovědi k jansenitskému knězi.

Zatímco ostatní biskupové ho podporovali, Pařížský parlament mu pohrozil zabavením majetku. Král zakázal parlamentu zasahovat do těchto duchovních záležitostí, a když neuposlechl, 18. září 1753 jej rozpustil. Ale protože královská komora, která nahradila parlament, nebyla schopna pokračovat v řádném vykonávání spravedlnosti, musel jej král zase obnovit, zatímco arcibiskup odešel v srpnu 1754 do exilu. Odmítl přenést pravomoci svého úřadu na koadjutora a také nabídku na získání kardinálského klobouku. Povolil královské dceři Luise Marii aby vstoupila kláštera bosých karmelitek.

Pokračoval v útoku proti jansenistům a publikoval dopis ve formě příkazu, ve kterém odsoudil Rousseauovo dílo Émile ou De l'éducation (Emil aneb o výchově). Filozof odpověděl v roce 1763 textem Lettre à M. de Beaumont (Dopis M. de Beaumontovi), kde tvrdil, že svoboda jednání v náboženských záležitostech má k náboženství blíže, než pokusy o vnucení víry násilím (např. pomocí dragonád).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christophe de Beaumont na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Christophe de Beaumont na Wikimedia Commons
(anglicky) Základní biografické údaje
(francouzsky) Stručný životopis na stránkách pařížské arcidiecéze

biskup v Bayonne
Předchůdce: Jacques Bonne-Gigault de Bellefonds	1741–1745 Christophe de Beaumont	Nástupce: Guillaume d'Arches

arcibiskup ve Vienne
Předchůdce: Henri Oswald de La Tour d'Auvergne	1745–1746 Christophe de Beaumont	Nástupce: Jean d'Yse de Saléon

9. arcibiskup pařížský
Předchůdce: Jacques Bonne-Gigault de Bellefonds	1746–1781 Christophe de Beaumont	Nástupce: Antoine-Éléonor-Léon Leclerc de Juigné

5. vévoda ze Saint-Cloud
Předchůdce: Jacques Bonne-Gigault de Bellefonds	1746–1781 Christophe de Beaumont	Nástupce: Antoine-Éléonor-Léon Leclerc de Juigné