Christian Thielemann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Christian Thielemann
Christian Thielemann během zkoušky ve Vídeňské státní opeře, 2015
Christian Thielemann během zkoušky ve Vídeňské státní opeře, 2015
Základní informace
Narození 1. dubna 1959 (58 let)
Berlín
Žánry klasická hudba
Povolání dirigent a hudební ředitel
Vydavatel Deutsche Grammophon
Ocenění Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Thielemann (* 1. dubna 1959 Západní Berlín) je německý dirigent.

Dirigentská dráha[editovat | editovat zdroj]

Thielemann studoval hru na violu a klavír na Vysoké škole hudební (Hochschule für Musik) ve svém rodném městě a bral soukromé hodiny v hudební skladbě a dirigování. Již ve svých devatenácti letech se stal korepetitorem u Německé opery (Deutsche Oper) v tehdejším Západním Berlíně pod vedením dirigenta Heinricha Hollreisera[1] a byl také asistentem Herberta von Karajana.[2] Následně pracoval pro řadu menších německých divadel včetně Musiktheater im RevierGelsenkirchenu, v Karlsruhe, v Hannoveru, poté jako první kapelník v düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein a následně v Norimberku jako šéfdirigent (Generalmusikdirektor, GMD). Do Německé opery v Berlíně se vrátil v roce 1991 a uvedl se řízením Wagnerova díla Lohengrin.[3] V této době rovněž asistoval Danielu Barenboimovi na Hudebních slavnostech v Bayreuthu.

Po americkém debutu v sezóně 1991/92, kdy dirigoval v San Franciscu novou inscenaci Straussovy opery Elektra, byl brzy angažován newyorskou Metropolitní operou. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Německá operaBerlíně. V roce 2000 se objevila zpráva, že Thielemann hodlá z Německé opery odejít v roce 2001 z důvodu uměleckých sporů s nastupujícím uměleckým ředitelem Udo Zimmermannem.[4] Thielemann nakonec v souboru zůstal do roku 2004, kdy rezignoval v důsledku sporů týkajících se distribuce finančních prostředků senátem města Berlína mezi Německou operu a Státní operu Pod lipami.[5]

V září 2004 byl Thielemann jmenován šéfdirigentem Mnichovských filharmoniků. Toto místo opustil roku 2011 po sporech s vedením orchestru ohledně konečného schválení výběru hostujících dirigentů a programu orchestru,[6][7] a to i přes to, že v Mnichově byl s 800 000 eur ročně nejlépe placeným veřejným zaměstnancem.[8]

Již v říjnu 2009 oznámil drážďanský orchestr Sächsische Staatskapelle jmenování Thielemanna za svého příštího šéfdirigenta s účinností od sezóny 2012/13.[9] V Drážďanech působí Thielemann i v současnosti.

V návaznosti na rozhodnutí Nadace Richarda Wagnera Bayreuth ze září 2008 o jmenování Evy Wagnerové-PasquierovéKathariny Wagnerové jako nástupkyně Wolfganga Wagnera ve vedení bayreuthského festivalu byl Thielemann jmenován hudebním poradcem. Je tedy v zásadě hudebním ředitelem slavností; smlouva byla podepsána roku 2010.[10][11] Thielemann dirigoval v Bayreuthu již více než 100 představení, což je více než kterýkoli dirigent slavností vyjma Felixe Mottla.[7] Působí také na Salcburském festivalu.[12]

Jako host dirigoval Thielemann například v Teatro Comunale di Bologna, v Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, v Metropolitní opeřeNew Yorku a ve Vídeňské státní opeře.[3]

Roku 2003 obdržel Thielemann z rukou vládnoucího starosty Berlína Klause Wowereita německý Spolkový záslužný kříž 1. třídy (Bundesverdienstkreuz 1. Klasse).[13] Je považován za nositele rakousko-německé dirigentské tradice ve stopách Wilhelma Furtwänglera a Herberta von Karajana.[14][15]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

pro Major
pro Hänssler
pro Virgin
pro Unitel Classica
pro Opus Arte
  • Richard Wagner: Prsten Nibelungův. Účinkující: Michelle Breedt, Albert Dohmen, Stephen Gould, Hans-Peter König, Linda Watson, Eva-Maria Westbroek, orchestr Bavorského festivalu, nahráno živě v průběhu slavností 2008, vydáno listopad 2009
pro Decca
pro Deutsche Grammophon
pro EMI Classics
  • Richard Wagner a Richard Strauss, árie zpívá René Kollo, orchestr Německé opery v Berlíně, 1992

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christian Thielemann na anglické Wikipedii a Christian Thielemann na německé Wikipedii.

  1. Obituary for Heinrich Hollreiser. The Times [online]. 2006-08-28 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin : Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy)  
  3. a b Christian Thielemann. A Biographical Timeline [online]. Deutsche Grammophon, 2007-02, [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. STAUNTON, Denis. Berlin's maestros out of tune in race rown. The Observer [online]. 2000-10-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. CONNOLLY, Kate. Berlin opera chief quits in cash row. The Daily Telegraph [online]. 2004-05-18 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  6. Causa Thielemann. "Intrigantenstadel" – Philharmoniker ausgebuht. Süddeutsche Zeitung [online]. 2009-10-16 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (německy) 
  7. a b Christian Thielemann – I was pushed [online]. Intermezzo, 2009-07-26, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Thielemann trumps Pappano [online]. Intermezzo, 2010-11-23, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Christian Thielemann Chefdirigent ab 2012 [online]. Dresden: Sächsische Staatskapelle Dresden, 2009-10-09, [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  10. Thielemann's Bayreuth reigh begins [online]. Intermezzo, 2010-07-29, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BOYES, Roger. Wagner hits a note of peace over Bayreuth. The Times [online]. 2008-09-02 [cit. 2011-03-03]. Dostupné online.  (anglicky) 
  12. NOSS, Stephen. The only star here is dead. The Guardian [online]. 2006-07-20 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  13. Wowereit überreicht Generalmusikdirektor Thielemann Bundesverdienstkreuz [online]. Berlin: Senatzskanzlei, 2003-09-25, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (německy) 
  14. SERVICE, Tom. Christian Thielemann - the power and the politics. The Guardian [online]. 2009-10-15 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  15. HEWETT, Ivan. Classical choice. The Times [online]. 2003-03-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin : Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]