Christian Thielemann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Christian Thielemann
Christian Thielemann během zkoušky ve Vídeňské státní opeře, 2015
Christian Thielemann během zkoušky ve Vídeňské státní opeře, 2015
Základní informace
Narození 1. dubna 1959 (57 let)
Berlín
Žánry klasická hudba
Povolání dirigent a music director
Ocenění Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Thielemann (*1. dubna 1959 Berlín) je německý dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Thielemann studoval hru na violu a klavír na Vysoké škole hudební (Hochschule für Musik) v Berlíně a bral soukromé hodiny v hudební skladbě a dirigování, než se v devatenácti letech stal korepetitorem u Deutsche Oper Berlin pod vedením dirigenta Heinricha Hollreisera[1] a pracoval jako asistent Herberta von Karajana.[2] Následně pracoval pro řadu menších německých divadel včetně Musiktheater im Revier v Gelsenkirchenu, v Karlsruhe, v Hannoveru, poté jako první kapelník v düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein a následně v Norimberku jako šéfdirigent (Generalmusikdirektor) před návratem do Deutsche Oper Berlin v roce 1991, kde se uvedl řízením Wagnerova Lohengrina.[3] V této době rovněž asistoval Danielu Barenboimovi na Hudebních slavnostech v Bayreuthu.

Po americkém debutu v sezóně 1991/92, kdy dirigoval v San Franciscu novou inscenaci Straussovy Elektry, byl brzy angažován newyorskou Metropolitní operou. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Deutsche Oper Berlin. V roce 2000 se objevila zpráva, že Thielemann hodlá z Deutsche Oper odejít v roce 2001 z důvodu uměleckých sporů s nastupujícím uměleckým ředitelem Udo Zimmermannem.[4] Thielemann nakonec v souboru zůstal do roku 2004, kdy rezignoval v důsledku sporů týkajících se distribuce financování městem Berlínem mezi Deutsche Oper a Státní operu Pod lipami.[5]

V září 2004 byl Thielemann jmenován šéfdirigentem Mnichovské filharmonie. Toto místo má opustit roku 2011 po sporech s vedením orchestru, pokud jde o konečné schválení výběru hostujících dirigentů a programu orchestru,[6][7] a to i přes to, že v Mnichově byl s 800 000 € ročně nejlépe placeným veřejným zaměstnancem.[8] V říjnu 2009 oznámil drážďanský orchestr Sächsische Staatskapelle Dresden jmenování Thielemanna za svého příštího šéfdirigenta s účinností od sezóny 2012/13.[9]

Thielemann pravidelně diriguje na Hudebních slavnostech v Bayreuthu a na Hudebních slavnostech v Salcburku[10] a jako host dirigoval například v Teatro Comunale di Bologna, v Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, v Metropolitní opeře v New Yorku a ve Vídeňské státní opeře.[3] V návaznosti na rozhodnutí Nadace Richarda Wagnera Bayreuth ze září 2008 o jmenování Evy Wagnerové-Pasquierové a Kathariny Wagnerové za nástupce Wolfganga Wagnera ve vedení bayreuthského festivalu byl Thielemann jmenován hudebním poradcem, což v zásadě znamená hudebním ředitelem slavností; smlouva byla podepsána roku 2010.[11][12] Thielemann oddirigoval v Bayreuthu více než 100 představení, což je více než kterýkoli dirigent slavností vyjma Felixe Mottla.[7]

Roku 2003 obdržel Thielemann z rukou vládnoucího starosty Berlína Klause Wowereita německý Spolkový záslužný kříž 1. třídy (Bundesverdienstkreuz 1. Klasse).[13] Je považován za nositele rakousko-německé dirigentské tradice ve stopách Wilhelma Furtwänglera a Herberta von Karajana.[14][15]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

pro Major
pro Hänssler
pro Virgin
pro Unitel Classica
pro Opus Arte
  • Richard Wagner, Prsten Nibelungův účinkující: Michelle Breedt, Albert Dohmen, Stephen Gould, Hans-Peter König, Linda Watson, Eva-Maria Westbroek, Orchester der Bayreuther Festspiele, nahráno živě v průběhu slavností 2008, vydáno listopad 2009
pro Decca
pro Deutsche Grammophon
pro EMI Classics
  • Richard Wagner a Richard Strauss, árie zpívá René Kollo, Orchester der Deutschen Oper Berlin, 1992

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christian Thielemann na anglické Wikipedii a Christian Thielemann na německé Wikipedii.

  1. Obituary for Heinrich Hollreiser. The Times [online]. 2006-08-28 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin : Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy)  
  3. a b Christian Thielemann. A Biographical Timeline [online]. Deutsche Grammophon, 2007-02, [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. STAUNTON, Denis. Berlin's maestros out of tune in race rown. The Observer [online]. 2000-10-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. CONNOLLY, Kate. Berlin opera chief quits in cash row. The Daily Telegraph [online]. 2004-05-18 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  6. Causa Thielemann. "Intrigantenstadel" – Philharmoniker ausgebuht. Süddeutsche Zeitung [online]. 2009-10-16 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (německy) 
  7. a b Christian Thielemann – I was pushed [online]. Intermezzo, 2009-07-26, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Thielemann trumps Pappano [online]. Intermezzo, 2010-11-23, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Christian Thielemann Chefdirigent ab 2012 [online]. Dresden: Sächsische Staatskapelle Dresden, 2009-10-09, [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  10. NOSS, Stephen. The only star here is dead. The Guardian [online]. 2006-07-20 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  11. Thielemann's Bayreuth reigh begins [online]. Intermezzo, 2010-07-29, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. BOYES, Roger. Wagner hits a note of peace over Bayreuth. The Times [online]. 2008-09-02 [cit. 2011-03-03]. Dostupné online.  (anglicky) 
  13. Wowereit überreicht Generalmusikdirektor Thielemann Bundesverdienstkreuz [online]. Berlin: Senatzskanzlei, 2003-09-25, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (německy) 
  14. SERVICE, Tom. Christian Thielemann - the power and the politics. The Guardian [online]. 2009-10-15 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  15. HEWETT, Ivan. Classical choice. The Times [online]. 2003-03-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin : Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]