Chov levharta mandžuského v Zoo Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Enrichment u levhartů mandžuských, samice Khanka, Zoo Praha, 2019

Chov levharta mandžuského v Zoo Praha patří k nejtradičnějším chovům šelem v celé historii zoo. Pražský chov se řadí mezi nejvýznamnější mezi světovými zoologickými zahradami. Na konci roku 2000 byl čistokrevný levhart mandžuský chován pouze v šesti zoo světa v počtu 19 jedinců, z toho pět v Praze.[1]

Historie chovu[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento poddruh chován s přestávkami od počátku 60. let 20. století. V roce 1961 byl jako první přivezen samec Miška, jenž byl dovezen z Ruska, z volné přírody.[2] Následující chov a odchovy ovšem trpěly tím, že mláďata byla kříženci, nejednalo se tak o čistokrevné levharty mandžuské.[2] V roce 1968 se totiž podařilo získat ze Zoo Tallinn samici Kateřinu, ale ukázalo se, že nejde o levharta mandžuského, nýbrž zřejmě levharta čínského.[1] Miška uhynul v červnu 1976.[3] Téhož roku byli přivezeni Tristan a Isolde, narození v Zoo Frankfurt v Německu.

Velké změny v 90. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Soustavnější chov se datuje od roku 1992.[4] Tehdy byla v souvislosti s novým pavilonem kočkovitých šelem přivezena hned čtyři zvířata. Samice Silka a samec Argony, dvojčata narozená v maďarské Zoo Szeged, starý samec ze Zoo Frankfurt a ze Zoo Lipsko samec Argun, rovněž narozený v Zoo Frankfurt. V letech 1992 a 1993 pak ještě byly díky tehdejšímu řediteli Zoo Praha Bohumilu Královi dovezeny dvě mladé samice Koryo a Kuli z Korey, což znamenalo významné genetické obohacení chovu tohoto vzácného levharta v Evropě. Roku 1993 se podařilo získat ze Zoo Moskva k samicím samce, který pocházel také z Korey. Počet levhartů mandžuských v Zoo Praha tehdy dosáhl čísla sedm. Na konci roku 1993 byl levhart z Frankfurtu vrácen do své mateřské zoo. V roce 1994 byli odvezeni Argun a Silka do Zoo Kaunas v Litvě. Samec Argony, původem z maďarského Szegedu, jel za novou partnerkou do Oakhill Center poblíž Oklahoma City v USA. V roce 1995 se podařilo získat ještě dva čistokrevné samce. Ze Zoo Helsinky byl dovezen samec Aga Khan, narozený v Zoo Lipsko, a rovněž samec Shelti ze Zoo Tallinn, narozený v Zoo Moskva. Celkem tak bylo v letech 1992 až 1995 získáno pět čistokrevných levhartů mandžuských.[5] Na jaře 1996 došlo k prvnímu porodu. Mládě páru Kuli a Aga Khan se však nepodařilo odchovat.[3]

První čistokrevná mláďata byla odchována v roce 1997 párem skládajícím se ze samice Kuli a samce Sheltiho.[1] Jednalo se o Bogana a Borinu, tedy samce a samici. Roku 1999 přišel na svět samec pojmenovaný Plaváček, první mládě chovného samce Daniela.[5] Na konci roku 2000 zoo chovala šest levhartů mandžuských.[1]

Od počátku nového tisíciletí[editovat | editovat zdroj]

Levhart mandžuský v Zoo Praha

Počátek roku začal úhynem starého kocoura Sheltiho.[5] V březnu 2001 se však také narodil sameček Edward, který byl v roce 2019 převezen do Zoo Olomouc. Jedná se o poslední Sheltiho mládě.[5] V květnu 2001 se pak ještě narodila dvě mláďata v Zoo Olomouc, která byla počata v Praze. Rodiči těchto mláďat byli Daniel a samice Atas, která byla v Zoo Praha jen krátce a porodila až v Zoo Olomouc.[5]

Přehled jedinců chovaných v červenci 2005, v době otevření současné expozice:

25. listopadu 2013 se narodila trojčata.[6] Úspěšného odchovu tehdy bylo dosaženo po třinácti letech.[7] Rodiči dvou samců a jedné samice byli tehdy tříletá samice Khanka a čtyřletý samec Kirin (narozen roku 2009 v Zoo Ústí nad Labem[8]).[6] Ke konci roku 2018 byl chován pár těchto zvířat.[9] Kurátor Dr. Pavel Brandl je členem komise evropského záchovného programu (EEP) pro tento poddruh.[10] Do současnosti se podařilo odchovat sedm mláďat.

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Levhart mandžuský je k vidění v expozici v horní části zoo v rámci expozičního celku Severský les. K zahájení výstavby došlo 1. září 2004 a k dokončení v červnu 2005.[11] Expozice byla následně slavnostně otevřena v sobotu 23. července 2005, a to za účasti zpěvačky a herečky Zory Jandové.[12] Zpočátku expozici obývala pouze samice Koryo.[2] Na vybudované zázemí a ubikaci navazuje expoziční voliéra se čtyřmi vodními plochami, přibližně obdélníková expozice nabývá rozměrů 11,2 x 17,8 m. Výška oplocení činí 5,5 m.[11] Před výstavbou této expozice žili levharti mandžuští v pavilonu šelem v dolní části zoo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d BRANDL, Pavel. Velké kočky v pražské zoo – historie a perspektivy chovu. Gazella. 2001, roč. 28, s. 42–62. 
  2. a b c Otevření expozic levhartů mandžuských a tygrů ussurijských, křest mláděte urzona kanadského - 23. 7. 2005. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  3. a b KRÁL, Bohumil; BRANTLOVÁ, Simona. Historie chovu levharta mandžuského, Panthera pardus orientalis (Schlegel, 1857) v Zoo Praha. Gazella. 1998, roč. 25, s. 133–142. 
  4. Levhart mandžuský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  5. a b c d e BRANDL, Pavel. Elegáni ve skvrnitých kožiších. Trojský koník. 2001, roč. 3, čís. 2, s. 26–27. 
  6. a b Trojčata slaví první narozeniny. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  7. Zoo Praha se raduje z trojčat levhartů. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  8. Ústecká samice levharta mandžuského skončila v Olomouci. ZOO Ústí nad Labem [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-14. 
  9. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  10. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  11. a b 2005 - Expozice levhartů mandžuských. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  12. Otevření expozic tygrů a levhartů, křtiny urzona. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.