Chlumenské právo

Chlumenské právo či Chełmnské právo (polsky Prawo chełmińskie, německy Kulmer Recht, latinsky Jus Culmense vetus) bylo variantou magdeburského práva.

Historie

Vzniklo v Chlumně a v Toruni a bylo používáno hlavně na polském Pomoří, v Prusku, Varmii a Podlesí. Podle příkazu Kazimíra IV. bylo právo platné od roku 1476 pro všechny obyvatele Královského Pruska (také šlechtu). Nejstaršími dokumenty jsou Kulmer Handfeste od Hermanna von Salza z roku 1232 a Alte Kulm ze 14. století. Nikdy nebyla oficiálně kodifikována. Prakticky byly používány hlavně vytištěné projekty kodifikace z let 1566, 1580 a 1594.

Na Varmii v počátečním období kolonizace a na východních okrajích biskupského dominia (více ohroženého na nájezdy Litevců) byla půda dávána pruskému obyvatelstvu a byly tak zakládány „služební vsi“ na pruských právech. Obyčejně takovéto dary byly jen nevelké – několik akrů (menší než v případě činžovních vsí na chlumenských právech). Obyvatelé vsí s pruskými právy měli povinnost vojenské služby, a také platili nevelké činže (6 denárů chlumenských a plužné). Teprve za takovým ochranným pásem služební vsi s pruskými právy byla prováděna kolonizační akce, při které byly zakládány činžovní vsi s chlumenskými právy. S postupem času byl v nově založené vsi s chlumenskými právy vyznačován služební majetek na pruských právech (např. Zawidy). Vlastníci majetků s pruskými právy (pruská ves, pruský dvůr) ve varmském dominiu stanovili kmen zbrojné síly biskupa.

Na chlumenském právě jedna zbrojná služba připadala na 20–40 włok země, na pruském právě jedna zbrojná služba připadala na 2–4 włoky. Pruské právo dopouštělo dědictví pouze synům, kdežto na právech chlumenských dědily také dcery a příbuzní v pobočné linii. Pro osadníky bylo výhodnější lokování vsi na právě chlumenském (menší vojenské zatížení a větší práva dědění). V 15. a 16. století po vylidnění mnoha vsí na Varmii v období opětovné kolonizace vsí (zvláště polským obyvatelstvem z chlumenska a severního Mazovska), byly vesnice zakládány na právech magdeburských, která se lišila od práv chlumenských tím, že dopouštěla dědictví pouze v mužské linii (pokud nebyl mužský potomek, vlastnictví se vracelo v případě Varmie biskupovi).

V Prusech knížecích soudní práva chlumenská byla zrušena landrechtem v roce 1620. V Prusech královských platilo až do dělení Polska. Chlumenská práva dávala velké výhody a zajišťovala mnohé svobody, zpočátku byla mimo jiné nástrojem ke stažení německých osadníků na země řádu křižáků. Překračování těchto práv bylo jedním z hlavních důvodů vzniku Pruského spolku a jeho následném vzdání se Polsku, čím roku 1466 Polsko získalo přístup k moři.

Města založená na chlumenských právech

V Řádovém Prusku

Chlumno (pl. Chełmno, něm. Culm) – 1233
Kvidín (pl. Kwidzyn, něm. Marienwerder) – 1233
Toruň (pl. Toruń, něm. Thorn) – 1233
Grudenec (pl. Grudziądz, něm. Graundenz) – 1291
Hněv (staropol. Wońsk, pl. Gniew, něm. Mewe) – 1297
Královec (pl. Królewiec, něm. Königsberg) – 1300
Jílová (pl. Iława, něm. Deutsch Eylau) – 1305
Lasín (pl. Łasin, něm. Lessen) – 1306
Brodnice (pl. Brodnica, něm. Strasburg in Westpreußen, Strasburg an der Drewenz) – 1317
Libava (pl. Lubawa, něm. Löbau in Westpreußen) – 1326
Libavské Nové Město (pl. Nowe Miasto Lubawskie, něm. Neumark in Westpreussen) – 1325
Morýnek (pl. Morąg, něm. Mohrungen) – 1327
Prabuty (něm. Riesenburg) – 1330
Resel (pl. Reszel, něm. Rößel) – 1337
Soldava (pl. Działdowo, něm. Soldau) – 1344
Bytov (pl. Bytów, něm. Bütow) – 1346
Tuchola (něm. Tuchel) – 1346
Gdaňsk (pl. Gdańsk, něm. Danzig) – 1343
Olštýn (pl. Olsztyn, něm. Allenstein) – 1353
Rastenburk (pl. Kętrzyn, něm. Rastenburg) – 1357
Bílý Bor (pl. Biały Bór, něm. Baldenburg) – 1382
Štum (pl. Sztum, něm. Stuhm) – 1416
Klajpeda (pl. Kłajpeda, něm. Memel) – 1475

V Mazovském knížectví

Plock (pl. Płock) – 1237
Varšava – cca 1300
Mazovský Nový Dvůr (pl. Nowy Dwór Mazowiecki) – 1374
Růžan (pl. Różan, něm. Rozan) – 1378
Hostynín (pl. Gostynin) – 1382
Mnišev (pl. Mniszew) – 1382
Čersk (pl. Czersk) – 1386
Těchanov (pl. Ciechanów) – 1400
Lomže (pl. Łomża) – 1418
Kolno – 1425
Tykotín (pl. Tykocin) – 1425
Přasnyš (pl. Przasnysz) – 1427
Písečno (pl. Piaseczno) – 1429
Mlava (pl. Mława) – 1429
Mštěnov (pl. Mszczonów) – 1437
Radimín (pl. Radzymin) – 1475
Nezboř (pl. Niedzbórz) – 1505

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Chełmenské právo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích