Chlorid zinečnatý
Šablona:Infobox Chemická sloučenina
Chlorid zinečnatý je anorganická sloučenina chloru a zinku (chemický vzorec ZnCl2). Existuje v devíti známých krystalových formách. Jedná se o bezbarvou nebo bílou látku dobře rozpustnou ve vodě. ZnCl2 je hygroskopický a navlhavý, proto musí být chráněn před vlhkostí, včetně vodních par ve vzduchu. Používá se v široké škále aplikací při zpracování textilu, jako tavidlo a v chemické syntéze.
Není znám žádný minerál s tímto chemickým složením, existuje však velmi vzácný nerost simonkolleit se vzorcem Zn5(OH)8Cl2·H2O.
Bezpečnost
Chlorid zinečnatý dráždí kůži a dýchací ústrojí[1]. Bezpečnostní opatření, která se vztahují k bezvodému ZnCl2, platí i pro jiné bezvodé halogenidy kovů, tj. jejich hydrolýza může být exotermická a je třeba se vystříhat kontaktu s těmito látkami. Koncentrované roztoky jsou kyselé a žíravé, jakožto Lewisova kyselina poškozují celulózu a hedvábí.
References
- V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zinc chloride na anglické Wikipedii.
Literatura
- N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
- Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
- The Merck Index, 7th edition, Merck & Co, Rahway, New Jersey, USA, 1960.
- D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
- J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.
- G. J. McGarvey, in Handbook of Reagents for Organic Synthesis, Volume 1: Reagents, Auxiliaries and Catalysts for C-C Bond Formation, (R. M. Coates, S. E. Denmark, eds.), pp. 220–3, Wiley, New York, 1999.
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
