Chlordifenylfosfin

Chlordifenylfosfin
	Strukturní vzorec
	Model molekuly
Obecné
Systematický název	chlorid difenylfosforitý
Funkční vzorec	(C6H5)2PCl
Sumární vzorec	C12H10PCl
Vzhled	bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	1079-66-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	214-093-2
PubChem	66180
SMILES	ClP(c1ccccc1)c2ccccc2
InChI	1S/C12H10ClP/c13-14(11-7-3-1-4-8-11)12-9-5-2-6-10-12/h1-10H
Vlastnosti
Molární hmotnost	256,09 g/mol
Teplota varu	320 °C (593 K)
Hustota	1,229 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	reaguje
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	rozpustný v ethanolu a tetrahydrofuranu
Rozpustnost v nepolárních; rozpouštědlech	rozpustný v benzenu a etherech
Bezpečnost
	; GHS05 ; GHS07
H-věty	H290 H302 H314 H318 H412
P-věty	P234 P260 P264 P270 P273 P280 P301+312 P301+330+331 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P321 P330 P363 P390 P404 P405 P501
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlordifenylfosfin je organická sloučenina se vzorcem (C₆H₅)₂PCl, zkracovaným do podoby Ph₂PCl. Jedná se o bezbarvou kapalinu se zápachem podobným česneku, zachytitelným i při koncentracích v řádu 10⁻⁷ %. Používá se na zavádění skupin Ph₂P do sloučenin, například při tvorbě ligandů.^[2] Podobně jako ostatní halogenfosfiny reaguje Ph₂PCl s mnoha nukleofily, jako je voda, a také je snadno oxidovatelný, dokonce i na vzduchu.

Výroba a reakce[editovat | editovat zdroj]

Chlordifenylfosfin se vyrábí z benzenu a chloridu fosforitého. Benzen reaguje s chloridem fosforitým za teploty kolem 600 °C, čímž se vytváří dichlorfenylfosfin (PhPCl₂) a HCl. Redistribucí plynného PhPCl₂ za vysoké teploty vzniká poté chlorodifenylfosfin.^[2]^[3]

2 PhPCl₂ → Ph₂PCl + PCl₃

Lze také použít redistribuční reakci, kde jsou výchozími látkami chlorid fosforitý a trifenylfosfin:

PCl₃ + 2 PPh₃ → 2 Ph₂PCl

Chlordifenylfosfin se hydrolyzuje na difenylfosfinoxid. Redukcí sodíkem vzniká tetrafenyldifosfin:

2 Ph₂PCl + 2 Na → [Ph₂P]₂ + 2 NaCl

Použití[editovat | editovat zdroj]

Chlorodifosfin se, podobně jako další chlorfosfiny, používá na přípravu různých fosfinů. Často se přitom nechává reagovat s Grignardovými činidly:^[3]

Ph₂PCl + MgRX → Ph₂PR + MgClX

Fosfiny vytvořené reakcemi s Ph₂PCl mohou dále reagovat, výsledné produkty mohou být využity například jako pesticidy (například EPN), stabilizátory plastů (Sandostab P-EPQ), katalyzátory a zpomalovače hoření (sem patří mimo jiné cyklický anhydrid kyseliny fosfinokarboxylové), díky čemuž je Ph₂PCl významným průmyslovým meziproduktem.^[2]^[3]

Příprava difenylfosfidových sloučenin[editovat | editovat zdroj]

Chlordifenylfosfin se používá k přípravě difenylfosfidu sodného reakcí se sodíkem v 1,4-dioxanu.^[4]

Ph₂PCl + 2 Na → Ph₂PNa + NaCl

Difenylfosfin lze získat reakcí Ph₂PCl a hydridu lithno-hlinitého; ten se obvykle používá v přebytku.

^[5]

4 Ph₂PCl + LiAlH₄ → 4 Ph₂PH + LiCl + AlCl₃

Ph₂PNa i Ph₂PH se také používají na přípravu fosfinových ligandů.

Charakterizace[editovat | editovat zdroj]

Čistota Ph₂PCl se často zkoumá pomocí 31P NMR spektroskopie.^[6]

Sloučenina	³¹P chemický posuv (ppm vs 85% H₃PO₄)
PPh₃	−6
PPh₂Cl	81,5
PPhCl₂	165
PCl₃	218

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chlorodiphenylphosphine na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/66180
↑ ^a ^b ^c Quin, L. D. A Guide to Organophosphorus Chemistry; Wiley IEEE: New York, 2000; pp 44-69. ISBN 0-471-31824-8
↑ ^a ^b ^c Svara, J.; Weferling, N.; Hofmann, T. "Phosphorus Compounds, Organic," In 'Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 7th ed.; Wiley-VCH: 2008; DOI:10.1002/14356007.a19_545.pub2; Accessed: February 18, 2008.
↑ Jackson W. Roy; R. J. Thomson; M. F. MacKay. The Stereochemistry of Organometallic Compounds. XXV. The Stereochemistry of Displacements of Secondary Methanesulfonate and p-Toluene-sulfonate esters by Diphenylphosphide Ions. X-ray Crystal Structure of (5α-Cholestan-3α-yl)diphenylphosphine Oxide. Australian Journal of Chemistry. 1985, s. 111–118. DOI 10.1071/CH9850111.
↑ Valeria A. Stepanova; Valery V. Dunina; Irina P. Smoliakova. Reactions of Cyclopalladated Complexes with Lithium Diphenylphosphide. Organometallics. 2009, s. 6546–6558. DOI 10.1021/om9005615.
↑ O. Kühl "Phosphorus-31 NMR Spectroscopy" Springer, Berlin, 2008. ISBN 978-3-540-79118-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlordifenylfosfin na Wikimedia Commons

[pubchem-1] ttps://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/66180

[Quin-2] Quin, L. D. A Guide to Organophosphorus Chemistry; Wiley IEEE: New York, 2000; pp 44-69. ISBN 0-471-31824-8

[Svara-3] Svara, J.; Weferling, N.; Hofmann, T. "Phosphorus Compounds, Organic," In 'Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 7th ed.; Wiley-VCH: 2008; DOI:10.1002/14356007.a19_545.pub2; Accessed: February 18, 2008.

[4] Jackson W. Roy; R. J. Thomson; M. F. MacKay. The Stereochemistry of Organometallic Compounds. XXV. The Stereochemistry of Displacements of Secondary Methanesulfonate and p-Toluene-sulfonate esters by Diphenylphosphide Ions. X-ray Crystal Structure of (5α-Cholestan-3α-yl)diphenylphosphine Oxide. Australian Journal of Chemistry. 1985, s. 111–118. DOI 10.1071/CH9850111.

[5] Valeria A. Stepanova; Valery V. Dunina; Irina P. Smoliakova. Reactions of Cyclopalladated Complexes with Lithium Diphenylphosphide. Organometallics. 2009, s. 6546–6558. DOI 10.1021/om9005615.

[6] O. Kühl "Phosphorus-31 NMR Spectroscopy" Springer, Berlin, 2008. ISBN 978-3-540-79118-8

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]