Chlodvík III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chlodvík III.
franský král
Chlodvík III., portrét ze zlatého tremissu
Chlodvík III., portrét ze zlatého tremissu
Doba vlády 675676
Tituly král Austrasie
Narození po 660?
Úmrtí po 676?
Předchůdce Childerich II.
Nástupce Dagobert II.
Dynastie Merovejci
Otec Chlothar III. ?
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlodvík III. (po 660? - po 676?) byl v letech 675 a 676 franským králem Austrasie z dynastie Merovejců. Jeho vláda byla tak krátká a sporná, že ho lze považovat pouze za pretendenta.[1] Jediným zdrojem informací o jeho vládě je Passio Leudegarii, Leodegara biskupa z Autun.[2]

Po vraždě Childericha II. v roce 675 začal mezi různými aristokratickými skupinami mocenský boj o dědictví v Austrasii a Neustrii. V Neustrii byl jednou z těchto skupin na trůn jmenován Theuderich III., který byl nejmladším synem Chlodvíka II. a královny Balthildy.[2] Důležitou roli v tomto boji o moc sehrál autunský biskup Leodegar a bývalý majordomus Ebroin, který byl v opozici proti biskupovi. Ebroin v Austrasii jako merovejského nástupce jmenoval Chlodvíka III., s jehož pomocí chtěl legalizovat svojí ztracenou pozici majordoma.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Základním zdrojem informací o Chlodvíkovi III. je Passio Leudegarii (popis mučednictví biskupa Leodegara).[3] Po smrti Childericha II. se v Austrasii vytvořila aristokratská skupina, ke které se připojil také bývalý majordomus Ebroin. Tato skupina jmenovala králem Austrasie Chlodvíka III. o kterém prohlašovali, že je synem Chlothara III., syna Chlodvíka II. a požadovali jeho uznání i opoziční stranou. Uznání Chlodvíka požadovali i od biskupa Leodegara z Autunu a tvrdili, že jeho král Theuderich III. je neprávoplatný. Vláda Chlodvíka III. trvala přibližně od září 675 do června 676.[4] S pomocí legitimního merovejského panovníka se chtěl Ebroin zmocnit svého ztraceného úřadu majordoma a tím získat i pravomoc k vydávání právně závazných rozkazů (praecepta) a královských předvolání, jejichž prostřednictvím chtěl naverbovat armádu.[3] O generaci později stejného triku využil Karel Martel, když si v roce 717 úřad zlegalizoval dosazením merovejského krále Chlothara IV.[5] Když Ebroin úřad majordoma získal, s pomocí armády se na podzim roku 675 zmocnil královské pokladnice. Jakmile získal kontrolu nad pokladnicí, stáhl svou podporu Chlodvíka III. a někdy mezi 2. dubnem a 30. červnem 676 Austrasiané na trůn dosadili Dagoberta II.

O dalším osudu Chlodvíka III. se nedochovaly žádné zdroje.[2] Existuje několik mincí, které jsou připisovány krátké vládě Chlodvíka III. Je mezi nimi i zlatý tremissis nesoucí jméno CHLODOVIO RIX a jméno peněžníka Eborina.[6][7] Ačkoli je možné, že mince byly ražené za Chlodvíka IV.

Obvykle se předpokládá, že Chlodvík byl chlapec nedynastického původu, využitý jen v mocenském boji. Podle Margarety Weidemannový, se jednalo o nemanželského syna Chlothara III.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clovis III na anglické Wikipedii.

  1. GERBERDING, Richard A. The rise of the Carolingians and the Liber historiae Francorum. Oxford: Clarendon Press 209 s. Dostupné online. ISBN 9780198229407. S. 71. (anglicky) 
  2. a b c WOOD, Ian. The Merovingian kingdoms, 450-751. Abingdon, Oxon: Routledge, 2014. 408 s. Dostupné online. ISBN 9781317871156. (anglicky) 
  3. a b FOURACRE, Paul; GERBERDING, Richard A.; GERBERDING, Richard A. Late Merovingian France: History and Hagiography, 640-720. [s.l.]: Manchester University Press Dostupné online. ISBN 978-0-7190-4791-6. (anglicky) 
  4. HALFOND, Gregory I. Bishops and the Politics of Patronage in Merovingian Gaul. [s.l.]: Cornell University Press Dostupné online. ISBN 978-1-5017-3932-3. (anglicky) 
  5. FOURACRE, Paul. The age of Charles Martel. London: Routledge, 2013. 207 s. Dostupné online. ISBN 9781315845647. S. 65, 69-70. (anglicky) 
  6. BLET-LEMARQUAND, Maryse; BOMPAIRE, Marc; MORRISSON, Cécile. Platine et plomb dans les monnaies d’or mérovingiennes : nouvelles perspectives analytiques. S. 175–198. Revue Numismatique [online]. 2010 [cit. 2021-04-02]. Roč. 6, čís. 166, s. 175–198. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. GRIERSON, Philip; BLACKBURN, Mark A. S. Medieval European Coinage: With a Catalogue of the Coins in the Fitzwilliam Museum, Cambridge. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-03177-6. (anglicky) 
  8. HALFOND, Gregory I. Bishops and the Politics of Patronage in Merovingian Gaul. [s.l.]: Cornell University Press Dostupné online. ISBN 978-1-5017-3932-3. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Childerich II.
král Austrasie
675676
Nástupce:
Dagobert II.