Chiquitové

Chiquitové
Chiquitové na ilustraci z roku 1831
Bolívie Bolívie	87 885
Brazílie Brazílie	473
Jazyk(y)
chiquitano, španělština, portugalština
Náboženství
křesťanství, animismus

Chiquitové (španělsky Pueblo chiquitano, v jazyce chiquitano Monkoka) jsou autochtonní obyvatelé Jižní Ameriky. Žijí převážně v regionu tropických savan zvaném Chiquitania, který leží mezi řekami Guaporé a Otuquis v severovýchodní části bolivijského departmentu Santa Cruz a zasahuje také na území brazilského státu Mato Grosso. Jejich populace se odhaduje na zhruba 90 000 osob, z toho čtyřicet až šedesát tisíc hovoří řečí chiquitano (zvanou také „besiro“), která patří mezi izolované jazyky a dělí se na čtyři hlavní dialekty (piñoco, manasí, tao a peñoki). Jejich zájmy hájí sdružení Organización Indígena Chiquitana.

Historie

Etnogeneze Chiquitů sahá do období po příchodu španělských kolonizátorů, kdy Tovaryšstvo Ježíšovo spojilo různá domorodá etnika (Samucos, Paikoneka, Saraveka, Otuke, Kuruminaka, Kuravé, Koraveka, Tapiis, Korokaneka a další) prostřednictvím křesťanské víry, společného jazyka a nucené práce na redukcích. Šestice dochovaných osad byla zapsána na seznam Světového dědictví jako Jezuitské misie na území Chiquitos. Název etnika pochází ze španělského výrazu „chiquito“ (maličký): první Evropané se podle nízkých vchodů domorodých chýší domnívali, že zde žijí trpaslíci.

Současnost

Chiquitská populace byla zdecimována koncem devatenáctého století, kdy zde majitelé kaučukových plantáží lovili otroky, kteří hynuli vysílením a na zavlečené choroby. Pod vlivem evropské civilizace se původní lovecko-sběračské populace přeorientovaly na pěstování kukuřice, manioku a batátů, věnují se výrobě keramiky a houpacích sítí, často jsou Chiquitové zaměstnáni na rančích nebo odcházejí za prací do měst. Formálně se hlásí ke křesťanství, značný vliv na vesnické komunity však stále mají šamani.