Charles Whitworth, 1. hrabě Whitworth
| Charles Whitworth, 1. hrabě Whitworth | |
|---|---|
,_by_Giovanni_Battista_Lampi.jpg) | |
| Narození | 19.jul. / 30. května 1752greg. Kent |
| Úmrtí | 13. května 1825 (ve věku 72 let) Sussex |
| Alma mater | Tonbridge School |
| Povolání | diplomat a politik |
| Zaměstnavatel | Foreign Office |
| Choť | Arabella Diana Cope (od 1801)[1] |
| Rodiče | Charles Whitworth[2] a Martha Shelley[3] |
| Funkce | ambassador of the United Kingdom to Poland (1785–1788) ambassador of the Kingdom of Great Britain to the Russian Empire (1788–1800) Velvyslanec Spojeného království ve Francii (1802–1803) člen britské Soukromé rady člen Sněmovny lordů |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles Whitworth, 1. hrabě Whitworth (Charles Whitworth, 1st Earl Whitworth, 1st Viscount Whitworth, 1st Baron Adbaston, 1st Baron Whitworth) (29. května 1752, Leybourne Grange, Anglie – 13. května 1825, Knole, Anglie) byl britský diplomat. V době válek s revoluční Francií a napoleonských válek zastával důležité funkce vyslance v Rusku a Francii, později byl místokrálem v Irsku (1813–1817). Od roku 1800 užíval irský titul barona, nakonec byl povýšen na hraběte (1815).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze statkářské rodiny z Kentu, narodil se jako starší syn místopředsedy Dolní sněmovny Sira Charlese Whitwortha (1721–1778). Měl mladšího bratra Roberta, který se v roce 1778 utopil v Temži. Po středoškolských studiích vstoupil do armády, zúčastnil se války proti americkým koloniím a dosáhl hodnosti podplukovníka. Pod patronátem Johna Sackvilla, 3. vévody z Dorsetu, pak vstoupil do diplomatických služeb a v letech 1785–1788 byl vyslancem v Polsku. Významnou diplomatickou úlohu sehrál jako dlouholetý vyslanec v Rusku (1788–1800), kde uzavřel několik důležitých smluv a stal se osobním přítelem cara Pavla I. (v roce 1797 se zúčastnil jeho korunovace). Mezitím obdržel Řád lázně a od té doby užíval titul Sir (1793). Zásluhou Pavla I. obdržel irský titul barona (1800), během ruského sbližování s napoleonskou Francií byl ale z Ruska nakonec odvolán na přímou carovu žádost. Po mimořádné diplomatické misi v Dánsku (1800) byl jmenován na další významný post vyslance ve Francii (1802–1803). V Paříži se dostával do konfliktů s Napoleonem, jeho mise ale netrvala dlouho, protože v květnu 1803 byl obnoven válečný stav mezi Francií a Británií, načež se Whitworth musel vrátil do Anglie. Po roce 1803 žil převážně v soukromí, ale od roku 1807 až do smrti byl členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie. V roce 1813 byl krátce lordem komořím krále Jiřího III. a v letech 1813–1817 místokrálem v Irsku. V roce 1813 byl povýšen na vikomta a nakonec získal titul hraběte (1815). Veřejně vystoupil naposledy v roce 1821 při korunovaci Jiřího IV. Zemřel na hradě Knole, majetku vévodů z Dorsetu.
Jeho manželkou byla Arabella Cope (1769–1825), která byla předtím manželkou 3. vévody z Dorsetu a po ovdovění (1799) se v roce 1800 provdala za Whitwortha. Jejich manželství zůstalo bez potomstva. Jméno Whitworth později přijal jeho synovec, generál a generální guvernér Kanady Matthew Whitworth-Aylmer, 5. baron Aylmer (1775–1850).
Švagrem hraběte Whitwortha byl právník a nejvyšší sudí v Bengálsku Sir Henry Russell (1751–1836).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ Oxford Dictionary of National Biography. Oxford. 2004.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MANFRED, Albert Zacharovič: Napoleon Bonaparte; Praha, 1990
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Whitworth, 1. hrabě Whitworth na Wikimedia Commons - Charles Whitworth na webu thepeerage
