Charles Joseph de Ligne
| Charles Joseph de Ligne | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. května 1735 Brusel |
| Úmrtí | 13. prosince 1814 (ve věku 79 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Kahlenberg Cemetery |
| Povolání | spisovatel, literát, politik, dramatik, filozof, voják, důstojník, vojenský velitel a diplomat |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Marie Františka z Lichtenštejna (od 1755)[1] |
| Děti | Louis de Ligne Charles-Joseph Antoine de Ligne |
| Rodiče | Claude Lamoral II, 6th Prince of Ligne a Alžběta Alexandrina ze Salmu |
| Rod | Ligneové |
| Příbuzní | Eugène de Ligne (1804-1880) (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles Joseph de Ligne (23. května 1735 Brusel - 13. prosince 1814 Vídeň) byl šlechtic, důstojník a diplomat v rakouských službách, původem z belgického knížecího rodu Ligne.
Život[editovat | editovat zdroj]
V roce 1752 vstoupil do rakouských služeb, jako kadet pěšího pluku svého otce (38. pěší pluk). V letech 1757 a 1758 se aktivně účastnil sedmileté války v bojích proti Prusku. Ve válce o bavorské dědictví získal hodnost polního podmaršálka. Roku 1772 mu byl udělen řád zlatého rouna. V letech 1788 až 1789 bojoval na straně Ruska a Rakouska v Rusko-turecké válce. Za dobytí Bělehradu získal roku 1789 komandérský kříž Vojenského řádu Marie Terezie.
Byl oblíbeným a vyhledávaným společníkem evropské aristokracie. Navštěvoval Giacoma Casanovu, s nímž se spřátelil, také Wielanda, paní Germaine de Staël a dopisoval si s Jeanem Jacquesem Rousseauem, Voltairem, Johannem Wolfgangem Goethem, pruským císařem Fridrichem II. i ruskou carevnou Kateřinou II.
Princ de Ligne byl přijat za člen bruselské lóže svobodných zednářů L'Heureuse Rencontre. Když byla v roce 1785 založena nová zednářská lóže regimentu Ligne, byl jejím ctihodným mistrem.
V roce 1755 se ve Valticích oženil s princeznou Marií Františkou z Lichtenštejna (1739–1821), dcerou Emanuela z Lichtenštejna. Z jejich manželství pocházelo osm dětí.[2]
Smrt[editovat | editovat zdroj]
V dopise svému příteli, princi Charlesi z Talleyrandu, v říjnu roku 1814 předpověděl svou vlastní smrt slovy: "Vídeňskému kongresu ještě chybí jedna událost: pohřeb polního maršála, postarám se o to." Slavný pohřeb za účasti všech politiků Vídeňského kongresu se konal v kostele Skotů ve Vídni, kde byl princ de Ligne také pohřben.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ Rodokmen rodu Ligne dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Joseph de Ligne na Wikimedia Commons - Krátký životopis na austria-forum.org AEIOU
- Životopis na galerie osobnosti Nového Jičína
- Rakouští generálové
- Rakouští maršálové
- Ligneové
- Osobnosti sedmileté války
- Belgičtí spisovatelé
- Belgičtí dramatici
- Rakouští šlechtici
- Aforisté
- Autoři vojenské literatury
- Belgičtí princové
- Diplomaté Rakouska
- Rakouští spisovatelé
- Nositelé Řádu železné koruny
- Spisovatelé píšící francouzsky
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Rytíři Řádu zlatého rouna
- Svobodní zednáři
- Narození v Bruselu
- Narození 23. května
- Narození v Bruselském regionu
- Úmrtí ve Vídni
- Úmrtí 13. prosince
- Narození v roce 1735
- Úmrtí v roce 1814