Charles Huntziger
| Charles Huntziger | |
|---|---|
 Huntziger podepisující francouzskou kapitulaci v Compiègne | |
| Rodné jméno | Charles Léon Clément Huntziger |
| Narození | 25. červen 1880 Lesneven |
| Úmrtí | 12. listopad 1941 nedaleko Le Vigan |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generál |
| Doba služby | 1898 – 1941 |
| Sloužil |  Třetí Francouzská republika Vichistická Francie |
| Složka |  Armáda Francie |
| Velel | 2. armáda |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
 multimediální obsah na Commons | |
Charles Léon Clément Huntziger (25. června 1880, Lesneven – 12. listopadu 1941, nedaleko Le Vigan) byl francouzský generál z dob Třetí Francouzské republiky, který po francouzské porážce v bitvě o Francii podepsal v lese u Compiègne a u Říma v červnu 1940 francouzskou kapitulaci. Zemřel v roce 1941 při leteckém neštěstí nedaleko Le Vigan.
Život[editovat | editovat zdroj]
Před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]
Generál Charles Huntziger se narodil 25. června 1880 v západofrancouzském Lesnevenu. V roce 1900 vystudoval vojenskou akademii (École spéciale militaire de Saint-Cyr) v Saint-Cyru a vstoupil do koloniální pěchoty. Během první světové války sloužil na Středním východě ve funkci náčelníka štábu spojeneckých expedičních sil a z této funkce se zasloužil o plánování spojeneckého vítězství, které 30. října 1918 vedlo k podepsání příměří v Moudrosu. Roku 1933 byl jmenován vrchním velitelem francouzských vojsk v Sýrii a Libanonu. V roce 1938 byl jmenován členem Vrchní válečné rady, anglo-francouzské organizace ustanovené k dohlížení na spojeneckou strategii.[1]
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Po vypuknutí druhé světové války, přesněji 2. září 1939, byl jmenován velitelem francouzské 2. armády a od 5. června 1940 velitelem 4. armádní skupiny.[2] Spolu s druhou armádou byl během německé invaze do Francie dislokován v Ardenách. Jelikož německé velení rozhodlo vést útok přes Ardeny,[3] údajně neprostupné, jeho armáda však nebyla na přímý střet dobře připravena a tak byla poražena v tankové bitvě u Sedanu.[1]
Po francouzské porážce[editovat | editovat zdroj]
Po úplné francouzské porážce byl jmenován maršálem Pétainem vyjednavačem příměří s Němci. Po společných jednáních podepsal spolu s Wilhelmem Keitelem 22. června 1940 ve vagónu u Compiègne francouzskou kapitulaci. Po uzavření příměří s Němci podepsal 24. června 1940 nedaleko Říma příměří s Italy. Ve Vichistické Francii se poté stal vrchním velitelem pozemních sil. Dne 3. října 1940 vydal antisemitský dokument, který vylučoval Židy z pozic v armádě, v tisku, v obchodech, v průmyslu a v politice Vichistického režimu.[1] Ve vládách Pierra Flandina, Pierra Lavala a Franca Darlana zastával funkce ministra obrany a války. Zemřel spolu s dalšími šesti cestujícími[4] nedaleko jihofrancouzského Le Vigan 12. listopadu 1941 v důsledku letecké nehody. Jeho letoun se zřítil při návratu z inspekce. Pohřeb se konal 15. listopadu téhož roku v katedrále ve Vichy a pohřben byl v 9. oddělení pařížského hřbitova Cimetiere de Passy.[5] Jeho pohřbu se zúčastnili i čtyři zástupci Itálie a dvanáct zástupců Německa. Německou delegaci vedl dle dobového tisku Otto Abetz, Hitlerův emisar v Paříži a jako zástupce Wehrmachtu se pohřbu zúčastnil generál dělostřelectva Vogl. V čele italské delegace byl generál Maggiolini.[4]
Jeho žena byla první nositelkou Řádu Francisque.
Posmrtné pocty[editovat | editovat zdroj]
Na místě dopadu jeho letounu v lese u Le Vigan mu byl postaven kamenný pomník s následujícím nápisem (originál ve francouzštině):
Na paměť
armádního generála
HUNTZIGERA
Charlese Clémenta
státního sekretáře ministerstva války
vrchního velitele pozemních sil
a jeho spolupracovníků
a spolucestujících
spadlých na tomto místě
dne 12. listopadu 1941
při návratu z letecké cesty
po Severní Africe[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Huntziger na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c CHEN, Peter. Charles Huntziger [online]. ww2db.com [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DELPORTE, David. Armée de Terre Française 1940 [online]. www.atf40.fr [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Dokumentární seriál Generálové Wehrmachtu, profil na CSFD.cz
- ↑ a b GHALI, Paul. Italians, Nazis mourn in Vichy. Pittsburgh Press. 11. 1941, roč. 58, čís. 146, s. 4. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gen Charles Huntziger (1880 - 1941) - Find A Grave Memorial [online]. www.findagrave.com, 2006-03-23 [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROBIN, Jean. Potez 662 Charles Huntziger (site du crash) [online]. aerosteles.net, 2008-11-23 [cit. 2013-01-07]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BERT, Adam Cornelius. Charles Huntziger. [s.l.]: Chromo Publishing, 2011. 184 s. ISBN 978-61-370-6883-0. (anglicky)
- SIR HORNE, Alistair. To Lose a Battle. [s.l.]: Penguin Books, 2007. 736 s. Dostupné online. ISBN 978-01-410-3065-4. (anglicky)
- JACKSON, Julian. The Fall of France. Oxford: Oxford University Press, 2004. 296 s. ISBN 978-01-928-0550-8. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Huntziger na Wikimedia Commons - Video z místa dopadu letounu a video z pohřbu Huntzigera
