Přeskočit na obsah

Chaluhový les

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
chaluhový les v Monterey Bay Aquarium

Chaluhový les, též kelpový les (kelp forest), je mořský porost (společenstvo) s výrazným zastoupením velkých chaluh. Je to jeden z nejproduktivnějších a nejdynamičtějších ekosystémů na Zemi. Malé oblasti s porosty řas jsou nazývány „chaluhové záhony“.

Chaluhové lesy se vyskytují v mírném a polárním podnebném pásu při pobřeží oceánů. V roce 2007 byl jeden objeven u pobřeží Ekvádoru.

Fyzicky je chaluhový les tvořen vzrostlými makroskopickými hnědými řasami (chaluhami). Poskytuje jedinečný, trojrozměrný habitat mořským organismům a je zdrojem poznání mnoha ekologických vazeb. Ve 20. století byl předmětem rozsáhlého výzkumu, zaměřeného především na trofické vztahy, ale neustále se objevují nové myšlenky, které souvisejí s tímto jedinečným ekosystémem. Chaluhové lesy mohou ovlivňovat pobřežní proudy a poskytovat mnoho ekosystémových služeb.

Chaluhové lesy jsou povětšinou spojeny s výstupnými mořskými proudy, které přinášejí chladnější, na živiny bohaté vody. U víceletých chaluh je největší nárůst biomasy spojen právě s výstupnými proudy.

rozšíření chaluhových lesů

Pro pobřežní vody východního a západního Atlantského oceánu, Číny a Japonska je typický převládající rod chaluh Laminaria; pro Austrálii, Nový Zéland a jižní Afriku je to rod Ecklonia; a pro severovýchodní a jihovýchodní Tichý oceán a ostrovy Jižního oceánu je to bobulák (Macrocystis), který se objevuje ostrůvkovitě i u Austrálie, Nového Zélandu a jižní Afriky. Oblast s největší biologickou diverzitou chaluh (více než 20 druhů) je v severovýchodním Tichém oceánu, severně od San Francisca po Aleutské ostrovy.

V dobře prozkoumaných aljašských chaluhových lesích vydry mořské (Enhydra lutris) coby klíčový druh kontrolují populace býložravých ježovek (Echinoidea). V jižní Kalifornii kontrolují počet býložravých ježovek například i humři a velké ryby jako pyskoun guadalupský (Semicossyphus pulcher).

Vliv člověka přispívá k degradaci společenstev chaluhových lesů. Mimořádné obavy plynou z nadměrné těžby ryb (přelovování), které může vést ke zvyšování počtu býložravců nadměrně spásajících porosty řas. To může vést rychle k přeměně na pustou podmořskou krajinu, kde se udrží jen málo druhů.

Zavedení mořských chráněných území je jednou ze strategií, jak omezit dopad rybolovu a jak ochránit ekosystém před možnými následky environmentálního stresu.

Turisticky nejznámější pás kelpového lesa se nachází v Kalifornii.

Poloha ve vodě

[editovat | editovat zdroj]

Celý ekosystém se nachází pod hladinou moře. Optimální teplota vody pro tento ekosystém je 10 až 15 stupňů Celsia.[1][2][3] Je nutné, aby voda byla čistá, aby paprsky slunce mohly dosáhnout až na samé dno, z kterých čerpá kelp energii a může růst. Je to nutné proto, aby prováděl fotosyntézu.

Fauna a flora

[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější adaptace živočichů je, že všichni musí dokázat dýchat pod vodou. Přestože je kelp velmi podobný suchozemské rostlině, je adaptovaný tak, aby dokázal žít v chladné, pohybující se, čisté vodě. Pro většinu zvířat, která obývají kelpový les, je potravou samotný kelp. V kelpovém lese se nachází tisíce živočichů, samice ryb schovávají rybky v listech kelpu. Je zde velké množství sasanek a mořských hub. Přežívá zde fytoplankton, což je rovněž hojná potrava pro živočichy, kteří zde žijí.

Nebezpečí pro chaluhové lesy

[editovat | editovat zdroj]

Mezi největší nebezpečí patří znečištění od lidí, silné bouře, prudké změny teploty, které ovlivňují jak živočichy, tak hlavně kelp samotný. Mezi nebezpečí patří ale i odlov predátorů. Vede to k narušení potravního řetězce. Pokud jsou odloveny vydry mořské, které konzumují ježovky, může být zničen celý les.

Populaci přinášejí možnost tvorby přírodních hnojiv a potencionální alternativní energetický zdroj. Kelp může být využit i pro alternativní stravu, kelpové chipsy.

  1. LÜNING, Klaus; FRESHWATER, David Wilson. Temperature tolerance of Northeast Pacific marine algae. S. 310–315. Journal of Phycology [PDF]. Phycological Society of America, 1988-09 [cit. 2024-07-02]. Volume 24, Issue 3, s. 310–315. Dostupné online. ISSN 0022-3646. DOI 10.1111/j.1529-8817.1988.tb04471.x. (anglicky) 
  2. FORTES, M. D.; LÜNING, Klaus. Growth rates of North Sea macroalgae in relation to temperature, irradiance and photoperiod. S. 15–29. Helgoländer Meeresuntersuchungen [online]. 1980-03 [cit. 2024-07-02]. Volume 34, Issue 1, s. 15–29. Dostupné online. DOI 10.1007/BF01983538. (anglicky) 
  3. SUPRATYA, Varoon P.; COLEMAN, Liam J. M.; MARTONE, Patrick T. Elevated Temperature Affects Phenotypic Plasticity in the Bull Kelp (Nereocystis luetkeana, Phaeophyceae). S. 1534. Journal of Phycology [online]. Phycological Society of America, 2020-07-14 [cit. 2024-07-02]. Volume 56, Issue 6, s. 1534. ISSN 0022-3646. DOI 10.1111/jpy.13049. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]