Chůze po laně
Chůze po laně, provazochodectví (německy Seilgehen), provazolezectví , tanec na laně (německy Seiltanz) nebo funambulismus je akrobatická disciplína, užívaná zejména v cirkusech a varieté, ale někteří funambulisté se na chůzi po laně specializují a přitažlivost jejich představení je pak založena na tom, v jaké výšce svou disciplínu provádějí (třeba mezi dvěma mrakodrapy).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Provazochodectví se jako artistická disciplína provozovalo již ve starověku, což dokládají rytiny na starých řeckých vázách. První písemné zprávy o provazochodcích pochází z konce 15. století. Provazochodci tehdy užívali lana konopná, později lana ocelová, která upevňovali na tržištích, kde svá artistická čísla (kejkle) předváděli, na věže radnic či chrámů. V němčině se proto užíval výraz „Turmseilgehen“.[1]
Technika[editovat | editovat zdroj]
Chůze po laně se provádí s balanční tyčí (zejména ve větších výškách) i bez ní. Neexistuje žádná oficiální výška, která by odlišovala běžné provazochodectví od výškového, ale obvykle se uvádí zhruba šest metrů. Angličtina rozlišuje běžné provazochodectví (tightwire), výškové (highwire) a venkovní (skywalk), čeština takové rozlišení nezná.
Technika udržování rovnováhy spočívá v udržování těžiště umělce nad podpůrným bodem, obvykle jeho nohama. Důležité je též speciální lano, běžné lano by vedlo takřka nepochybně k pádu, provazochodecké lano mívá dvě vrstvy, přičemž závity vnitřní a vnější vrstvy musí jít proti sobě.
Slavní provazochodci[editovat | editovat zdroj]
V 16. století proslul touto disciplínou Ital Chiarini, který se těšil přízni královských dvorů v Paříži i Madridu. V 17. století položil základy provazochodecké artistické školy Jakob Hall, jehož podporoval sám anglický král Karel II., německý artista „Wilhelm Kolter“ použil v roce 1791 poprvé na laně jízdní kola, v srpnu 1806 vystupovala v Norimberku artistická skupina „Traber“, „Madame Saqui“ vystupovala v Paříži v padesátimetrové výši. Cirkus „Tournaire“ v roce 1817 předváděl číslo dvojice „Foureauz - Tournaire“, která vystupovala současně na dvou paralelně napnutých lanech. Na napnutém laně ve velké výši posnídala v roce 1825 „Madame Wessely“. Česká rodina „Třísků“ je zobrazována na dobových pohlednicích.[2]
Charles Blondin proslul přejitím po laně nataženým přes Niagarské vodopády, Nik Wallenda, představitel slavného akrobatického rodu (The Flying Wallendas), přešel Niagarské vodopády po laně ocelovém a drží rekord s délkou 1800 metrů, které takto překonal. Philippe Petit se v roce 1971 proslavil přejitím po laně mezi věžemi katedrály Notre Dame v Paříži, 7. srpna 1974 pak přešel po laně mezi dvojčaty Světového obchodního centra.[3] Ke slavným akrobatům chodícím po laně patřila též např. Dánka Elvira Madiganová.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Franz Xaver Dworschak: Meister der Manege: Zirkusleute erzählen aus ihrem Leben, Zeitgeschichte-Verlag, 1943, s. 266.
- ↑ LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté! (7). www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
- ↑ LICHTENSTEIN, Grace. Stuntman, Eluding Guards, Walks a Tightrope Between Trade Center Towers. The New York Times. 1974-08-08. Dostupné online [cit. 2020-07-23]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chůze po laně na Wikimedia Commons - Čeští provazochodci: Rudolf Omankovský a Anna Třísková (syn Rudolf Otto Omankovský)
