Chňapalovití
 Chňapalovití | |
|---|---|
 Chňapal bohar (Lutjanus bohar) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | bodloci (Acanthuriformes) |
| Čeleď | chňapalovití (Lutjanidae) Gill, 1861 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chňapalovití (Lutjanidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb.
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Za popisnou autoritu čeledi chňapalovitých je považován americký přírodovědec Theodore Gill (1861). Na základě tradiční systematiky spadali chňapalové do sběrného řádu ostnoploutví (Perciformes), současná systematika čeleď klasifikuje v rámci řádu bodloci (Acanthuriformes). Na základě odhadů molekulárních hodin jde o relativně starou čeleď, která se objevila před asi 62 miliony lety, s diverzifikací její korunové skupiny před asi 54 miliony lety.[1][2]
Následující seznam platných recentních rodů je aktuální k 21. dubnu 2025 a vychází z Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification:[3]
- Aphareus Cuvier, 1830
- Aprion Valenciennes, 1830
- Apsilus Valenciennes, 1830
- Caesio Lacepède, 1801
- Dipterygonotus Bleeker, 1849
- Etelis Cuvier, 1828
- Gymnocaesio Bleeker, 1876
- Hoplopagrus Gill, 1861
- Lipocheilus Anderson, Talwar & Johnson, 1977
- Lutjanus Bloch, 1790
- Macolor Bleeker, 1860
- Ocyurus Gill, 1862
- Paracaesio Bleeker, 1874
- Parapristipomoides Kami, 1973
- Pinjalo Bleeker, 1873
- Pristipomoides Bleeker, 1852
- Pterocaesio Bleeker, 1876
- Randallichthys Anderson, Kami & Johnson, 1977
- Rhomboplites Gill, 1862
- Symphorichthys Munro, 1967
- Symphorus Günther, 1872
Čeleď je někdy dělena do čtyř podčeledí (Caesioninae, Etelinae, Paradicichthyinae a Lutjaninae).[4]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
Chňapalovití dorůstají maximální délky těla asi 100 cm, této velikosti dosahuje například chňapal císařský (Lutjanus sebae).[5] Tělo je obecně vejčité nebo protáhlé, ze stran mírně zploštělé. Hřbetní ploutev je nedělená, případně pouze s mírným zářezem, nese 9–12 trnů a 9–18 měkkých paprsků. Řitní ploutev nese 3 trny a 7–11 měkkých paprsků. Ocasní ploutev může mít různý tvar, u některých druhů je rovná, u jiných vykrojená až vidlicovitá. Břišní ploutve při bočním pohledu vyrůstají těsně za prsními ploutvemi.[6][4] Většina zástupců má v čelistech zvětšené, špičákům podobné zuby. Ústa jsou koncová, směrem dopředu se mohou vysunout do značné délky.[5]
Většina chňapalovitých se vyskytuje v teplých oblastech Atlantského, Indického a Tichého oceánu. Vzácně se však odvažují i do estuárů a některé druhy se krmí i ve sladké říční vodě.[7] Chňapal sladkovodní (Lutjanus fuscescens) či chňapal papuánský (Lutjanus goldiei) z filipínsko-novoguinejského regionu životu v mořské vodě zcela odvykli.[4]
Chňapalové žijí v rozmanitých stanovištích, od mělkých vod až po hloubky asi 450 metrů. Často obývají korálové a skalnaté útesy, zástupci z hlubších vod se často zdržují podél podmořských vrcholů. Jiní chňapalovití žijí v porostech mořských trav, na písčitých a suťových dnech, anebo plavou volně ve vodním sloupci. Chňapalové z brakických vod využívají úkrytů poskytovaných mangrovníky a dalším rostlinstvem. Některé druhy se shlukují do malých skupin, přičemž v agregacích může probíhat i tření. Jiné druhy se chovají teritoriálně.[6] Chňapalovití se živí většinou dravě, často nehnutě vyčkávají na pohyb potenciální kořistí, jíž se následně zmocní.[5] Obětí se jim stávají malé ryby, korýši, měkkýši či červi, některé druhy se ale krmí planktonem.[6]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Jde o oblíbené konzumní ryby, například chňapal žlutopásý (Paracaesio xanthura) slouží v Japonsku k přípravě pokrmu kamaboko. Oblíbenou sportovní rybou v okolí Bermud je chňapal žlutoocasý (Ocyurus chrysurus). Konzumace masa však někdy vede k otravám typu ciguatera. Řada chňapalovitých se také chová v akváriích, ale problémem může být příliš rychlý růst. Druhy jako chňapal císařský si také obtížně zvykají na náhradní krmivo.[5][7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification - California Academy of Sciences. www.calacademy.org [online]. [cit. 2025-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-03-13. Dostupné online [cit. 2025-04-21]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky)
- ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-04-20]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 457–458.
- ↑ a b c d HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 44–46.
- ↑ a b c HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 255ff. (anglicky)
- ↑ a b FAMILY Details for Lutjanidae - Snappers. www.fishbase.se [online]. [cit. 2025-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chňapalovití na Wikimedia Commons 
Taxon Sparidae ve Wikidruzích
