Cerkev svatého Mikuláše (Budești)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cerkev svatého Mikuláše
Místo
StátRumunskoRumunsko Rumunsko
Souřadnice
Map
Základní informace
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Architektonický popis
Výstavba1643
Specifikace
Délka17,7 m
Šířka8,47 m
Další informace
AdresaBudești, Maramureș, RumunskoRumunsko Rumunsko
Kód památkyMM-II-m-A-04530
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cerkev svatého Mikuláše je dřevěná cerkev z roku 1643 v obci Budești v župě Maramureš v Rumunsku.

Cerkev je jednou z osmi dřevěných svatyň v oblasti Maramureš zapsané na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dřevěná cerkev byla postavena v obci Budești o které je první písemná zmínka z roku 1361. Svatyně je postavená na malém kopci uprostřed obce a je její dominantou. Byla postavena v první polovině 17. století.

V roce 1999 společně s osmi dalšími dřevěnými cerkvemi oblasti Maramureš zapsán na seznam světového dědictví UNESCO pod číslem 904-002. Ministerstvo kultury a národního dědictví Rumunska vede cerkev v seznamu památek pod číslem MM-II-m-A-04530.[1][2][3]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Cerkev je orientovaná jednosrubová dvojdílná stavba (předlodí–loď) na půdorysu obdélníku (17,70×8,47m) s přisazeným polygonálním užším závěrem kněžiště na kamenné podezdívce. Stavebním materiálem jsou dubové trámy tesané do obdélníkového průřezu 16–20×30–35 cm.[4] Nad předlodím (babincem) je postavena 26 m vysoká štenýřová věž, která je zakončená vysokou jehlanovou střechou ve spodní části prolomenou a se čtyřmi věžičkami v rozích střechy. Takový typ věže je pro oblast Maramureš výjimečnou a jedinou. Takové to věže jsou typické pro oblast Lăpuș. Vchod do cerkve je na západní straně přes babinec do lodi. Babinec, loď i závěr jsou zastřešeny vysokou dvojitou šindelovou sedlovou střechou.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Interiér zdobí malované obrazy na stěnách a také ikony malované na skle a dřevě. Mezi nejstarší patří ikona z 15. století, která představuje Jana Křtitele. Malba se skládá ze scén, které jsou oddělené barevnými pruhy. Figurky jsou kresleny tak, aby byly viditelné téměř jako v náhledech rukopisů, jimiž byl malíř inspirován. Převládá ve světlých, jasných, čistých a harmonizovaných barvách. Výmalba proběhla ve dvou etapách a byla provedena dvěma autory.[5] Interiér babince a lodi zdobí malby Alexandra Ponehalschého z roku 1762.[3] Na západní a jižní stěně babince jsou výjevy ze života Ježíše Krista. V lodi se dochovaly výjevy ze Starého zákona jako např. prorok Eliáš, výjevy z Ráje. Ponehalschi je rovněž autorem ikonostasu a dalších ikon.

Hlavní barokní oltář pochází z roku 1812, autorem malby je Ianoș Opriș.

Opravy svatyně proběhly v roce 1922 a v roce 1935 byla postavena sakristie na hřbitově, který obtáčí cerkev.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Biserica de lemn din Budești Josani na rumunské Wikipedii a Cerkiew św. Mikołaja w Budești na polské Wikipedii.

  1. Seznam kulturních památek v roce 2010 v Maramureši. Dostupné online Archivováno 4. 11. 2019 na Wayback Machine. (rumunsky)
  2. LANGER, Jiři; KUČA, Karel. Dřevěné kostely a zvonice v Evropě. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009. 2 svazky (528 s.). Dostupné online. ISBN 978-80-7185-980-2, ISBN 978-80-7185-982-6. OCLC 648151865 S. 254, 412, 502. 
  3. a b HANNOVER MOSER,, Brigitta Gabriela. Rumänien Kunstschätze und Naturschönheiten. 5. vyd. Berlin: Trescher Verlag, 2015. 460 s. Dostupné online. ISBN 978-3-89794-313-1, ISBN 3-89794-313-1. OCLC 936546920 S. 126. 
  4. Wooden Churches of Maramureş. Nomination file 905. Kapitola d. CRITÈRES SELON LESQUELS L’INSCRIPTION ESTPROPOSÉE (ET JUSTIFICATION DE L’INSCRIPTION SELONCES CRITÈRES). S. 110 [online]. UNESCO [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. Ana Barca: Die Holzkirchen der Maramuresch - Zweiter Teil (německy a francouzsky). [cit. 2020-01-03]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]