Cendín Damdinsüren
| Cendín Damdinsüren | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. září 1908 Matad |
| Úmrtí | 27. května 1986 (ve věku 77 let) Ulánbátar |
| Povolání | překladatel a spisovatel |
| Významná díla | Tajná kronika Mongolů |
| Ocenění | Řád přátelství mezi národy (1979) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cendín Damdinsüren (14. září 1908 Matad – 27. května 1986 Ulánbátar) byl mongolský spisovatel považovaný za spoluzakladatele moderní mongolské literatury. Zabýval se mongolštinou teoreticky, přeložil do moderní (chalchské) mongolštiny Tajnou kroniku Mongolů a vydával i další starší mongolské autory. Také překládal světovou literaturu do mongolštiny. Jeho nejznámější autorské dílo je román Zavržená dívka (Гологдсон хүүхэн, 1929). Je autorem textu mongolské hymny.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1908 jako syn písmáka a pastevce dobytka na území sumu Matad ve Východním ajmagu. Vyučil se u kanceláře okresní správy a po revoluci v roce 1921 pracoval ve veřejných funkcích. Byl písařem u armády, redaktorem novin a v roce 1929 předsedou odborové organizace. V lednu 1929 se stal jedním ze zakladatelů (prvního) spisovatelského kruhu v Mongolsku.
Damdinsüren studoval v letech 1933–1938 na Orientálního institutu v Leningradu. Po svém návratu byl bezdůvodně držen patnáct měsíců ve vazbě. V letech 1939–1946 pracoval ve vědeckém výboru a od roku 1942 jako šéfredaktor největších novin Ünen (Pravda). Damdinsüren byl promován doktorem v roce 1950 po aspirantuře na Orientálním institutu v Leningradu, kde se zabýval eposem Gesar.
V letech 1953–1955 byl předsedou asociace spisovatelů, od roku 1951 dlouholetým poslancem Velkého lidového churalu a členem Světové rady míru. Byl jmenován profesorem a stal se ředitelem sekce jazyků a literatury na Mongolské akademii věd založené v roce 1961. Zároveň však byl stranou několikrát popotahován kvůli „politickým odchylkám“.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Odkázal jak dílo mongolistické, autorské, tak překladatelské. Pro kulturu Mongolska byl důležitý jeho návrh na nový pravopis pro přechod z tradičního písma na cyrilici kolem roku 1941 (ovšem v té době byl vězněn a hrozil mu i trest smrti). Psal teoretické práce o starých mongolských eposech a další teoretické stati (o šíření Rámajány v Mongolsku, 1976). Krom zprostředkování starších eposů vydal i soubor poezii předčasně zemřelého básníka Nacagdordže (1945) i staršího básníka Ravdžá (1962). Sepsal (jako hlavní autor) třídílnou historii mongolské literatury (1957–1976). Překládal Puškina, z tibetštiny básnické dílo 6. dalajlámy Cchangjanga Gjamccho.[1] V letech 1967 a 1969 vydal dvoudílný rusko-mongolský slovník (kvůli druhému dílu měl opět politické problémy).[2]
Dostalo se mu ocenění mongolskou státní cenou (1946, 1948 a 1951). Damdinsürenova knihovna se dochovala a je opatrována v Ulánbátaru.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
S manželkou Ljubov Vladimirovnou, rozenou Zeminovou (Зевина Zemina),[3] měl tři syny (Lva, Konstantina a Michaila Dandinsurunoviče Cendina) a jednu dceru (Annu). Dva synové byli fyzikové, jeden ekonom, Anna je mongolistka a tibetoložka.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tsendiin Damdinsüren na německé Wikipedii.
- ↑ ДАМДИНСУРЭН ЦЭНДИЙН • Большая российская энциклопедия - электронная версия [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-06.
- ↑ Sanders, Alan. Historical Dictionary of Mongolia. Lanham, Maryland, Oxford, 2003, s. 78.
- ↑ Воспоминания Льва, Константина, Михаила и Анны Цендиных // Цэндийн Дамдинсурэн. К 100-летию со дня рождения. М.: Восточная литература РАН. 2008. с. 548-572.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cendín Damdinsüren na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Průšek, Jaroslav. Slovník spisovatelů. I (A-J), Asie a Afrika. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967. s. 280.
- Билгүүдэй Г., Отгонбаатар Р., Цендина А. Ц. Дамдинсүрэнгийн гэр музейн монгол ном судрын бүртгэл (= Каталог монгольских ру-кописей и ксилографов из квартиры-музея Ц. Дамдинсурэна). Улаанбаатар: Соёмбо принтинг, 2018. 620 х. Academia.edu: https://www.academia.edu/38541928/
