Cecil Burney

Admirál Sir Cecil Burney
Velitel v Portsmouthu
Ve funkci: 1919 – 1921
Předchůdce	Sir Stanley Colville
Nástupce	Sir Somerset Gough-Calthorpe
Druhý námořní lord
Ve funkci: 1916 – 1917
Předchůdce	Sir Somerset Gough-Calthorpe
Nástupce	Sir Rosslyn Wemyss
Velitel 1. bitevní eskadry Grand Fleet
Ve funkci: 1914 – 1916
Předchůdce	Sir Lewis Bayly
Nástupce	Sir Charles Madden
Vojenská služba
Služba	Spojené království
Složka	Royal Navy
Hodnost	velkoadmirál 1920, admirál 1916, viceadmirál 1912, kontradmirál 1907
Narození	15. května 1858 Saint Saviour
Úmrtí	5. června 1929 (ve věku 71 let) Upham
Místo pohřbení	Brookwoodský hřbitov
Titul	baronet 1921
Choť	Lucinda Marion Burnett (od 1884)
Rodiče	Charles Burney a Catherine Elizabeth Jones
Děti	Sybil Neville Rolfe Dennistoun Burney Violet Hazel Burney
Příbuzní	Helen Aurea Neville-Rolfe a Eustace Burney Neville-Rolfe (vnoučata)
Profese	námořní důstojník
Ocenění	velkokříž Řádu lázně rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Commons	Cecil Burney
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Cecil Burney, 1. baronet (anglicky Sir Cecil Burney, 1st Baronet of Preston Candover) (15. května 1858 Saint Saviour, Jersey, Anglie – 5. června 1929 Upham, Hampshire, Anglie) byl britský admirál. U Royal Navy sloužil od roku 1871, v mládí vynikl v koloniálních válkách a rychle postupoval v hodnostech. Za první světové války se jako velitel 1. bitevní eskadry Grand Fleet zúčastnil bitvy u Jutska (1916). Poté působil v Londýně jako náčelník námořního štábu (druhý námořní lord 1916–1917) a svou kariéru zakončil jako velitel přístavu Portsmouth (1919–1921). V roce 1920 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála.

Životopis

Portrét admirála Cecila Burneye z roku 1917

Pocházel z rodiny s tradiční službou u námořnictva, narodil se na ostrově Jersey jako jediný syn kapitána Charlese Burneye (1825–1887). Studoval na námořní akademii v Gosportu a jako kadet nastoupil v roce 1871 na výcvikovou loď HMS Britannia. Aktivní službu na moři zahájil jako praporčík v Tichém oceánu a v roce 1879 dosáhl hodnosti poručíka. Zúčastnil se války s Egyptem a poté bojoval v Súdánu proti Mahdího povstání. V roce 1884 se vrátil do Anglie a doplnil si vzdělání v oboru dělostřelectva. Jako dělostřelecký důstojník sloužil od roku 1887 v severní Americe a v roce 1892 byl přeložen do Lamanšského průlivu. V roce 1893 byl povýšen na komandéra, poté působil jako pedagog na výcvikových lodích a v roce 1896 dosáhl hodnosti kapitána. Jako velící důstojník sloužil u Mysu Dobré naděje a zúčastnil se búrské války, v letech 1906–1907 zastával funkci námořního pobočníka krále Eduarda VII.

V roce 1907 dosáhl hodnosti kontradmirála a byl přidělen k Home Fleet, poté se stal vrchním velitelem Atlantické flotily (1911–1913) a v roce 1912 byl povýšen na viceadmirála. Během druhé balkánské války operoval jako velitel mezinárodní flotily ve Středozemním moři a zajistil předání pevnosti Skadar nově vzniklému státu Albánie. Za zásluhy byl dekorován Řádem lázně a Řádem sv. Michala a sv. Jiří (1913).

První světová válka a závěr kariéry

Bitevní loď HMS Marlborough, vlajková loď viceadmirála Burneye v bitvě u Jutska

Na začátku první světové války převzal velení 1. bitevní eskadry a byl přičleněn k loďstvu Grand Fleet. Se svou vlajkovou lodí HMS Marlborough se zúčastnil bitvy u Jutska (1916). Následně byl povýšen na admirála a obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1916). V listopadu 1916 byl jmenován druhým námořním lordem, tj. náčelníkem námořního štábu. Z této funkce byl odvolán na nátlak ministra námořnictva Erica Geddese, který prosazoval někoho mladšího. Burney pak v letech 1917–1919 zastával méně významnou funkci velitele u pobřeží Skotska (Commander-in-Chief, Coast of Scotland). Ještě během první světové války obdržel řadu zahraničních vyznamenání, byl velkodůstojníkem francouzské Čestné legie (1916) a francouzského Válečného kříže (1920), nositelem ruského Řádu sv. Vladimíra (1917), italského Řádu sv. Mořice a Lazara (1917), japonského Řádu vycházejícího slunce (1917) a belgického Leopoldova řádu (1918).

V letech 1919–1920 byl vrchním velitelem v Portsmouthu a svou vlajku tehdy vztyčil na slavné lodi HMS Victory. V roce 1920 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet). V roce 1921 získal šlechtický titul baroneta a stal se nositelem velkokříže Řádu lázně (1922). Formálně byl penzionován v roce 1925 a zemřel o tři roky později.

Se svou manželkou Lucindou Burnett (1860–1944) měl dvě děti. Dědicem titulu baroneta byl syn Denniston Burney (1888–1968), který proslul jako vynálezce a letecký inženýr, v letech 1922–1929 byl také poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu.

Odkazy

Literatura

• HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1795. A Biographical Dictionary; Londýn, 2002; 320 s. ISBN 0-85052-835-6 dostupné online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cecil Burney na Wikimedia Commons
• Admirál Cecil Burney na webu dreadnoughtproject
• Admirál Cecil Burney na webu thepeerage

Autoritní data	BNF: cb16668263n (data) GND: 1049942752 ISNI: 0000 0004 3428 7644 VIAF: 308694611 WorldCat Identities: viaf-308694611