Cchaj Jüan-pchej
| Cchaj Jüan-pchej | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. ledna 1868 Šao-sing, provincie Če-ťiang, Čína |
| Úmrtí | 5. března 1940 (ve věku 72 let) Hongkong |
| Místo pohřbení | Čínský stálý hřbitov v Aberdeenu (香港仔華人永遠墳場) |
| Bydliště | Bývalé sídlo Cchaj Jüan-pcheje 30°00′33.84″N 120°34′45.84″E (蔡元培故居) |
| Alma mater | Lipská univerzita |
| Povolání | politik, esperantista, profesor a filozof |
| Zaměstnavatelé | Pekingská univerzita Šanghajská dopravní univerzita |
| Politické strany | Kuomintang Čínská aliance Kuang-fu-chuej |
| Choť | Wang Čao (1889 - 1900) Chuang Čung-jü (1902.01.01－?) Čou Ťün (1923.07.10－1940.03.05) |
| Děti | 7 (Cchaj Wej-lian a další) |
| Funkce | revolucionář bojující za demokracii, myslitel a učitel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cchaj Jüan-pchej (čínsky: 蔡元培; pinyin: Cài Yuánpéi; 11. ledna 1868 Čína – 5. března 1940 Hongkong) byl čínský politik, učitel, myslitel, filozof a reformátor. Byl vůdčí postavou liberálního vzdělání v republikánské Číně.[1] Byl to revolucionář bojující za demokracii, rektor Pekingské univerzity a zakladatel čínské akademie věd Academia Sinica.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Cchaj Jüan-pchej se narodil v Šao-sing, v provincii Če-ťiang. Dostalo se mu tradičního vzdělání a členství v akademii Chan-lin, ale po porážce v čínsko-japonské válce dospěl k přesvědčení, že tradiční vzdělanost v Číně zaostala za moderní dobou.[1] Začal studovat západní myšlení a kulturu. Inspirován revolucemi za demokracii, rozhodl se zcela změnit svůj styl učení. Od roku 1898 strávil spoustu času vyučováním na státních a soukromých školách.[2] Cchaj Jüan-pchej byl na sklonku dynastie Čching členem císařské akademie Chan-lin, připojil se však k Sunjatsenově revoluční lize.[1] Založil novou organizaci, Univerzitní radu, která byla součásti ministerstva školství, kde bylo možné rozhodovat o záležitostech vzdělávání, ta však byla zrušena. O měsíc později byl jmenován prvním ministrem školství v krátkodobém kabinetu Jüan Š’-kchajovi vlády.[1] V roce 1905 byl již známý jako aktivista a revolucionář, který prosazoval západní vzdělání. V tomto roce také zřídil dívčí školu. Svoji vzdělaneckou filozofii rozvinul nejvíce v období mezi lety 1907–1922, které strávil z většiny pobytem v Evropě. Mezi lety 1907–1911 podnikal cesty napříč Německem, další čtyři roky strávil ve Francii a rok na cestách po Evropě a Americe. Po návratu z cest, inspirován západním stylem vzdělání, se začal více angažovat ve své roli prvního ministra vzdělání. Chtěl, aby čínští učitelé nabízeli občanům vzdělání vojenské, praktické, občanské, estetické a mimo to, také aby vyučovali své studenty způsobům, jak pohlížet na svět. Jeho snahou bylo dosáhnout svobody ve vzdělání a čisté vědy. Když se v roce 1917 stal Cchaj Jüan-pchej rektorem Pekingské univerzity, odstartoval tím novou éru čínského vzdělávání. Studenti vzhlíželi k Cchaj Jüan-pchejovi jako k morálnímu lídrovi. V květnu 1919 prchl z Pekingu před zatčením, kvůli spojování svého jména se studentskými demonstracemi. Vrátil se v srpnu ještě téhož roku, když se situace začala zlepšovat.[2] V roce 1928 založil akademickou instituci Academia Sinica.
Působení na pekingské univerzitě[editovat | editovat zdroj]
Cchaj Jüan-pchej se stal v roce 1917 rektorem Pekingské univerzity. Tuto univerzitu změnil z tradicionalistické školy, jež byla jen odrazovým můstkem k úřednické kariéře, v moderní školu s vysokou studijní morálkou. Na druhé straně respektoval akademickou svobodu. Během svého působení na pekingské univerzitě podporoval rozmanitost myšlení.[2] Shromáždil zde nejnadanější muže z celé země a vystupoval rozhodně proti vládním zásahům do obsahu přednášek. Pekingská univerzita se stala centrem hnutí za novou kulturu.[1]
Revoluční myšlenky a hodnoty v oblasti vzdělávání[editovat | editovat zdroj]
Vzdělání pro ženy[editovat | editovat zdroj]
Cchaj Jüan-pchej je proslulý v té době progresivním chováním vůči ženám. Byl zastánce toho, že ženy by měly mít stejné právo na vzdělání, jako muži. Ačkoliv spousta jeho současníků bylo stejného názoru, Cchaj Jüan-pchej byl tím iniciátorem, který se zasadil o zpřístupnění univerzit ženám. V roce 1920 se zapsala první žena na Pekingskou univerzitu, čímž odstartovala změny v čínském moderním školství. Tyto změny měly dalekosáhlé následky. Posunulo je to mnohem blíže k rovnoprávnosti s muži.[3]
Oddělení vzdělání od politiky[editovat | editovat zdroj]
Cchaj Jüan-pchej bojoval za názor, že vzdělání by mělo být osvobozeno od politiky, což také zveřejnil v deníku Nové vzdělání (新教育). Snažil se chránit univerzitní radu před kontrolou čínské vlády.[2]
Estetika ve vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Měl svůj vlastní jedinečný pohled na estetiku, ve kterém spojoval estetiku s čínskými tradičními ctnostmi. Ovlivněn svými zkušenostmi propojil estetiku se školstvím a politikou. Zdůraznil význam estetiky pro sociální stabilitu a rozvoj. Kromě toho tvrdil, že estetika je prospěšná pro formování "veřejné morálky a občanské ctnosti".[4]
5 aspektů učení[editovat | editovat zdroj]
Stál si za názorem, že studentský život má obsahovat pět aspektů: přesnost, moudrost, zdraví, kolektiv, krása.[2]
Studentské kroužky[editovat | editovat zdroj]
Počínaje rokem 1919 se studentské diskusní kroužky, založené nejprve na Pekingské univerzitě za podpory rektora Cchaj Jüan-pcheje, staly vzorem, který záhy následovali studenti a absolventi středních škol i v dalších centrech vzdělání – Tiencinu, ťi-nanu, Wu-chanu, Čchang-ša, Kantonu a především v Šanghaji. Většina těchto kroužků vydávala vlastní časopis. Studentští aktivisté považovali za svou novou roli sloužit, nikoliv státu, nýbrž společnosti. Zdálo se jim, že socialismus dává naději na změnu k lepšímu.
Tyto revoluční myšlenky a hodnoty, nejenže udělaly z Pekingské univerzity místo vzniku Nového kulturního hnutí, ale také měly velký vliv na systém vzdělání napříč Čínou.[1]
Academia Sinica[editovat | editovat zdroj]
Academia Sinica je nejvýznamnější akademická instituce Čínské republiky (Tchaj-wan), byla založena v Číně v roce 1928 na podporu a provádění vědeckého výzkumu v oblasti věd a humanitních věd. Poté, co se vláda ROC v roce 1949 přestěhovala na Tchaj-wan, Academia Sinica byla znovu založena v Tchaj-peji.[5]
Dílo Novoroční sen (新年梦)[editovat | editovat zdroj]
Toto utopické dílo poukazuje na Cchaj Jüan-pchejův pohled na soudobý svět a na to, jak si vymýšlí svět nový a lepší. Prostřednictvím tohoto díla vyjadřuje své ideály.
Novoroční sen má zvláštní význam z několika důvodů. Za prvé, patří mezi nejstarší díla, která nadšeně rezonovala s Liangovou fantazií. Za druhé „Novoroční sen“ obsahuje významné heterogenity. Například v ostrém kontrastu s Bellamyho chvalozpěvem na dokonalou společnost se velká část Cchajova díla soustředí na bolestný, až násilný boj, který musí předcházet zářné budoucnosti. Za třetí, v pozdním období vlády Čching patří mezi unikátní fikce. Novoroční sen nabízí obsáhlý popis světové revoluce, která neuvěřitelně rezonuje s pozdějšími revolučními diskurzy a hnutími v průběhu bouřlivého dvacátého století v Číně.[6]
Jeho další vlivy[editovat | editovat zdroj]
- Cchaj pozval na Pekingskou univerzitu a jmenoval děkana Čchen Tu-siouva, jenž se za svých studií v Paříži nadchl pro francouzskou revoluci a roku 1915 založil v Pekingu vlivný polemický časopis Nové mládí.[1]
- V roce 1914, kdy Maovi bylo osmnáct let, opatřil Mao svými poznámkami Cchaj Jüan-pchejův překlad Systému morálky německého filosofa Friedricha Paulsena.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h 1907-1991., Fairbank, John King,. Dějiny Číny. [s.l.]: NLN, Nakladatelství Lidové noviny Dostupné online. ISBN 80-7106-249-9, ISBN 978-80-7106-249-3. OCLC 42028904
- ↑ a b c d e LINDEN, Allen B. Politics and Education in Nationalist China: The Case of the University Council, 1927-1928. The Journal of Asian Studies. 1968, roč. 27, čís. 4, s. 763–776. Dostupné online [cit. 2021-06-24]. ISSN 0021-9118. DOI 10.2307/2051578.
- ↑ LEE, Yuen Ting. Active or Passive Initiator: Cai Yuanpei's Admission of Women to Beijing University (1919-20). Journal of the Royal Asiatic Society. 2007, roč. 17, čís. 3, s. 279–299. Dostupné online [cit. 2021-06-24]. ISSN 1356-1863.
- ↑ Pekingská univerzita vzpomíná na velkého myslitele a učitele [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online.
- ↑ 中央研究院網站. www.sinica.edu.tw [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online.
- ↑ LI, Guangyi. “New Year's Dream”:: A Chinese Anarcho-cosmopolitan Utopia. Utopian Studies. 2013, roč. 24, čís. 1, s. 89–104. Dostupné online [cit. 2021-06-24]. ISSN 1045-991X. DOI 10.5325/utopianstudies.24.1.0089.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cchaj Jüan-pchej na Wikimedia Commons
