Cchaj Jüan-pchej

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cchaj Jüan-pchej
Cai Yuanpei-loc-nodate-crop.jpg
Narození11. ledna 1868
Šao-sing, provincie Če-ťiang, Čína
Úmrtí5. března 1940 (ve věku 72 let)
Hongkong
Místo pohřbeníČínský stálý hřbitov v Aberdeenu
(香港仔華人永遠墳場)
BydlištěBývalé sídlo Cchaj Jüan-pcheje
30°00′33.84″N
120°34′45.84″E
(蔡元培故居)
Alma materLipská univerzita
Povolánípolitik, esperantista, profesor a filozof
ZaměstnavateléPekingská univerzita
Šanghajská dopravní univerzita
Politické stranyKuomintang
Čínská aliance
Kuang-fu-chuej
Manžel(ka)Wang Čao
(1889 - 1900)
Chuang Čung-jü
(1902.01.01-?)
Čou Ťün
(1923.07.10-1940.03.05)
Děti7 (Cchaj Wej-lian a další)
Funkcerevolucionář bojující za demokracii, myslitel a učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cchaj Jüan-pchej (čínsky: 蔡元培; pinyin: Cài Yuánpéi; 11. ledna 1868 Čína – 5. března 1940 Hongkong) byl čínský politik, učitel, myslitel, filozof a reformátor. Byl vůdčí postavou liberálního vzdělání v republikánské Číně.[1] Byl to revolucionář bojující za demokracii, rektor Pekingské univerzity a zakladatel čínské akademie věd Academia Sinica.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Cchaj Jüan-pchej se narodil v Šao-sing, v provincii Če-ťiang. Dostalo se mu tradičního vzdělání a členství v akademii Chan-lin, ale po porážce v čínsko-japonské válce dospěl k přesvědčení, že tradiční vzdělanost v Číně zaostala za moderní dobou.[1] Začal studovat západní myšlení a kulturu. Inspirován revolucemi za demokracii, rozhodl se zcela změnit svůj styl učení. Od roku 1898 strávil spoustu času vyučováním na státních a soukromých školách.[2] Cchaj Jüan-pchej byl na sklonku dynastie Čching členem císařské akademie Chan-lin, připojil se však k Sunjatsenově revoluční lize.[1] Založil novou organizaci, Univerzitní radu, která byla součásti ministerstva školství, kde bylo možné rozhodovat o záležitostech vzdělávání, ta však byla zrušena. O měsíc později byl jmenován prvním ministrem školství v krátkodobém kabinetu Jüan Š’-kchajovi vlády.[1] V roce 1905 byl již známý jako aktivista a revolucionář, který prosazoval západní vzdělání. V tomto roce také zřídil dívčí školu. Svoji vzdělaneckou filozofii rozvinul nejvíce v období mezi lety 1907–1922, které strávil z většiny pobytem v Evropě. Mezi lety 1907–1911 podnikal cesty napříč Německem, další čtyři roky strávil ve Francii a rok na cestách po Evropě a Americe. Po návratu z cest, inspirován západním stylem vzdělání, se začal více angažovat ve své roli prvního ministra vzdělání. Chtěl, aby čínští učitelé nabízeli občanům vzdělání vojenské, praktické, občanské, estetické a mimo to, také aby vyučovali své studenty způsobům, jak pohlížet na svět. Jeho snahou bylo dosáhnout svobody ve vzdělání a čisté vědy. Když se v roce 1917 stal Cchaj Jüan-pchej rektorem Pekingské univerzity, odstartoval tím novou éru čínského vzdělávání. Studenti vzhlíželi k Cchaj Jüan-pchejovi jako k morálnímu lídrovi. V květnu 1919 prchl z Pekingu před zatčením, kvůli spojování svého jména se studentskými demonstracemi. Vrátil se v srpnu ještě téhož roku, když se situace začala zlepšovat.[2] V roce 1928 založil akademickou instituci Academia Sinica.

Působení na pekingské univerzitě[editovat | editovat zdroj]

Cchaj Jüan-pchej se stal v roce 1917 rektorem Pekingské univerzity. Tuto univerzitu změnil z tradicionalistické školy, jež byla jen odrazovým můstkem k úřednické kariéře, v moderní školu s vysokou studijní morálkou. Na druhé straně respektoval akademickou svobodu. Během svého působení na pekingské univerzitě podporoval rozmanitost myšlení.[2] Shromáždil zde nejnadanější muže z celé země a vystupoval rozhodně proti vládním zásahům do obsahu přednášek. Pekingská univerzita se stala centrem hnutí za novou kulturu.[1]

Revoluční myšlenky a hodnoty v oblasti vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání pro ženy[editovat | editovat zdroj]

Cchaj Jüan-pchej je proslulý v té době progresivním chováním vůči ženám. Byl zastánce toho, že ženy by měly mít stejné právo na vzdělání, jako muži. Ačkoliv spousta jeho současníků bylo stejného názoru, Cchaj Jüan-pchej byl tím iniciátorem, který se zasadil o zpřístupnění univerzit ženám. V roce 1920 se zapsala první žena na Pekingskou univerzitu, čímž odstartovala změny v čínském moderním školství. Tyto změny měly dalekosáhlé následky. Posunulo je to mnohem blíže k rovnoprávnosti s muži.[3]

Oddělení vzdělání od politiky[editovat | editovat zdroj]

Cchaj Jüan-pchej bojoval za názor, že vzdělání by mělo být osvobozeno od politiky, což také zveřejnil v deníku Nové vzdělání (新教育). Snažil se chránit univerzitní radu před kontrolou čínské vlády.[2]

Estetika ve vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Měl svůj vlastní jedinečný pohled na estetiku, ve kterém spojoval estetiku s čínskými tradičními ctnostmi. Ovlivněn svými zkušenostmi propojil estetiku se školstvím a politikou. Zdůraznil význam estetiky pro sociální stabilitu a rozvoj. Kromě toho tvrdil, že estetika je prospěšná pro formování "veřejné morálky a občanské ctnosti".[4]

5 aspektů učení[editovat | editovat zdroj]

Stál si za názorem, že studentský život má obsahovat pět aspektů: přesnost, moudrost, zdraví, kolektiv, krása.[2]

Studentské kroužky[editovat | editovat zdroj]

Počínaje rokem 1919 se studentské diskusní kroužky, založené nejprve na Pekingské univerzitě za podpory rektora Cchaj Jüan-pcheje, staly vzorem, který záhy následovali studenti a absolventi středních škol i v dalších centrech vzdělání – Tiencinu, ťi-nanu, Wu-chanu, Čchang-ša, Kantonu a především v Šanghaji. Většina těchto kroužků vydávala vlastní časopis. Studentští aktivisté považovali za svou novou roli sloužit, nikoliv státu, nýbrž společnosti. Zdálo se jim, že socialismus dává naději na změnu k lepšímu.

Tyto revoluční myšlenky a hodnoty, nejenže udělaly z Pekingské univerzity místo vzniku Nového kulturního hnutí, ale také měly velký vliv na systém vzdělání napříč Čínou.[1]

Academia Sinica[editovat | editovat zdroj]

Academia Sinica je nejvýznamnější akademická instituce Čínské republiky (Tchaj-wan), byla založena v Číně v roce 1928 na podporu a provádění vědeckého výzkumu v oblasti věd a humanitních věd. Poté, co se vláda ROC v roce 1949 přestěhovala na Tchaj-wan, Academia Sinica byla znovu založena v Tchaj-peji.[5]

Dílo Novoroční sen (新年梦)[editovat | editovat zdroj]

Toto utopické dílo poukazuje na Cchaj Jüan-pchejův pohled na soudobý svět a na to, jak si vymýšlí svět nový a lepší. Prostřednictvím tohoto díla vyjadřuje své ideály.

Novoroční sen má zvláštní význam z několika důvodů. Za prvé, patří mezi nejstarší díla, která nadšeně rezonovala s Liangovou fantazií. Za druhé „Novoroční sen“ obsahuje významné heterogenity. Například v ostrém kontrastu s Bellamyho chvalozpěvem na dokonalou společnost se velká část Cchajova díla soustředí na bolestný, až násilný boj, který musí předcházet zářné budoucnosti. Za třetí, v pozdním období vlády Čching patří mezi unikátní fikce. Novoroční sen nabízí obsáhlý popis světové revoluce, která neuvěřitelně rezonuje s pozdějšími revolučními diskurzy a hnutími v průběhu bouřlivého dvacátého století v Číně.[6]

Jeho další vlivy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h 1907-1991., Fairbank, John King,. Dějiny Číny. [s.l.]: NLN, Nakladatelství Lidové noviny Dostupné online. ISBN 80-7106-249-9, ISBN 978-80-7106-249-3. OCLC 42028904 
  2. a b c d e LINDEN, Allen B. Politics and Education in Nationalist China: The Case of the University Council, 1927-1928. The Journal of Asian Studies. 1968, roč. 27, čís. 4, s. 763–776. Dostupné online [cit. 2021-06-24]. ISSN 0021-9118. DOI 10.2307/2051578. 
  3. LEE, Yuen Ting. Active or Passive Initiator: Cai Yuanpei's Admission of Women to Beijing University (1919-20). Journal of the Royal Asiatic Society. 2007, roč. 17, čís. 3, s. 279–299. Dostupné online [cit. 2021-06-24]. ISSN 1356-1863. 
  4. Pekingská univerzita vzpomíná na velkého myslitele a učitele [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. (česky) 
  5. 中央研究院網站. www.sinica.edu.tw [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. 
  6. LI, Guangyi. “New Year's Dream”:: A Chinese Anarcho-cosmopolitan Utopia. Utopian Studies. 2013, roč. 24, čís. 1, s. 89–104. Dostupné online [cit. 2021-06-24]. ISSN 1045-991X. DOI 10.5325/utopianstudies.24.1.0089.