Catherine de Jongová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Catherine de Jong
Catherine de Jong 2019.jpg
Rodné jménoCatharina Jantina (Catherine) de Jong
Narození1956 (64–65 let)[1]
Nizozemsko Leiden, Nizozemsko
Národnostnizozemská
Vzděláníanestezie na Universitair Medisch Centrum Groningen
intenzivní péče na Onze Lieve Vrouwe Gasthuis Amsterdam
Alma materRijksuniversiteit Groningen
Povoláníanestezioložka[2]
Známá jakoskeptická aktivistka[3]
Představenstvapředsedkyně Vereniging tegen de Kwakzalverij
Manžel(ka)Frans Klein
Děti2
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Catharina Jantina (Catherine) de Jong (nar. 1956[1]) je nizozemská anestezioložka, adiktoložka, lékařka intenzivní péče,[2] od roku 2009 členka představenstva Vereniging tegen de Kwakzalverij (VtdK), v letech 2011-2015 předsedkyně a členka představenstva Evropské rady skeptických organizací (ECSO).[3]

Vzdělání a kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 začala de Jongová studovat práva, ale nedokončila je. Od roku 1977 do roku 1987 studovala medicínu v Groningenu a následně v roce 1988 absolvovala kurz anesteziologie v Sheffieldu v Anglii. Poté se v letech 1989 až 1994 specializovala na anesteziologii v Univerzitním lékařském centru v Groningenu a nakonec si v letech 1994 až 1996 doplnila vzdělání jako lékařka intenzivní péče v Onze Lieve Vrouwe Gasthuis v Amsterdamu. Od roku 1996 do roku 1997 de Jongová pracovala jako anestezioložka a lékařka intenzivní péče v Sint Lucas Andreas Ziekenhuis, od roku 1997 do roku 1999 jako anestezioložka v Academic Medical Center. Od roku 2000 pracovala jako nezávislá anestezioložka v několika nemocnicích a klinikách, a od roku 2002 do roku 2012 jako anestezioložka a lékařka na protidrogové rehabilitační klinice Miroya. Od roku 2007 až do současnosti je de Jongová zaměstnána jako anestezioložka v zubní ordinaci pro děti v Amsterdamu.[1][2]

Odpor k alternativní medicíně[editovat | editovat zdroj]

Během studia anesteziologie si díky dvěma příhodám uvědomila nebezpečí alternativní medicíny: prvním případem byla 48letá žena s rakovinou prsu, která vsadila na léčbu u naturopata, ale jejíž stav se v době následné hospitalizace stal beznadějným. Druhý případ se týkal třináctiletého chlapce, jehož zánět dutin přerostl v encefalitidu, protože mu jeho antroposofičtí rodiče odmítli podávat antibiotika. „Když lidé kvůli svému rozhodnutí zbytečně ubližují sobě nebo svým dětem, pak se mi z toho zvedá žaludek. Je pro mě neuvěřitelně těžké se s tím vypořádat,“ řekla de Jongová a zdůraznila, že v souvislosti se zdravím je třeba činit „moudrá a racionální rozhodnutí“. Zastává názor, že alternativní terapeuti svým klientům pouze poskytují „medicínsky prázdný léčebný rituál“, činí je závislými, plýtvají jejich časem i penězi a nevyužívají možnosti je řádně informovat.[2]

Skeptický aktivismus[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 se de Jongová stala členem VtdK a v roce 2009 členem jeho představenstva. Po vzoru Merseyside Skeptics Society v roce 2010 (která se zase inspirovala akcí SKEPP v roce 2004) zorganizovali de Jongová a Maarten Koller spolu s 30 členy VtdK a Stichting Skepsis nizozemskou verzi mezinárodní kampaně 10:23. 5. února 2011 zinscenovali předávkování homeopatiky u sochy Multatuliho v Amsterdamu, aby veřejně demonstrovali neúčinnost homeopatických přípravků.[4] Zdravotnický redaktor Gerrie Riemersma z deníku Leeuwarder Courant akci 10:23 kritizoval, protože „velmi malé množství funkčního roztoku [zabere] pouze při opakování.“ V reakci na článek de Jongová prohlásila, že v těchto ředěních není vůbec žádný funkční roztok a že by bylo poctivou informací pro spotřebitele, kdyby výrobci uváděli údaje o obsahu na všech homeopatických přípravcích, stejně jako je to povinné u skutečných léků.[5]

10. října 2011 vystřídala Ceese Renckense ve funkci předsedy VtdK[6][7] a v této funkci se vyslovila proti používání alternativní medicíny, jako je akupunktura a homeopatie, protože u nich nikdy nebyla dostatečně prokázána lékařská účinnost, nanejvýš se projevuje placebo efekt.[8] Článek v deníku NRC Handelsblad, který doporučoval detoxikaci, označila de Jongová za „nekritickou reklamu“, „nehodnou“ novin.[9] V dopise z listopadu 2011 de Jongová obvinila rektora univerzity ve Wageningenu Martina Kropffa, že „poskytl platformu pro pseudovědu“, když schválil cyklus přednášek, který umožnil několika alternativním terapeutům hovořit o biofyzikální medicíně. Správní rada Wageningenské univerzity odpověděla, že účastníci (studenti a zaměstnanci) budou schopni sami rozlišit smysl a nesmysl. Správní rada uznala, že biofyzikální medicína je obor, který leží daleko mimo hlavní vědecký proud, ale chtěla umožnit diskusi o myšlenkách, ať už „idiotských“, nebo ne, které ve společnosti existují, aniž by je legitimizovala.[10][11]

V listopadu 2014 byl naturopat, který léčil klienty ibogainem, což mělo za následek smrt jednoho klienta a oslepnutí jiného, odsouzen ke 141 dnům odnětí svobody.[12] Po tomto případu se de Jongová jménem VtdK a po konzultaci s Trimbos-instituut a Informatie Voorziening Verslavingszorg zasadila o přísnější dohled nad soukromými odvykacími klinikami a naturopaty, kteří léčí drogově závislé.[13] Ačkoli se protidrogová rehabilitace rozvíjí jako specializace, kterou v prosinci 2012 uznala Nizozemská královská lékařská asociace (KNMG), de Jongová varovala, že neexistuje žádná alternativní léčba, která by prokazatelně účinně pomáhala závislým, zatímco v některých případech jsou pacienti záměrně zneužíváni.[14]

24. srpna 2013 na 15. evropském skeptickém kongresu ve Stockholmu přednášela de Jongová o pseudovědecké odvykací léčbě. Prohlásila, že není pravda, že „lékařský establishment“ odmítá zkoumat alternativy, jako je ibogain – už pokusy v 50. a 60. letech ukázaly, že nefungují.[15] Následující den ji kongres zvolil za členku představenstva ECSO.[3][16]

Když v září 2014 homeopaté z Groningenu doporučovali obětem epidemie viru ebola v západní Africe polykání „granulí“ a dvakrát denně poslouchat hudbu, aby se zabránilo nákaze, de Jongová to označila za „zločinné“ a prohlásila, že „homeopaté by měli držet sebe a své bludy daleko od těchto pacientů.“ 3. října byla udělena Meester Kackadorisprijs, výroční ironická cena VtdK, předsedkyni Pauline Meursové ze ZonMw (Nizozemské organizace pro výzkum a vývoj v oblasti zdraví) za její zprávu, která doporučila provádět další výzkum alternativní medicíny, což De Jongová označila za plýtvání drahocenným časem, penězi a lidskými silami, když vidí, že posledních 40 let testování nikdy nepřineslo nic nad rámec placebo efektu.[17]

Na otázku, jakou radu by dala lidem, kteří s vědeckým skepticismem začínají, odpověděla, že by měli pokračovat v „kladení otázek“, vyhledávat skeptické skupiny a lidi, kteří je povedou. Uvádí, že tito lidé je nejlépe navedou k literatuře, která jim pomůže růst a učit se. Dodala, že „skeptici jsou milí lidé a je s nimi spousta zábavy.“[18]

V říjnu 2015 vystřídal de Jongovou ve funkci předsedy Nico Terpstra; zůstala členkou představenstva VtdK.[19]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Catherine de Jongová je vdaná za průmyslového designéra a historika umění Franse Kleina a má dvě děti.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KEULEMANS, Maarten. Een kuur tegen kwakzalvers. de Volkskrant [online]. DPG Media, 2011-10-15. Dostupné online. (nizozemsky) 
  2. a b c d VISSER, Joost; DE JONG, Catherine. Zomerportret 2. VtdK-voorzitter Catherine de Jong: Ik wil de alternatieve behandelwijzen aanvallen. medischcontact.nl [online]. 17. 7. 2013. Dostupné online. (nizozemsky) 
  3. a b c About ECSO [online]. The European Council of Skeptical Organisations [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. DE JONG, Catherine. Consumenten in Nederland plannen inname homeopathische 'overdosis' [online]. Vereniging tegen de Kwakzalverij, 12. 1. 2011. Dostupné online. (nizozemsky) 
  5. RIEMERSMA, Gerrie. Anti-kwakzalvers hebben oogkleppen op. S. 7. Leeuwarser Courant [online]. 4. 2. 2011. S. 7. Dostupné online. (nizozemsky) 
  6. Renckens neemt afscheid als voorzitter [online]. Vereniging tegen de Kwakzalverij, 10. 10. 2011. Dostupné online. (nizozemsky) 
  7. RENCKENS, Cees. Minister Schippers (VWS) spreekt tot de ledenvergadering van de Ver tegen de Kwakzalverij [online]. 10. 8. 2013. Dostupné online. (nizozemsky) 
  8. Nooit bewezen dat deze zorg werkt [online]. Trouw, 10. 4. 2014. Dostupné online. (nizozemsky) 
  9. JANSEN, Petra. Sapkuur: zinloos of nuttig? [online]. NRC, 15. 10. 2011. Dostupné online. (nizozemsky) 
  10. Verzoek aan Wageningen Universiteit: stop vage lezingen [online]. Vereniging tegen de Kwakzalverij, 2. 11. 2011. Dostupné online. (nizozemsky) 
  11. Anti-kwakzalvers boos op Wageningen [online]. wageningenur.nl, 17. 11. 2011. Dostupné online. (nizozemsky) 
  12. Celstraf voor natuurgenezeres [online]. Trouw, 2014-11-13. Dostupné online. (nizozemsky) 
  13. DOCTER, Suzanne. Genezers junks streng onder toezicht. Algemeen Dagblad. 17. 12. 2011. (nizozemsky) 
  14. DE JONG, Catherine. Kwakzalverij in de verslavingsgeneeskunde [online]. Artsennet, 24. 1. 2013. Dostupné online. (nizozemsky) 
  15. VAN DE CASTEELE, Bruno. European Skeptics Congress, day 2 [online]. Skeptoid, 24. 8. 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  16. GÁBOR, Hraskó. Magyar vezető az európai szkeptikus szervezet élén [online]. Szkeptikus, 25. 8. 2013. Dostupné online. (maďarsky) 
  17. Hoogleraar wint kwakzalversprijs [online]. NOS, 3. 10. 2014. Dostupné online. (nizozemsky) 
  18. PINTÉR, András; LEVIN, Jelena; BÖCKMAN, Pontus. Ep. #002 - Catherine de Jong [online]. European Skeptics Podcast, 12. 2. 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Het bestuur [online]. Vereniging tegen de Kwakzalverij, 8. 7. 2001. Dostupné online. (nizozemsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Galerie Catherine de Jongová na Wikimedia Commons

Související články[editovat | editovat zdroj]