Přeskočit na obsah

Carol Zhaová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Carol Zhaová
Carol Zhaová ve Wimbledonu 2023
Carol Zhaová ve Wimbledonu 2023
PřezdívkaNinja[1]
StátKanadaKanada Kanada
Datum narození20. června 1995 (31 let)
Místo narozeníČchung-čching, Čína
BydlištěRichmond Hill, Kanada
Výška168 cm[2]
Profesionálka odčervna 2016
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek705 873 USD
Dvouhra
Poměr zápasů283–274
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění131. místo (25. června 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2023, 2024)
French Open3. kolo kvalifikace (2021)
Wimbledon1. kolo (2023)
US Open1. kolo kvalifikace (2018, 2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů94–93
Tituly0 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění157. místo (18. července 2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240919a19. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carol Zhaová (nepřechýleně: Zhao, * 20. června 1995 Čchung-čching) je kanadská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2018 na 131. místě a ve čtyřhře v červenci 2016 na 157. místě.[2][4]

V juniorském tenise vyhrála čtyřhru Australian Open 2013, když s Chorvatkou Anou Konjuhovou ve finále porazily ukrajinsko-český pár Olexandra Korašviliová a Barbora Krejčíková.[5] Na French Open 2013 pak postoupily do semifinále. V závěru sezóny 2013 byla vyhlášena kanadskou juniorkou roku.[6] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v lednu 2013 na 9. místě.[3]

V kanadském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2016 québeckou 2. světovou skupinou proti Bělorusku, v níž prohrála v páru s Dabrowskou rozhodující závěrečnou čtyřhru. Bělorusky tak zvítězily 3:2 na zápasy. Zúčastnila se také pražského finálového turnaje 2021. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k pěti mezistátním utkáním s bilancí 0–2 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.[7]

Od září 2013 do konce ročníku 2016 hrála univerzitní tenis za tým Stanford Cardinal na Stanfordově univerzitě, kde vystudovala bakalářský obor věda, technologie a společnost. Její celková zápasová bilance ve dvouhře činila 76–16 a ve čtyřhře 74–20. V roce 2015 skončila jako poražená finalistka v celonárodním akademickém mistrovství NCAA po prohře s Jamie Loebovou ze severokarolínské univerzity.[1][6]

Na Panamerických hrách 2015 v Torontu vybojovala s Gabrielou Dabrowskou zlatou medaili ze čtyřhry.[8]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1995 v čínském Čchung-čchingu do rodiny Pchinga a Lily Čaových. Tenis začala hrát v pěti letech. O dva roky později se s rodiči přestěhovala do Kanady. Novým domovem se stal ontarijský Richmond Hill.[4] Středoškolské studium absolvovala na Bill Crothers Secondary School v Unionville. Od září 2010 trénovala v montréalském Národním tenisovém centru, kde setrvala do nástupu na univerzitu v září 2013.[1][6]

V rané fázi kariéry se stala devítinásobnou mistryní Kanady včetně singlového a deblového triumfu v kategorii 18letých. Obě národní trofeje vyhrála v patnácti letech.[1][6]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]
V kvalifikaci Wimbledonu 2018

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v září 2010, když do turnaje v Saguenay, dotovaném 50 tisíci dolary, obdržela divokou kartu. V úvodním kole proti Belgičance Tamaryn Hendlerové ze čtvrté světové stovky získala jen dva gamy.[3] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během července 2013 na Challengeru de Granby s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále čtyřhry přehrála s Američankou Lenou Litvakovou francouzsko-britskou dvojici Julie Coinová a Emily Webleyová-Smithová.[3][9]

Na okruhu WTA Tour debutovala srpnovým Rogers Cupem 2013 v Torontu. Do hlavní soutěže pronikla na divokou kartu po kvalifikačních výhrách nad Chorvatkou Darijou Jurakovou a světovou pětasedmdesátkou Irinou-Camelií Beguovou z Rumunska. Jednalo se o její první vítězný zápas nad členkou elitní světové stovky. Na úvod dvouhry však hladce podlehla třicáté první hráčce žebříčku Anastasiji Pavljučenkovové.[10] Druhou účast na túře WTA zaznamenala po zvládnuté kvalifikaci, v níž zdolala Kateřinu Siniakovou, na stanfordském Bank of the West Classic 2014. Hrálo se v univerzitním areálu Taube Tennis Center, kde nastupovala do druhého ročníku Stanfordovy univerzity. V singlové soutěži jí v prvním kole skrečovala Belgičanka Yanina Wickmayerová a ve druhém podlehla světové jedenáctce Aně Ivanovićové.[9]

V sezóně 2018 si poprvé zahrála grandslamové kvalifikační soutěže. Na všech čtyřech majorech – Australian Open, French Open, Wimbledonu i US Open, však nepřešla úvodní fázi. Ani v závěrečném kvalifikačním kole French Open 2021 ji do dvouhry nepustila Španělka Lara Arruabarrenová z konce druhé stovky žebříčku.[3][9]


Tituly na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Turnaje W100 Turnaje W80
Turnaje W75/W60 Turnaje W50
Turnaje W35/W25 Turnaje W15/W10

Dvouhra (4 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj kategorie povrch poražená finalistka výsledek
1. září 2017 Nanao, Japonsko W25 koberec Japonsko Džunri Namigatová 6–3, 6–2
2. listopad 2017 Šen-čen, Čína W100 tvrdý Čína Liou Fang-čou 7–5, 6–2
3. červen 2022 Inčchon, Jižní Korea W25 tvrdý Japonsko Majuka Aikawová 6–4, 6–1
4. červenec 2022 Charleston, Spojené státy W100 antuka Japonsko Himeno Sakacumeová 3–6, 6–4, 6–4

Čtyřhra (6 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. červenec 2013 Granby, Kanada W25 tvrdý USA Lena Litvaková Francie Julie Coinová
Spojené království Emily Webleyová-Smithová		 7–5, 6–4
2. srpen 2015 Gatineau, Kanada W25 tvrdý Austrálie Jessica Mooreová Mexiko Victoria Rodríguezová
Mexiko Marcela Zacaríasová		 6–3, 6–4
3. leden 2017 Petit-Bourg, Francie W15 tvrdý Japonsko Majo Hibiová Dánsko Emilie Francatiová
Kanada Charlotte Robillard-Milletteová		 2–6, 7–6(7–6), [11–9]
4. duben 2017 Heraklion, Řecko W15 antuka Kanada Charlotte Robillard-Milletteová Rusko Angelina Gabujevová
Rusko Olga Pučkovová		 7–6(7–2), 4–6, [10–5]
5. červenec 2017 Granby, Kanada W60 tvrdý Austrálie Ellen Perezová Chile Alexa Guarachiová
Austrálie Olivia Tjandramuliová		 6–2, 6–2
6. říjen 2017 Saguenay, Kanada W60 tvrdý (h) Kanada Bianca Andreescuová USA Francesca Di Lorenzová
Nový Zéland Erin Routliffeová		 bez boje

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorek: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
Vítězka 2013 Australian Open tvrdý Chorvatsko Ana Konjuhová Ukrajina Olexandra Korašviliová
Česko Barbora Krejčíková		 5–7, 6–4, [10–7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carol Zhao na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 Carol Zhao [online]. Canadian Olympic Committee, 2021 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
  2. 1 2 Carol Zhaová na WTA Tour (anglicky), přístup: 25. července 2023
  3. 1 2 3 4 5 Carol Zhaová na World Tennis (anglicky), přístup: 25. července 2023
  4. 1 2 Carol Zhao Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ Canada’s Carol Zhao wins junior girls’ doubles title at Australian Open. The Globe and Mail [online]. 2013-01-25 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 3 4 Carol Zhao - Women's Tennis [online]. Stanfordova univerzita [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ Carol Zhaová v Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 25. července 2023
  8. ↑ Canada's Dabrowski, Zhao win gold in women's doubles. National Post [online]. 2015-07-16 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
  9. 1 2 3 Carol Zhao Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ LI, David. UPDATE: Zhao eliminated from Rogers Cup. YorkRegion.com [online]. 2013-08-06 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Carol_Zhaová&oldid=26076406“