Carl Zeller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carl Zeller
Základní informace
Rodné jméno Carl Adam Johann Nepomuk Zeller
Narození 19. června 1842
Dolní Rakousy
Úmrtí 17. srpna 1898 (ve věku 56 let)
Baden
Žánry opera a opereta
Povolání hudební skladatel a úředník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JUDr. Carl Zeller, plným jménem Carl Adam Johann Nepomuk Zeller (19. června 1842 St. Peter in der Au17. srpna 1898 Baden u Vídně) byl rakouský operetní skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z lékařské rodiny, ale v mládí přišel o otce. Měl velký hudební talent. Jako sedmiletý hoch už hrál na varhany, jako jedenáctiletý se dostal díky svému dobrému hlasu do vídeňského chlapeckého pěveckého sboru. V roce 1853 nastoupil na gymnázium ve Vídni, kde hrál i v místní Burgkapele a začal komponovat písně. Po maturitě studoval na Vídeňské univerzitě právo a promoval, doktorem práv se stal ve Štýrském Hradci (Grazu) v roce 1869. Byl zaměstnán na Ministerstvu kultury a školství, kde byl od roku 1873 vedoucím odboru pro umění. Jeho prvními divadelními díly byly komické opery Joconde (1876) a Die Fornarina (1879), nepřinesly mu však úspěch. Jeho první opereta Carbonari tematicky čerpala z neapolského prostředí a měla premiéru v roce 1880. Skutečný úspěch však dosáhl až operetou Ptáčník (Der Vogelhändler, 1891), která měla premiéru v Theater an der Wien a svojí kvalitou jej právem zařadila po boku Franze von Suppého, Kohanna Strausse mladšího a Karla Millöckera do kvarteta nejvýznamnějších vídeňských operetních skladatelů 19. století. Slušný úspěch dosáhla také opereta Hornický mistr (Der Obersteiger, 1894).

V roce 1890 měl vážné právní problémy s dědictvím a křivým svědectvím u soudu. Ty ukončily Zellerovu kariéru na ministerstvu. Byl dokonce uvězněn a i když byl trest odnětí svobody později zrušen, na veřejnosti byl pošpiněn. Po zranění v roce 1895 od pádu na ledě strávil poslední léta svého života fyzicky a později i duševně nemocen. Zeller zemřel na zápal plic 17. srpna 1856 v Badenu ve věku 56 let. Je pohřben na čestném místě na Vídeňském centrálním hřbitově.

Jeho poslední opereta Správce sklepa (Kellermeister) byla uvedena tři roky po jeho smrti díky Johannovi Brandlovi (1835–1913).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Szenen vom kölnischen Narrenfest, hra se zpěvy (Sophiensaal, Vídeň, 1868)
  • Die Thomasnacht, hra se zpěvy (Sophiensaal, Vídeň, 1869)
  • Jaconde, komická opera (libreto Moritz West, Theater an der Wien, Vídeň; 1876)
  • Die Fornarina, komická opera (libreto Moritz West a Richard Genée; Mnichov, 1878)
  • Capitän Nicoll oder Die Carbonari, opereta (libreto Moritz West a F. Zell, Carltheater, Vídeň 1880)
  • Der Vagabund, opereta (libreto Moritz West a Ludwig Held, Carltheater, Vídeň, 1886)
  • Der Vogelhändler, opereta (libreto Moritz West a Ludwig Held, Theater an der Wien, Vídeň; 1891)
  • Der Obersteiger, opereta (libreto Moritz West a Ludwig Held, Theater an der Wien, Vídeň, 1894)
  • Der Kellermeister, opereta (libreto Moritz West; Raimundtheater, Vídeň, 1901, dokončil Johann Brandl)
  • Die Rosl vom Wörthersee (nedokončeno, jako muzikál upravili Rudolf Kattnigg a Carl Wolfgang Zeller, 1943/44)

Písně a sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Marie Song (1855)
  • Ave Maria (1855)
  • Píseň na počest svatého Jakuba (1858)
  • jednotlivé písně s doprovodem klavíru
  • úpravy lidových písní
  • mužské sbory

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cornelius Preiss: Karl Zeller, 1842–1898, der Schöpfer volkstümlicher Operetten. Kommissions-Verlag und Druck des katholischen Pressevereines, Linz 1928.
  • Carl Wolfgang Zeller: Mein Vater Carl Zeller. Zu seinem 100. Geburtstage. St. Pölten 1942.
  • Viktor Wallner: Die „Leichte“ Muse in Baden – Karl Millöcker, Karl Zeller, Karl Komzák. Gesellschaft der Freunde Badens und Städtische Sammlungen – Archiv, Rollettmuseum der Stadtgemeinde Baden, Baden 1992.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Zeller ve Wikimedia Commons