COROT

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
COROT
Model satelitu Corot na výstavě CNES v Saint-Quentin ve Francii
COSPAR 2006-063A
Katalogové číslo 29678
Start 27. prosinec 2006
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Sojuz
Stav objektu na geocentrické dráze
Zánik ne
Trvání mise 2,5 roku
Provozovatel CNES
Výrobce European Space Research and Technology Centre
Druh vědecká družice
Hmotnost 668 kg


Parametry dráhy
Centrální těleso Země
Apocentrum 903 km
Pericentrum 897 km
Sklon dráhy 90°
Aktuální pozice heavens-above.com

Sonda COROT byla vynesena nosnou raketou Sojuz, která odstartovala 27. prosince 2006 z ruského kosmodromu Bajkonur. Na řízení mise se podílí Francouzská vesmírná agentura a ESA.

Význam mise spočívá především v hledání exoplanet pomocí periodicky se opakujících zjasnění a ztemnění hvězdy. Ty mohou značit přítomnost planety. Sonda by mohla objevit i planety pevné (tzv. terestrické), avšak musely by být několikanásobně větší než je Země. Pro tyto účely bude zkoumáno zhruba 120 000 hvězd mezi 12 až 15,5 magnitudou. Vzhledem k tomu, že poklesy jasnosti jsou skutečně minimální, je třeba velmi citlivých přístrojů. Těmi jsou 30 cm dalekohled a 4 CCD kamery. Jejich využití nalezneme také ve stelární seismologii (sledování tzv. hvězdotřesení během něhož se mění i jasnost a jiné parametry hvězd). Význam spočívá hlavně v bližším poznání nitra hvězd. Zde budou zkoumána tělesa mezi 6 až 9 magnitudou.

Sonda obíhá na geocentrické dráze s perigeem 872 a apogeem 884 kilometrů. Sklon její dráhy je 90°, jedná se tedy o polární oběžnou dráhu. Životnost družice je odhadována na dva a půl roku.

Od zahájení svého vědeckého poslání v roce 2007 objevili vědci s pomocí sondy Corot 34 nových exoplanet. Pět dalších planet je téměř potvrzeno jako kandidáti. Bohužel sonda přestala 2. listopadu 2012 posílat data. Inženýři po analýze problému přisuzují vinu anomálii v záření mající za důsledek narušení komunikace mezi přístrojem sondy a hlavním počítačem. K závadě datové jednotky došlo poté, co Corot přešel anomálií v jižním Atlantiku, regionem zvýšené radiace, způsobenou propadem ve vnitřním Van Allenovu radiačním pásu. Pokusy o restart přístroje byly neúspěšné a vědci ztrácejí optimismus na obnovu francouzského vesmírného dalekohledu - lovce planet.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]