C. S. Leigh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
C.S. Leigh
Rodné jméno Christian Leigh
Narození 1964
Úmrtí pravděpodobně 2016
Oficiální web http://couture-film.tumblr.com/
Významné filmy Process

C. S. Leigh, známý též jako Christian Leigh, (1964? – pravděpodobně 2016?) byl britsko-americký umělecký kurátor a filmový režisér. Během své kariéry používal různá jména, přičemž není zřejmé, jak se ve skutečnosti jmenoval, je například možné, že jeho skutečné jméno bylo Ezra Saftia. Kariéru zahájil ve druhé polovině osmdesátých let, kdy začal pracovat jako kurátor výstav umění. Jeho výstavy byly často inspirovány filmem (čtyři z nich byly navíc pojmenovány podle Hitchcockových filmů). Této činnosti se přestal věnovat přibližně v roce 1993. V tomto období rovněž editoval katalogy svých výstav. Od druhé poloviny devadesátých let se zaměřoval na režii filmů. V letech 2009 a 2010 vydal dvě čísla vlastního rozsáhlého magazínu Syntax; třetí a další čísla se však, přestože byl jejich námět dán, kvůli finančním problémům nedostala na trh.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1964.[1] V osmdesátých letech byl údajně módním návrhářem, přičemž podle profilu v magazínu People jeho šaty měla herečka Meryl Streepová na předávání Oscarů v roce 1982. Herečka se však vyjádřila, že jeho jméno nikdy neslyšela.[2] Leigh tehdy používal jméno Kristian Leigh a měl vlastní firmu, která však byla roku 1984 uzavřena a Leigh se stal nezvěstným.[3] Další zprávy o Leighovi, nyní vystupujícím pod jménem Christian Leigh, se objevily v roce 1989, kdy byl kurátorem výstavy The Silent BaroqueSalzburgu.[3] Již dříve však uspořádal trilogii výstav v různých galeriích v New Yorku – of Ever-Ever Land i speak [sic] (Stux Gallery, září 1987), Walk Out to Winter (Bess Cutler Gallery, leden 1988) a Complexity and Contradiction (Scott Hanson Gallery, září-říjen 1988).[4] Později byl kurátorem dalších velkých výstav. Patří mezi ně například Vertigo (inspirováno stejnojmenným filmem Alfreda Hitchcocka). Všechna díla, která byla pro tuto výstavu vytvořena, byla nějakým způsobem inspirována právě filmem Vertigo.[5] Také působil coby editor v magazínu Artforum. Z umělecké scény se vytratil v roce 1993. Ještě toho roku pořádal na Biennale di Venezia výstavu I Love You More Than My Own Death.[6][7] Jedním z důvodů, proč se tomuto povolání věnovat přestal, byla „finanční katastrofa“ právě po této benátské výstavě.[8]

Později se začal věnovat filmařině, a to pod jménem C. S. Leigh. V letech 1997 až 1998 natočil v Amsterdamu a Kodani svůj režijní debut Sentimental Education. Kvůli finančním problémům a následném krachu produkční společnosti nebyl snímek nikdy dokončen.[3] Později natočil film Far from China, jehož existence je rovněž sporná. Hrát v něm měla Marianne Faithfullová a hudbu údajně nahrála kapela Suede.[2] Jeho dalším filmem je údajně Nude Descending. Ani o jednom z těchto snímků však nejsou známy žádné informace.[3] V roce 2004 začal Leigh rozvíjet spolupráci s velšským hudebníkem a skladatelem Johnem Calem. Jejich první spoluprací byl snímek Process, který Leigh režíroval a Cale k němu složil originální hudbu.[9] Jde o první Leighův film, který prokazatelně existuje, a který byl dokonce uveden na Filmolvém festivalu v Cannes. Později měl být vydán na DVD, ale nedošlo k tomu.[2]

Jeho dalším projektem byl snímek See You at Regis Debray, ke kterému původně měl rovněž složit hudbu Cale, ale nestalo se tak. Nakonec tak učinil japonský hudebník Ryoji Ikeda. Soundtrack rovněž vyšel, bez Ikedova souhlasu, samostatně na CD.[2] Film pojednával o Andreasi Baaderovi.[10][11] Později vytvořil performanci That First Camera No Longer Exists.[12] Jedním z jeho dalších údajných filmů byl I Was Jack Goldstein (výtvarník Jack Goldstein byl jeho přítelem). Roku 2012 natočil dokumentární film A Quiet American: Ralph Rucci & Paris o módním návrháři Ralphu Ruccim.[13] Rovněž spolu s Johnem Calem pracoval na nedokončeném filmu Everybody Had a Camera pojednávajícím o popartovém umělci Andym Warholovi a jeho ateliéru The Factory a zakončen měl být atentátem, který na něj spáchala feministická spisovatelka Valerie Solanasová.[14][15] Později spolu dvojice pracovala na scénáři. Cale chtěl, aby ve filmu hráli velcí hollywoodští herci, jako například Johnny Depp (měl hrát Calea), Uma Thurman a Reese Witherspoon (jako Nico a Edie Sedgwick). Projekt však právě kvůli tomu nebyl dokončen.[16]

Roku 2013 pořádal výstavu In Camera.[17] Dále natočil několik hodin materiálu s Jekatěrinou Golubevou a Larsem Eidingerem pro plánovaný film American Widow. Nakonec se však rozhodl snímek nezveřejňovat a materiál rozdělit na dva samostatné filmy. Jedním z nich měl v roce 2016 být Projection. Během postprodukce však Leigh přestal komunikovat s producentem filmu a později bylo zjištěno, že Leigh údajně v Londýně zemřel.[2]

Laurence Ellis vydal fotografickou knihu No Show, v níž dokumentuje vlastní zkušenosti s Leighem.[18]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pořádané[editovat | editovat zdroj]

  • A Different Corner: Definition and Redefiniton, Painting in America (Museo de Arte Moderna, Cuenca, Ekvádor, 1987)
  • of Ever-Ever Land i speak (Stux Gallery, New York, září 1987)
  • Walk Out to Winter (Bess Cutler Gallery, New York, leden 1988)
  • Complexity and Contradiction (Scott Hanson Gallery, New York, září - říjen 1988)
  • The Silent Baroque (Galerie Thaddaeus Ropac, Salzburg, 1989)
  • Spellbound (Marc Richards Gallery, Los Angeles, 1990)
  • Rope (Alcolea, Barcelona, 1990)
  • Vertigo (Galerie Thaddaeus Ropac, Salzburg a Paříž, červenec - srpen 1991)
  • Psycho (KunstHall, New York, duben - květen 1992)
  • I Am the Enunciator (Thread Waxing Space, New York, 9. ledna - 20. února 1993)
  • I Love You More Than My Own Death (také jako Transactions a Slittamenti/Transactions; Benátky, jaro 1993)

Výstavy jeho díla[editovat | editovat zdroj]

  • Notorious (Christian Leigh) (castillo/corrales, Paříž, prosinec 2011 - únor 2012)
  • In Camera (Art and Design Academy, Liverpool, březen - květen 2013)
  • The Camera Never Lies (Even When I Do) (Kunsthalle Wien, Vídeň, prosinec 2016 - únor 2017; kurátor: Luca Lo Pinto)[19]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Katalogy a další[editovat | editovat zdroj]

  • A Different Corner: Definition and Redefiniton, Painting in America (katalog; 1987)
  • Complexity and Contradiction (katalog; 1988)
  • The Silent Baroque (katalog; 1989)
  • Vertigo (katalog; 1991)
  • Psycho (katalog; 1992)
  • I Am the Enunciator (katalog; 1993)
  • The Annotated Spectacle (Syntax #1; 2009)
  • Too Much Night (Syntax #2; 2010)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. I Am the Enunciator. Příprava vydání Christian Leigh. 1. vyd. New York: Thread Waxing Space, 1993. 88 s. S. 15. (anglicky) 
  2. a b c d e WARD, Neil Thomas. In Search of a Lost Film [online]. Medium, 2018-03-05 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d WORTH, Alexi. The Trouble with Christian: Whatever Happened to Christian Leigh [online]. Art Forum, 2003-03 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 
  4. Complexity and Contradiction. Příprava vydání Christian Leigh. New York: Scott Hanson Gallery, 1988. (anglicky) 
  5. Vertigo. Příprava vydání Christian Leigh. Paris / Salzburg: Galerie Thaddaeus Ropac, 1991. 128 s. S. 66. (anglicky / francouzsky) 
  6. HUDEK, Antony. Notorious (Christian Leigh) [online]. Frieze, 2012 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Disappearing Acts [online]. La Biennale di Venezia, 2007 [cit. 2018-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-31. (anglicky) 
  8. RILEY, John A. The First Three Years Are the Hardest: An Interview with C. S. Leigh [online]. Revista Atlantica [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. DANNATT, Adrian. The talented Mr Leigh [online]. The Times, 2005-08-07 [cit. 2018-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Sneak Preview of a New Film by CS Leigh [online]. FACT [cit. 2014-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-23. (anglicky) 
  11. HINOJOSA, José Sarmiento. Q & A: CS LEIGH [online]. Desistfilm, 2014-03-18 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. That First Camera No Longer Exists: C.S. Leigh [online]. Tate Modern, 2013-05-03 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. STORM, Christian. A True Rip-Off Artist: Is C. S. Leigh a Con Man or a Genius? [online]. VICE, 2014-01-02 [cit. 2014-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. JAMES, Alison. Warhol before ‘Camera’ [online]. Variety, 2004-05-19 [cit. 2014-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. KAMIŃSKI, Marcin. "Everybody Had a Camera", Andy Warhol bohaterem filmu [online]. Filmweb, 2004-05-20 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. (polsky) 
  16. RILEY, John A. Does This Movie Really Exist? The "Invicible Cinema" of CS Leigh [online]. desistfilm, 2014-03-15 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. NUNES, Sinead. LJMU’s Exhibition Research Centre presents CS Leigh: In Camera [online]. Art in Liverpool, 2013-03-15 [cit. 2018-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. STORM, Christian. A True Rip-Off Artist [online]. Vice, 2013-12-20 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Program 2016 [online]. Kunsthalle Wien [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]