Bungar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBungar
alternativní popis obrázku chybí
Bungar proužkovaný (Bungarus fasciatus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádhadi (Serpentes)
Čeleďkorálovcovití (Elapidae)
Rodbungar (Bungarus)
Daudin, 1803
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bungar (Bungarus) představuje rod jedovatého hada z čeledi korálovcovití (Elapidae).

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Rod bungar (Bungarus) popsal francouzský zoolog François Marie Daudin roku 1803. Z hlediska širší systematiky spadá tento rod do čeledi korálovcovití (Elapidae), konkrétně zřejmě představuje sesterskou skupinu vůči všem zástupcům podčeledi vodnáři (Hydrophiinae), jež zahrnuje mořské zástupce korálovcovitých, stejně jako několik rodů suchozemských hadů z australské zoogeografické oblasti (mj. pakobry, taipany či smrtonoše), od nichž se mořské linie nejspíše odvozují.[1]

Je známo celkem 16 druhů bungarů, všechny žijí v Asii:[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bungar andamanský

Typový druh bungar proužkovaný (B. fasciatus) může v případě největších exemplářů dosahovat délky přes dva metry. Tělo je robustní a trojúhelníkovité v průřezu, hlava znatelně odlišená od krku. U některých bungarů se může objevovat pestré zbarvení hřbetních šupin, například u bungara proužkovaného se střídají žluté až hnědavé proužky se stejně silným tmavým proužkováním; a bungar duhový (B. flaviceps) zase vyniká jasně rudým zbarvením hlavy a ocasu, které ohraničuje jinak tmavě zabarvené tělo.[3]

Bungaři se vyskytují v Asii, resp. především v orientální oblasti, přičemž areál výskytu zasahuje i na ostrovy Malajského souostroví. Nežijí však na Filipínách. Jsou to suchozemští hadi preferující otevřené lesy a křovinatá stanoviště, pronikají také do zemědělských oblastí. Aktivní jsou primárně v noci.[4] Živí se především jinými druhy hadů, případně i ještěrkami, které usmrcují za pomocí jedovatého kousnutí.[5] Jsou vejcorodí, v případě bungara proužkovaného činí snůška 3–14 vajíček, která samice střeží až do jejich vylíhnutí.[3]

Jed[editovat | editovat zdroj]

Bungar modravý, detail hlavy

Bungaři (jakož i zbylí korálovcovití) se vyznačují silnými neurotoxickými jedy, které z obecného hlediska blokují nikotinové acetylcholinové receptory na nervosvalových ploténkách. Jed bungarů neovlivňuje hemokoagulaci, jen zřídkavá je kardiotoxicita. Otrava se projevuje dušností, dysfagií, poklesem očních víček, rozmazaným viděním, svalovou slabostí, bolestmi břicha, zvracením, bolestmi na hrudi, bolestmi svalstva (myalgií), změnami vědomí a respiračním selháním. Samotná lokální reakce na uštknutí naproti tomu může být jen velmi mírná, což může vést k podcenění celé situace. Mnoho případů uštknutých lidí se na asijském kontinentu odehraje také náhodně, obvykle v noci během spánku, kdy had nedopatřením vnikne do lidských obydlí. Oběť v takovém případě nemusí uštknutí ani zaznamenat.[4]

Především v Indii představují bungaři obávané hady, bungar modravý (Bungarus caeruleus) se společně se zmijí řetízkovou, zmijí paví a kobrou indickou řadí mezi takzvanou „velkou čtyřku“ indických hadů. Podle studie z roku 2020, která sestavila komplexní analýzu hadích uštknutí v Indii, zodpovídaly druhy rodu Bungarus za 18 % útoků.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VITT CALDWELL, L. J.; CALDWELL, J. Herpetology – An Introductory Biology of Amphibians and Reptiles. 3. vyd. Burlington; San Diego; London: Academic Press ISBN 978-0-12-374346-6. S. 553. (anglicky) 
  2. Bungar [online]. BioLib [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  3. a b DAS, Indraneil. A Field Guide To The Reptiles Of South-East Asia. London ; New Delhi ; New York; Sydney: Bloomsbury Natural History ISBN 978-1-4729-2059-1, ISBN 1-4729-2059-7. OCLC 905220987 S. 313–315. 
  4. a b BARCELOUX, Donald. Medical toxicology of natural substances : foods, fungi, medicinal herbs, plants, and venomous animals. Los Angeles: University of California, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-471-72761-3. S. 1049, 1052–1053. (anglicky) 
  5. MASTENBROEK, R. Kraits (Bungarus ssp.) [online]. kingsnake.com. Dostupné online. 
  6. SURAWEERA, Wilson; WARRELL, David; WHITAKER, Romulus. Trends in snakebite deaths in India from 2000 to 2019 in a nationally representative mortality study. eLife. 2020-07-07, roč. 9, s. e54076. Dostupné online [cit. 2022-11-23]. ISSN 2050-084X. DOI 10.7554/eLife.54076. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]