Bukáček skořicový

Bukáček skořicový
	V indické Maháráštře
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	ptáci (Aves);
Řád	brodiví a pelikáni (Pelecaniformes);
Čeleď	volavkovití (Ardeidae);
Rod	bukáček (Botaurus);
Binomické jméno
	Botaurus cinnamomeus; (J. F. Gmelin, 1789)
	Žlutě hnízdiště, zeleně celoroční výskyt, modře výskyt bez hnízdění Žlutě hnízdiště, zeleně celoroční výskyt, modře výskyt bez hnízdění
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bukáček skořicový (Botaurus cinnamomeus) je pták z čeledi volavkovití (Ardeidae). Jeho areál výskytu zahrnuje jižní, východní a jihovýchodní Asii, táhne se od Indického subkontinentu a Číny přes Indočínu až po Velké Sundy a Filipíny. Jde o částečně tažný druh, severní populace se během roku přesouvají na jih.^[2]

Bukáček skořicový dosahuje velikosti těla asi 40–41 cm a hmotnosti přes 100 g. Zbarvení je v případě samce skořicově rezavé, s kaštanově hnědým ocasem a rezavou svrchní stranou křídel. Spodní partie bývají o něco světlejší, brada a hrdlo jsou bělavé. Na přední straně krku je tmavě hnědý pruh, na bocích a základně krku vyrůstají tmavá pera k předvádění. Samice se v řadě detailů opeření odlišuje, mj. svrchní partie se pohybují v hnědých a kaštanových odstínech s šedým nádechem, na křídlech jsou patrné velké světle okrové skvrny, na krku se objevuje několik svislých tmavých pruhů a temeno má sazové zbarvení. Zobák je žlutý až zelenooranžový, končetiny žlutozelené. Během hnízdění neopeřené části těla mění zbarvení, zejména u samců.^[3]

Bukáček skořicový se vyskytuje v různých vlhkých biotopech, jako jsou sladkovodní bažiny a rákosiny, okraje jezer, vlhká křoviska aj. V Indii obývá mangrovníkové porosty při pobřeží, na druhou stranu například na Cejlonu nebo na Borneu žije i v nadmořských výškách přesahujících 1 800 metrů, resp. atakujících 2 000 metrů. Snad nejčastěji obývaným stanovištěm jsou nicméně lidmi budovaná rýžová pole, na přítomnost zemědělců si bukáčci dokonce často přivykli. Loví ryby, žáby, měkkýše, korýše i jiné bezobratlé, typicky na začátku a konci dne.^[4] V rákosí či na rýžových polích bukáčci také hnízdí, často samotářsky, někdy však v malých skupinách či mezidruhových skupinách. Hnízdo je malé, umístěné na zemi či nízko nad vodou. Snůška činí 2 až 5 vajec. Období hnízdění závisí na obývané lokalitě, v Indii bukáčci hnízdí mezi červencem a srpnem, v nížinných oblastech Sumatry mezi lednem a březnem a v horských oblastech mezi říjnem a prosincem, na Jávě zase od října do června.^[3] Podle vyhodnocení IUCN z roku 2024 jde o málo dotčený druh.^[5]

Druh popsal Johann Friedrich Gmelin roku 1789, zařadil jej do rodu Ardea. Bukáček byl následně dlouhodobě veden v rámci rodu Ixobrychus^[4] a teprve molekulárně-fylogenetická práce z roku 2023 odhalila, že rod Ixobrychus není monofyletický vzhledem k rodu Botaurus.^[6] K roku 2025 tak bukáček skořicový spadá právě do rodu Botaurus.^[7]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ JEYARAJASINGAM, A. A Field Guide to The Birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. NY: Oxford University Press, 2012. ISBN 9780199639427, ISBN 9780199639434. S. 98. (anglicky)
1 2 KUSHLAN, James A.; HANCOCK, James A. Herons. Oxford: Oxford University Press, 2005. (Bird Families of the World). Dostupné online. ISBN 978-0-19-854981-9. S. 326–329.
1 2 DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; SARGATAL, J. Ostrich to Ducks. Barcelona: Lynx Editions, 1992. (Handbook of the Birds of the World; sv. 1). ISBN 84-87334-10-5. S. 426–427. (anglicky)
↑ BirdLife International. Ixobrychus cinnamomeus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2024 [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.
↑ HRUSKA, Jack P; HOLMES, Jesse; OLIVEROS, Carl. Ultraconserved elements resolve the phylogeny and corroborate patterns of molecular rate variation in herons (Aves: Ardeidae). Ornithology. 2023-05-08, roč. 140, čís. 2. Dostupné online [cit. 2025-11-19]. ISSN 0004-8038. doi:10.1093/ornithology/ukad005. (anglicky)
↑ Ibises, spoonbills, herons, Hamerkop, Shoebill, pelicans – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu bukáček skořicový na Wikimedia Commons
Taxon Botaurus cinnamomeus ve Wikidruzích

[517491d75c3101897a2d5b8544904c7f55caadc1-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[2] JEYARAJASINGAM, A. A Field Guide to The Birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. NY: Oxford University Press, 2012. ISBN 9780199639427, ISBN 9780199639434. S. 98. (anglicky)

[Kushlan-3] 1 2 KUSHLAN, James A.; HANCOCK, James A. Herons. Oxford: Oxford University Press, 2005. (Bird Families of the World). Dostupné online. ISBN 978-0-19-854981-9. S. 326–329.

[:0-4] 1 2 DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; SARGATAL, J. Ostrich to Ducks. Barcelona: Lynx Editions, 1992. (Handbook of the Birds of the World; sv. 1). ISBN 84-87334-10-5. S. 426–427. (anglicky)

[5] BirdLife International. Ixobrychus cinnamomeus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2024 [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.

[6] HRUSKA, Jack P; HOLMES, Jesse; OLIVEROS, Carl. Ultraconserved elements resolve the phylogeny and corroborate patterns of molecular rate variation in herons (Aves: Ardeidae). Ornithology. 2023-05-08, roč. 140, čís. 2. Dostupné online [cit. 2025-11-19]. ISSN 0004-8038. doi:10.1093/ornithology/ukad005. (anglicky)

[7] Ibises, spoonbills, herons, Hamerkop, Shoebill, pelicans – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]