Přeskočit na obsah

Bukáček skořicový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBukáček skořicový
alternativní popis obrázku chybí
V indické Maháráštře
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Řádbrodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleďvolavkovití (Ardeidae)
Rodbukáček (Botaurus)
Binomické jméno
Botaurus cinnamomeus
(J. F. Gmelin, 1789)
Žlutě hnízdiště, zeleně celoroční výskyt, modře výskyt bez hnízdění
Žlutě hnízdiště, zeleně celoroční výskyt, modře výskyt bez hnízdění
Žlutě hnízdiště, zeleně celoroční výskyt, modře výskyt bez hnízdění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bukáček skořicový (Botaurus cinnamomeus) je pták z čeledi volavkovití (Ardeidae). Jeho areál výskytu zahrnuje jižní, východní a jihovýchodní Asii, táhne se od Indického subkontinentu a Číny přes Indočínu až po Velké Sundy a Filipíny. Jde o částečně tažný druh, severní populace se během roku přesouvají na jih.[2]

Bukáček skořicový dosahuje velikosti těla asi 40–41 cm a hmotnosti přes 100 g. Zbarvení je v případě samce skořicově rezavé, s kaštanově hnědým ocasem a rezavou svrchní stranou křídel. Spodní partie bývají o něco světlejší, brada a hrdlo jsou bělavé. Na přední straně krku je tmavě hnědý pruh, na bocích a základně krku vyrůstají tmavá pera k předvádění. Samice se v řadě detailů opeření odlišuje, mj. svrchní partie se pohybují v hnědých a kaštanových odstínech s šedým nádechem, na křídlech jsou patrné velké světle okrové skvrny, na krku se objevuje několik svislých tmavých pruhů a temeno má sazové zbarvení. Zobák je žlutý až zelenooranžový, končetiny žlutozelené. Během hnízdění neopeřené části těla mění zbarvení, zejména u samců.[3]

Bukáček skořicový se vyskytuje v různých vlhkých biotopech, jako jsou sladkovodní bažiny a rákosiny, okraje jezer, vlhká křoviska aj. V Indii obývá mangrovníkové porosty při pobřeží, na druhou stranu například na Cejlonu nebo na Borneu žije i v nadmořských výškách přesahujících 1 800 metrů, resp. atakujících 2 000 metrů. Snad nejčastěji obývaným stanovištěm jsou nicméně lidmi budovaná rýžová pole, na přítomnost zemědělců si bukáčci dokonce často přivykli. Loví ryby, žáby, měkkýše, korýše i jiné bezobratlé, typicky na začátku a konci dne.[4] V rákosí či na rýžových polích bukáčci také hnízdí, často samotářsky, někdy však v malých skupinách či mezidruhových skupinách. Hnízdo je malé, umístěné na zemi či nízko nad vodou. Snůška činí 2 až 5 vajec. Období hnízdění závisí na obývané lokalitě, v Indii bukáčci hnízdí mezi červencem a srpnem, v nížinných oblastech Sumatry mezi lednem a březnem a v horských oblastech mezi říjnem a prosincem, na Jávě zase od října do června.[3] Podle vyhodnocení IUCN z roku 2024 jde o málo dotčený druh.[5]

Druh popsal Johann Friedrich Gmelin roku 1789, zařadil jej do rodu Ardea. Bukáček byl následně dlouhodobě veden v rámci rodu Ixobrychus[4] a teprve molekulárně-fylogenetická práce z roku 2023 odhalila, že rod Ixobrychus není monofyletický vzhledem k rodu Botaurus.[6] K roku 2025 tak bukáček skořicový spadá právě do rodu Botaurus.[7]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. JEYARAJASINGAM, A. A Field Guide to The Birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. NY: Oxford University Press, 2012. ISBN 9780199639427, ISBN 9780199639434. S. 98. (anglicky)
  3. 1 2 KUSHLAN, James A.; HANCOCK, James A. Herons. Oxford: Oxford University Press, 2005. (Bird Families of the World). Dostupné online. ISBN 978-0-19-854981-9. S. 326–329.
  4. 1 2 DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; SARGATAL, J. Ostrich to Ducks. Barcelona: Lynx Editions, 1992. (Handbook of the Birds of the World; sv. 1). ISBN 84-87334-10-5. S. 426–427. (anglicky)
  5. BirdLife International. Ixobrychus cinnamomeus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2024 [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.
  6. HRUSKA, Jack P; HOLMES, Jesse; OLIVEROS, Carl. Ultraconserved elements resolve the phylogeny and corroborate patterns of molecular rate variation in herons (Aves: Ardeidae). Ornithology. 2023-05-08, roč. 140, čís. 2. Dostupné online [cit. 2025-11-19]. ISSN 0004-8038. doi:10.1093/ornithology/ukad005. (anglicky)
  7. Ibises, spoonbills, herons, Hamerkop, Shoebill, pelicans – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]