Bublinatka prostřední

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBublinatka prostřední
alternativní popis obrázku chybí
Bublinatka prostřední (Utricularia intermedia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď bublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rod bublinatka (Utricularia)
Binomické jméno
Utricularia intermedia
Hayne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bublinatka prostřední (Utricularia intermedia) je masožravá bylina, v ČR téměř zanikající druh z širokého rodu bublinatka. Je to mokřadní rostlina schopna přežít i občasné vyschnutí lokality, k lovu využívá lapací měchýřky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rostlina nevytváří kořeny, veškeré živiny přijímá přes své listy nebo lodyhy. Nejlépe ji vyhovuje vodní prostředí s nehlubokou vodou. Má dva typy lodyh rozdílné nejen funkčně, ale i vzhledově. Lodyhy prvého typu plovoucí pod hladinou jsou zelené a bohatě olistěné, zajišťují pro rostlinu fotosyntézu. Dosahují délky do 50 cm, jsou vidličnatě rozvětvené, mají zaoblené konce a nemívají lapací měchýřky. Hustě na nich vyrůstají světle zelené okrouhlé listy o délce do 20 mm a šířce do 30 mm, bývají děleny do 7 až 17 nitkovitých úkrojků majících na tupých koncích štětinky, okraje mívají jemně zubaté. Obdobnými štětinkami vyrůstajícími z nevýrazných papil jsou lodyhy porostlé celé. Lodyhy druhého typu jsou bledě šedé barvy a vyrůstají směrem dolů, nevětví se nebo jen málo, bývají dlouhé okolo 25 cm a končí v bahnitém podkladu stanoviště, listy mají redukovány na drobné šupiny. Jsou hustě porostlé lapacími měchýřky o velikosti až 5 mm které jsou zavěšeny na nitkovitých stopkách.

Z plovoucích lodyh vyrůstají nad hladinu květné stvoly o délce až 20 cm nesoucí 2 až 5 oboupohlavných květů bez listenů na stopkách 0,5 až 1 mm dlouhých. Okvětí květu je tvořeno dvoupyským kalichem velkým 3 až 5 mm s horním pyskem mírně kratším než spodní a dvoupyskou citrónově žlutou korunou dlouhou 0,5 až 1,5 cm. Celokrajný horní pysk koruny je delší než vyklenuté patro dolního pysku, který je okrouhlý, plochý (10 mm dlouhý a 15 mm široký) a jeho okraje jsou mírně skloněné dolů. Vyklenuté patro je polokulovité hnědě žilkované, ostruha je úzce válcovitá a dosahuje délky 7 až 10 mm.[2][3][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozkvétá od června do srpna, květy navštěvuje nad hladinou létající hmyz lákaný na nektar v ostruze. Plody jsou kruhovité tobolky o průměru 2,5 až 3 mm; jen vzácně zralá a klíčivá semena padají přímo na dno. Nejčastěji se ale rostliny rozmnožují vegetativně, což se často děje odlomením části zelené lodyhy která se tak změní v samostatnou rostlinku. Pokud se tak stalo v časném létě, stačí lodyha zesílit a před příchodem zimy společně s ostatními vytvořit na svém konci elipsoidní pupen turion; s příchodem chladného počasí klesnou turiony společně s uhynulými lodyhami ke dnu. Při nástupu jarního oteplení vyplavou turiony k hladině a tam z nich vyrostou obnovené lodyhy. Občas se může lepkavý turion přilepit k peří plovoucích ptáků a takto být přenesen na jiné příhodné stanoviště.[2][3][4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je to cirkumpolární druh rostoucí v severních polovinách Eurasie a Severní Ameriky. Vyskytuje se v nehlubokých vodách rašelinišť a slatinišť, na okrajích jezer a rybníků, v mělkých tůních i v lagunách pravidelně rozlévajících se vodných řek. Vyžaduje čistou, kyselou vodu. Nachází se v mezofytiku, v pahorkatináchpodhůří.

Krátkodobé vyschnutí vodního prostředí bublinatce prostřední, která je začleňována mezi semiterestrické (obojživelné) druhy, příliš nevadí. Zelené lodyhy leží na vlhkém rostlinném nebo bahnitém substrátu a nezelené ční ve vlhkém podloží. Potřebuje pouze vodu ke svému obnovení z turionu.[2][6][7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Bublinatka prostřední vyrůstá v České republice jen vzácně, hodně jejich lokalit zaniklo, dochovala se pouze na několika místech v jižních ČecháchTřeboňské pánvi. Její ústup je způsoben hlavně eutrofizaci, vysušováním mokřadů a zarůstání stanovišť agresivnějšími rostlinami. Proto byla „Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2000“ i vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb. zařazena mezi druhy kriticky ohrožené.[2][7][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-12]
  2. a b c d DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Bublinatka prostřední [online]. BOTANY.cz, rev. 23.08.2010, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b MAŘÍKOVÁ, Kateřina. Bublinatky na Chebsku [online]. Gymnázium Cheb, rev. 2009, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b ADAMEC, Lubomír. Biologie českých druhů masožravých rostlin [online]. Botanický ústav AV ČR, Třeboň, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  5. Flora of China: Utricularia intermedia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. STUDNIČKA, Miloslav. Živa 1/1990: Masožravé rostliny rodu Utricularia I. [online]. Masožravé rostliny, Kamil Pásek, Ostrava, rev. 1990, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b Databáze C1 rostlin: Utricularia intermedia [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  8. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky) 
  9. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR, [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]